Nakouknutí mezi světy

 Pověz mi múzo má,

jak příběh zachytit mám,

jenž v mysli mé promlouvá čím dál víc,

neb myšlenky mé neposedně poletují

jak motýli, jenž chytit se nedají 

neboť na květiny jejiž poupata  se rozevírá čekají 

až nadejde jejich čas kdy v květ křehký se promění.

Pověz mi múzo má  

kdy se dva světy různé prolínají,

jenž tak dobře znám.

Kdy se fantazie s realitou navzájem střetává?

Kdy příběhu tomu, jenž z těch světu pochází 

vdechnout život mám,

jenž rozkvést jak rudá růže má,

jenž k sobě motýla láká.

Oč čtenáři světu těch stojí,

jenž se před nimi zavírá neb

fantazii ztrácejí.

Pověz mi múzo má

zdali svět obejmout dokáží

slovy, jenž do příběhu dát mám,

které postavám život dají,

jenž v mysli čtenářovo 

ožít má pomocí říše fantazie a reality, 

jenž znám.

Halloweenská noc

Jednou za rok čas nastává
kdy mrtví a živí společně kráčí světem,
jenž bránu dávnou zapomenutou otvírá v noci,
 jenž Halloween se nazývá.

Avšak člověk to nevidí
neb zapomíná na tradice staré,
jenž Keltové zde zanechali,
které chránit  před zlými sílami mají,
jenž v kouzlu dýni či tuřínu vydlabání
počátky mají.

Však Halloweenské noci bát se nesmíš,
neb mrtví živé navštívit vydávají se.

Avšak přesto na temné síly pozor si dej,
neb i oni nocí se blíží a tiše svou oběť hledají,
jenž o halloweenu posednout chtějí.
Tak pozor na ně si dej a dýni si vydlabej
v jejíž očích světlo,
jenž chrání, svíčky hořet má.

Veselé velikonoce

Ať velikonoční zajíček přihopká k vám

s nůší plnou vajíček,

co na zádech nese vám.

Však dobrovolně nevydá vám je,

neb najít musíte si je.

Vajíčka malovaná, čokoládová

či i dřevěná,

však pozor si dej na kamenná!

Velikonoční zajíček náladu zlomyslnou má

a tak vajíčka kamenná místo čokoládových dá,

neb zubů podle něj mnoho máš.

Avšak po kamenných vajíčkách

zuby již nemáš.

Jestli však kamené vajíčko dostat nechceš,

jednu radu mám,

pro zajíčka velikonočního

mrkev ať připravenou máš,

avšak pozor na mrkvi nesmí být kaz.

Jinak vajíčka na střeše schované máš

avšak jen přece kamené nemáš.

A tak veselé velikonoce plné pohody a lásky přeji všem, milé děti noci, čtenářky a čtenáři.

S láskou

Vaše Irí

Zapomenutá píseň

Světem zapomenutá píseň zní,
jenž napříč generacemi svou cestu na svět hledá.

Neb lidé zapomněli
na to, co v nás má být,
co ve skutečnosti v srdcích se skrývá.

Tak prosím otevřete srdce svá
té písni,  jenž darem jednorožčím byla
avšak generacemi zní nevyslyšena,
písku času zavátá v zapomnění upadající
píseň jež dříve v srdcích všech zněla,
jenž jednorožci lidem do vínku daná byla,
píseň, jenž v srdcích lidských utichá.

Neb lidé zapomněli na to,
nač se svých srdcí mají ptát
na píseň, jenž jednorožcové zde zanechali,
jenž poselství zapomenuté v sobě nesla.

Písen jenž v zapomění upadá.

Ztráta

Co v očích odráží se,
to na srdci máš
a ve své duši ukrýváš
jak píseň labutí,
jenž v dálí zní.

V tonech posledních utichá,
neb ztratila jsi svou duši.
Jenž zaprodala jsi
do temnoty do níž padáš
čím dál víc.

Neb světlo na konci nevidíš
a osud svůj odevzdala jsi čarodějnicím.

Rozpad přátelství ze školy

Možná jsem jiná a otravná.

Někdy ukecaná, 

přesto občas i smutkem zahalená.

Tam kde dřív přátelství bylo,

smutek jen zůstal,

jenž na duši se usídlil.

Však odpověď na otázku chtěla jsem znát,

proč kamarádka se neozývá.

Odpověď nakonec přišla

jak blesk z čistého nebe

přátelství konec přinesla,

Však bez důvodu, jenž záhadou je

jen nenávist z odpovědi čísi

jak jed.

Vlčí mák

 

Na paloučku u lesa

skví se jak drahokam vlčí mák,

jenž rudou barvu má,

avšak křehký jak víla je.

Vlčí mák, jenž po utržení zvadne hned,

avšak ozdobou paloučku  vlčí mák jest,

jenž  do dáli rudě záři,

jak rudá krev.

Avšak s vuní i barvou svou

 vábí motýlí i včelí směn,

jenž vlčí mák potěšit má,

neb klenotem paloučku jest.

  Vlčí mák,

jenž do dálí stále září zas a zas

Nežli zvadne s podzimem zas.

Netopýr

Černý jak noc,

tichý jak myš

vylétá netopýr,

jenž v jeskyni se přes den skrývá,

před světlem denním,

neb nočním stvořením jest.

Netopýr drobný,

jenž křehký na dotek je

jak květina skleněná,

která se snadno rozbít dá.

Avšak kožíšek jak samet netopýr má,

který oči jak korálky má,

ve svitu měsíce tiše si létá,

jenž oblohu noční zdobí dál.

 

Ztracená

Upozornění! Následující báseň je mnou napsaná, ale zkrátka jsem ze sebe něco potřebovala dostat, takže ja osobně jsem v pohodě. Toto upozornění platí hlavně pro ty co mě znají, ano? Takže prosím nikdo nevolejte docenta chocholouška, že mi přeskočilo.

Ztracená v myšlenkách,

zevnitř rozervaná

pochybnostmi jenž,

na scestí tě dovedou.

Na rozcestí stojíš

avšak jakou cestou dát se nevíš,

neb dávno sebe jsi ztratila,

avšak není nic ztraceno,

svou sílu nalézt musíš.

Neb v obklíčení démonu,

tvá mysl zmučená,

jak motýl, jenž směr ztratil zmítá se,

neb pochybnosti máš,

jenž zevnitř duši tvou užírají,

jak červi, jenž na zdechlině se krmí.

Avšak ve svém srdci snad naději máš,

Víra v nemožné

Věřím v nemožné,

jenž možným může se stát.

Chce to víru v srdci mít,

jenž křídla ti dá,

která rozevřít máš.

Neb víra tvá

sílu ti dá,

kterou vzdušný zámek 

odemknout máš.

Jenž svět fantazie má,

která křídla nová ti dá,

jenž pomohou ti vzhlédnout ke hvězdám.

Neb nemožné možným,

může se stát, 

když v sobě víru máš, 

jenž sílu ti dá tvé sny splnit,
jenž nemožné se mohou stát,
avšak nikdy nesmíš se snů těch vzdát,
neb možným se mohou stát.

Velikonoční čas

 Velikonoční čas

opět nadešel zas,

avšak covid

zkřížil mu cestu

po roce zas.

 

Zákaz do okresku i velikonoční zajíc má

a velikonoční čas na dveře klepe mu zas,

co jen zajíček ubohý s tím nadělá?

 

Zajíček malý před okresem pláče zas a zas,

a pak velikonoční nápad má. 

Však on zajíčkem šikovným jest,

do okresu dostane se snáz,

než-li člověk, jenž lituje se zas.

 

Zajíček velikonoční kraslice u sebe má,

radostí do výše každou chvíli skáče,

neb za sebou katapult má,

do něho velikonoční nadílku dá,

jenž vzduchem vyšle jí dál

na zahrádky dětí,

jenž velikonoční čas

oslavit budou moci zas.

 

Velikonoční zajíček s katapultem jde dál,

neb zákaz okresu se jeho netýká,

avšak kraslice stále katapultem do zahrad posílá.

 

Slzy již neroní,

neboť ví, že vzdát se nemá.

A tak velikonoční kraslice hází lidem zas

a mezitím i pukavce těm co nemá rád,

neb letos zlomyslnou náladu

velikonoční zajíček letos má.

Nový rok - přání všem

 Starý rok odchází neb nový rok nastat má,

Neb naději přinést má jenž jak růže rozkvést má,

Neb rok starý mnoho dal avšak  i vzal,

Avšak rok jenž nadejte, nepopsaným listem jest ,

Jenž naději novou přinésti má,

Neb starý rok svou vládu novému roku  dá,

Neb tak to má býti,

Snad sny křídla fantazie každému dají,

Jenž sny sílu v sobě mají,

Jenž nový rok s nadějí uvítají,

Jenž nové možnosti dává.

A tak z celého svého srdce přej všem dětem noci

A lidem též,

Šťastný noví rok,

Jenž klidný snad bude bez pohrom a pandemií.

Neb v novém roce všem přeji mnoho lásky, přátelství, ZDRAVí, štěstí, LASKY, ehm i peněz, i když ty důležité tak nejsou jak to zdraví a láska aspoň podle mě, klidu, pohody, míru a ještě jednou zdraví též neboť to je důležité.

 Snad jen pár slov zbývá říci nežli půlnoc odbije.

 A tak vám všem milé děti noci, čtenářky a čtenáři, děkuji z celého srdce, že cestu snu navštěvujete. A přízeň svou tak tomuto blogu zachováte a zachovaly jste. A tak doufám, z celého svého srdce, že po celý novy rok se zde potkávat budeme a snad zde naleznete odpočinek a odreagování jež si zasloužíte.

A též vám všem děkuji, že sem zavítáte i přes nedostatky jenž tento blog má. Avšak ještě jednou vám všem přeji: At všichni v novém roce šťastný a zdravý jste a noví rok ať bez pohrom se obejde .

S přáním všeho dobrého do nového roku

Vaše Irí

Magický svět

 Hledáš ve svém srdci , svět magický,

Jenž  v příbězích skryt jest,

Avšak pokaždé nic nenajdeš,

Neb příběhy ty mají moc kouzelnou,

jenž rozkvétá v srdcích,

jenž světa znalá avšak i neznalá jsou,

neb moc příběhu v sobě

květ kouzel skrývá,

jenž kraj fantazie ožívá,

neb staletí celá

kraj ten nedobyt jest.

Neb v příbězích kouzla skrytá jsou,

jenž v magie v srdci jest nepoznanou,

stále nalézt zbývá jen.

Avšak kdo nalezne magický svět,

jenž v říší fantazii se skrývá?

Snad znám ten svět či neznám,

sama sebe se teď ptám,

avšak odpověď nehledám,

neb magický svět,

jenž hledají ti jenž světa znalí i neznalí jest,

nenaleznouti hned,

Neb v příbězích skrývá se k němu klíč,

Neb magickým světem

I svět fantazie může být.

Jednorožec-kratší básen

Hříva zlatá jenž do noci září jak tisíce hvězd,

v měsíčním světle jednou za sto let.

Objeví se zas,

neb snem stal se jednorožec ladný,

jenž své místo skryt před zraky všech nalezl již.

Na místě jenž dobít se nedá,

neb nikdo tajemné místo nezná,

tam někde skryt jednorožec před zraky všech jest,

jenž bílé září jak luny tvář,

jenž ozdobou noční oblohy jest,

neb jednorožec své tajemné místo má,

jenž on sám zná.

Jednorožčí báseň

 Obrazy bájích dávných ožívají,

Jenž odkazy  jednorožců v sobě skrývají,

Neb z jednorožce jen přízrak pro lidi se stal

Neb lidská srdce zatvrzelá jsou,

Neb lásky zář lidské srdce ztrácejí,

Neb jas vytratil se

Avšak láska přežívá dál,

Neb jednorožec světu jí dal,

Zlatá hříva jenž do dály září,

Jenž  v sluneční světle ztrácí se pro změnu zas

Neb před lidmi skrývají  svou jednorožčí  zář

Avšak v bájích odkazy své mají

Jenž lásku  navracejí lidem zas

Neb v příbězích dávných  ožívají city jenž lidé ztrácejí

Neb svět fantazie rozkvétá zas  ,

Neb hlasu jednorožců  naslouchá

Po celý dlouhý čas.

Litetátní muza

Co napsat mám sama sebe se ptám,

tam kde inspirace schází slova se nenachází,

snad příroda či múza pomůže zas

až nadejte správný čas.

Ten čas, kdy ze srdce slova vytrysknout jak pramenitá voda,

jenž se dere na povrch.

Snad múza má se probudí

a smutek v srdci zapudí,

jenž se v něm pro dnešek usadil.

Avšak sama sebe se ptám,

jak slova do vět dát mám,

jak příběhu život vdechnout?

Jenž čtenáře potěšit má,

či snad mýlím se snad?

Slovo, věta, myšlenka

příběhu duši dá,

než-li zrodí se v říši fantazie.

Chce to jen čas,

jenž v srdci pramení

jak pramen čisté vody,

jenž vytrysknout brzy má,

neb povídek nadchází čas,

neboť múza přišla zas

polibek svůj dát.

Strážce fantazie

Svět fantazie znám,

jenž brány své otvírá,

neb nadešel čas,

jenž strážce fantazie světu dá.

V podobě poupěte nerozkvetlé ,

které jednou za sto let ,

rozvinout se má ,

v růži rudý květ ,

jenž do noci září jak diamant.

Jehož moc má ,

možnost křídla dát,

těm jenž věří snům.

Neb sny naději a sílu dají ,

jenž strážce fantazie zná ,

avšak lidé na ní zapomínají ,

neb srdce zatvrzelá mají

Alkoholismus-básen

V práci samí úsměv seš ,

snad jen křečovitý úsměv jest .

Avšak svědomí tě tíží ,

neb prohráváš svůj boj ,

jenž tě tíží .

K zemi padáš zas,

opět se vzdáváš.

Sklenice k ústům se blíží ,

jak klubko jedovatých hadů .

Neb skelný pohled máš ,

opět prohráváš.

Neboť noci hluboké,

zas popijíš.

V ohnivé vodě sama sebe utápíš,

snad se v čas zachráníš,

avšak pochyby v tom mám,

neb náladovost tvá častá jest.

Netopýří let

Netopýří let přichází , když jaro se probouzí

Neb netopýři ze spánku procitají

Jak samet hebké kožíšky mají

avšak tiše v noci létají

neboť svou ladností

svět dobývají

jenž netopýři let

na obdiv dává

neboť netopýry nic nenahradí

neb klenotem noční

let netopýří jest

jenž luny tvář rozzářit má

neb netopýři

démantem noci jsou

jenž ve světle luny

do noci září

v letu netopýřím

Divocí koně

Krajinou nespoutanou dusot koní zní ,

jenž volní jak ptáci jsou ,

kteří hrdost a svobodu mají .

Však divocí koně

Mají svou duši nespoutanou ,

a svobodu svou milují.

Neb krajinou jejich dusot kopyt zní ,

jenž do krajiny daleké jak píseň nese se ,

neb písní divokých koní jest,

jenž domov svůj obývají .

V tom dalekém kraji ,

jenž domovem nazývají ,

neb klenotem krajiny daleké ,

divocí koně musí být,

neboť svou nespoutaností ,

zkrotit se divocí koně nedají.