Setkání s literární postavou - Vlad Tepeš
Předurčena do hrobu
Setkání s upírem
Byl pozdní večer, když vítr vál a v korunách stromů se k sobě sýkorky tiskly, neboť venku bouře řádila. Ulicí temnou, temný stín v tichosti se pohyboval. U domu zastavil se a zaklepal. Klepaní tiché rozléhalo se po domě.
Vydala jsem se otevřít dveře a na prahu stál muž, ruce zjizvené a oči zeleně svítící. "To je sice moc hezké, ale proč na mě blikáte zelenýma očima? To máte nějaké potíže s kontaktními čočkami?"
"Ne nemám. Mohla bys mě pustit dál? Potřebuji si zavolat."
"Dobrá, pojďte tedy dál, ale smíte jen a pouze do chodby. Dál ne, neboť mám nemocnou kočku a ta nemá ráda lidi a ani upíry."
Překvapeně se na mě podíval a z úst se mu vydrala překvapená otázka: "Jak si to zatraceně poznala? Neměla si vůbec nic vnímat, vždyť jsem tě zhypnotizoval."
"Pane upírečku, pojďte dál."
"Hele! Jaký upírečku? Zatraceně jsem upír, měla by ses mě bát!"
"Tak pojď dál, upíre, a dáš si se mnou čaj. Jakou příchuť máš rád? Mám tu mátový čaj, broskvový, zelený, čokoládový, černý a citronový."
"To se mi snad zdá! T-ty by ses mě měla bát. Víš kdo jsem?"
"Jo, jo, jasně. Upír velký, silný, rychlý a praštěný."
"Co jsi to říkala?"
"Ehm, pardon. Chtěla sem říci hezký, velký, silný, rychlý a praštěný."
Už zase to slovo praštěný, "Jak to, že mě považuješ za praštěného? Víš kdo jsem? Já jsem Vlad Tepeš, nebo-li Hrabě Drácula."
"Hm... Vážně? Já myslela, že hrabě Drácula je starej dědek a ne dvacetipětiletý muž."
"Tohle bude problém... Můžu si tedy od tebe zavolat?"
"Jistěže ano, ale člověk by si myslel, že upíři znají pojem mobilní telefon. Já tu totiž telegraf a takový ten starodávný telefon nemám."
"Ach, ovšem, že slovo mobil znám, ale došla mi baterka. Takže smím si zavolat od tebe z mobilu prosím?"
"Jistěže ano, ale pak si se mnou dáš čaj."
"Fajn, dám si s tebou čaj."
"Ok, bezva! Tak pojď dál a dej si pozor na hlavu. Jak jsem už jednou říkala, moje kočka nemá ráda cizí lidi a u upíru nevím, jestli udělá vyjímku a mimochodem sání krve zakázáno."
"Tvůj dům, tvá pravidla. Ahoj, Bonesi, tady Vlad. Mám dva problémy, první město Dubí je zamořené upíry, kteří si zde chtějí udělat armádu a druhý je velice vážný, je zde dívka, na kterou neplatí mé schopnosti. Takže mě najdeš u ní doma zítra."
"Bezva, tak proto máme ve škole prázdniny, ze všech učitelů jsou upíři. Hurá, upíří prázdniny přicházejí. Takže, Vlade, mám na tebe pár otázek. Dělám na tebe referát. Takže je pravda, že jsi sadista, masochista, diktátor, tyran a vraždící maniak?"
"Ne. Kde si to našla?"
"No... na wikipedii."
"Jak se vlastně jmenuješ."
"Do toho ti nic není a promiň musím jít, ve škole máme dnes půlnoční překvapení."
Odejít jsem chtěla, on mě nepustil, neboť nechtěl, abych se stala upírkou z donucení. Od té doby nade mnou drží ochrannou ruku, nebo spíše verzi ala ochrana svědků od upírů, kdy vás vážně nikdo nezabije a už vůbec ne, když se stanete přítelkyní samotářského upíra, který může kohokoliv nechat shořet na popel i na dálku. Jojo, upír pyrotechnik, to je věc.
