Úplňky 2024

 Milé děti noci ,

konečně mám přímo pro vás hotový první příspěvek. Upřímně doufám , že vám seznam úplňku bude užitečný ,

  S láskou Vaše Irí 

Přání pro děti noci k Vánocům

 

Upozornění pro děti noci

Milí čtenáři, milé čtenářky, a nebo převážně, milé deti noci,
vím, že jsem dlouho do upířích povídek nic nenapsala, ale nemějte strach. Již brzy se dočkáte staronové povídky.

Kde se zrada neodpouští a pýcha vede k pádu. Možná vás napadá kdo koho zradil a koho čeká ten pád?

No budete si muset ještě pár dní počkat. Ale již od 5. 12. či 7. 12. se budete moci těšit na povídku, jenž jste zde měli již jednou možnost číst. Avšak já osobně jsem po jejím přečtení došla k závěru, že předělaní je nutné.

Nemusíte se bát, původní verzi nestáhnu a ani nesmažu. Ta zde zůstane, aby jste obě povídky mohli porovnat když budete chtít.

A kdo ví, možná krom povídky se dočkáte i dalších jimých povídek, neboť existuje rubrika na přání a tam bylo napsáno o upíří povídku. Jen musím začít s tou, u které se zase nezaseknu.

Takže již teď se můžete těšit a nebo se děsit neboť již se blíží vydání předělané povídky mílovými kroky.

S přáním hezkého večera

Vaše Irí

Přání k Vánocum pro děti noci + info o dárku

Noc nastává a za okny sníh k zemi se vznáší,
neb čas vánoční nastává,
jenž jednou do roka přichází.

A do domova tiše i dětem noci se blíží,
vánoční čas, jenž koledy a dárky přináší.

Veselé Vánoce jenž oči vám rozzáří ,
v klidu a míru,
v rodinném kruhu či s přáteli,
prožít můžete svátky tyto
ať čas vánoční poklidný máte,
své domovy ať vanilkou, purpurou a skořicí provoněné máte,
s úsměvem na tváři,
jenž nikdo nevezme vám,
s bohatou nadílkou, jenž Ježíšek přinese vám.

Veselé a štastné z celého srdce svého přeji vám,
milé děti noci

S láskou vaše Irí

PS. Dáreček bude až dnes kolem 20 hodiny večerní

Moc se omlouvám ale jsme kapének nemocná.

Což je i důvod proč přání není ručne psané s kresbou.

Noční setkání

Znala jsem les, jenž svá tajemství měl a studánku, která byla křišťálově čistá. V její hladině přes den slunce se odráželo a v noci pro změnu měsíc zas. Lesní zvěř k ní chodila beze strachu pít a ve stínu stromu ochranu před sluncem nalézala. Málo kdo o té studánce ví a ten kdo k ní cestu znal, ten jí neprozradil dál. Jen přece les to byl hluboký, ale nebyl temný a přesto znal příběh, jenž lesy si mezi sebou vyprávěly. V korunách stromů kdy vítr jemně vál a ptačí zpěv zněl, les procital a příběh ten dalším lesům vyprávěl.

Snad by to byl den jako každý jiný, ale osud tomu chtěl jinak. Byla již pozdní hodina a Katka pospíchala na poslední vlak do města Osek. Netušila zdali ho však stihne. Měla na to jen půl hodiny a její cesta byla dlouhá. Musela se rozhodovat rychle - buď to vezme na vlakové nádraží zkratkou přes park a nebo půjde osvětlenou ulicí. Po krátké úvaze se rozhodla pro zkratku. Jen přece potřebovala být doma včas. Jenže netušila, že je celou dobu sledovaná zdejším bezdomovcem.

Přesto ale byla nervózní a každou chvíli se za sebe ohlížela, jenže bezdomovci jsou znalí a ví, jak se skrýt. On sám však netušil, že již nějakou dobu je v hledáčku někoho jiného. Rudě zářící oči ve tmě za mužem se vydaly a tiše jej pronásledovaly.

On se mezitím k mladé ženě blížil s nekalými úmysly. Když jej náhlé k sobě vztáhly bílé ruce a do jeho krku se špičáky ostré jak břitva zakously. Jeho tělo pak do lesa skryl a sám se zpět do stínu noci navrátil. Katka netušila jakému nebezpečí unikla avšak stalo se, že cestou na vlak zakopla a k zemi spadla. Chtěla vědět, co její pád způsobilo, a tak překážku tu hledala. K jejímu překvapení to byl starý deník, který měl zámek ve tvaru růže. Z nedalekého nádraží se náhle ozvalo houkání vlaku a Katka sebou trhla. Z hrudi se jí vydral povzdech. Kdyby jen nezakopla a nezačala hledat předmět, o který se málem přizabila, neujelo by jí to. Ale teď už je pozdě. S povzdechem na rtech se vydala na další vlak, který měl jet za hodinu. Netušila, že jí mezitím pozorují dva upíři. Jeden již nasycený bezdomovcem a druhý stále hladový, který si právě vybral dárkyni krve. On nezabíjel pokud nemusel. Snad proto se na nádraží za ní i vydali.

Již na nádraží byla a na vlak čekala, knihu o Čarodějovi si četla. Když do čekárny vstoupili dva mladí muži. Oba byli vysocí a o něčem se tiše povídali. Vypadalo to jako kdyby něco nebo někoho hledali. Náhle jeden z nich zamířil k mladé ženě, jenž viděl v čekárně. Potřeboval něco vědět.

"Slečno nenašla jste deník v parku? Je starý a pro mě důležitý, zámek má ve tvaru růže a na hřbetě vyrytého netopýra."

"Ano, takový deník mám. Ach, máte pravdu. Má na hřbetě netopýra, je moc hezký. Zde ho máte." podala tomu muži deník s úsměvem na tváři a on jej přijal. Chvíli váhal a nad něčím přemýšlel, nakonec se rozhodl. "Kdyby vám to nevadilo, mohl bych vás odvézt domů jako poděkování za vrácení deníku. Jen povoz je poněkud jiný než jste zvyklá."

 Po krátkém zaváhaní přikývla a nabídku muže přijala. Ten druhý se k nim přidal. K jejímu překvapení došli na parkoviště kde stál kočár koňmi tažený. Muž, jenž je celou dobu doprovázel, šel na místo vozka* a ten druhý Katce otevřel dveře a pomohl do kočáru. Po chvilce cesty se na ní usmál a zeptal se jí kde bydlí. Katka mu pověděla svou adresu, ale poněkud znejistila. Jeho oči začaly zářit rudě a než se nadála držel jí v pevném obětí a své špičáky do jejího krku ponořil. Pil z ní dokud neupadla do bezvědomí.

Příštího dne se doma vzbudila netušící, jak se tam dostala. S oči se na obraze s mořem zastavila na pár okamžiků s rukou si na krk šáhla kde dvě ranky cítila. Vše si z t té noci vybavila a ke svému překvapení i vzkaz napsaný nalezla, jenž byl na obraze s mořem přichycen. Bylo tam jen slovo děkuji.

*kočí

Úplňky

 

Vánoční povídka

Milé děti noci, tady máte menší dárek a ještě jednou vám přeju Šťastné a Veselé Vánoce. Doufám, že se bude povídka líbit.

S Pozdravem

Vaše Irí

Vánoční povídka

Na vánočních trzích purpura s vanilkou vonní. Jmelí skví ve stánku avšak mnoho barev má - od zelené po zlaté - potěšením je pro oči. Vánoční koledy po trzích zní a sníh, jenž tam leží, skví jak drahokamy v západu slunce, jenž ke spánku se ukládá. Večer nastává a vánoční trhy světlem se rozzáří. A vánoční koledy do dálky zní. Vůně se tam mísí navzájem a stánky se teprve otevírají.

Dnešního večera zvláštní prodej začíná, noc svá křídla nad trhy rozevřela. A upíři ven vyráží, aby si vybrat na trzích mohli, co chtějí - pro sebe nebo pro své blízké přátelé. Dokonce i Alexandr dnešního večera přišel. Tak jako každý rok i letos ta miloučká kočička s tváří anděla zdemolovala vánoční strom a nově dokonce i jmelí. Věděl, že na to tornádo, co mají doma, nemůže nadávat. Za prvé - kočce by to bylo jedno a za druhé - kdo ví jakou pomstu vymyslela.

Ano, kočky jsou sice milá a přítulná stvoření, ale zároveň jsou zlomyslná a někdy občas ďábelsky mazaná stvoření. Jeho kroky, proto vedly přímo k prodeji vánočních stromu, i když letos měli mít umělý strom. Jenže miloučká kočička si z něj udělala škrabadlo a ještě náhodou spadl na hořící svíčku. Tudíž nemá doma jedno tornádo, ale hned dvě. To druhé je jeho sestra Alexandra, což ho nakonec vede k zamyšlení, jestli tam tu svíčku měla opravdu náhodou danou a jestli malá číča opravdu jen a pouze náhodou ten strom shodila přímo na svíčku. Měl o tom pochyby.

Jen přece jeho sestra nechtěla umělý strom a jaké bylo štěstí, že nebyl ještě ozdobený. Ale copak se mohl na ty dvě zlobit? Alexandra vypadala jak hromádka neštěstí a číča vypadala, nu, jak druhá hromádka neštěstí.

Jenže k jeho smůle, nikde už umělé stromky nebyli, tak se vydal aspoň pro ten živý, jenže i ty byly vyprodané až na to jmelí. Koupil tedy ještě jmelí a šel se podívat, co na trzích ještě mají. Netušící, co na něj doma bude čekat za překvapení.

Mezitím doma jeho sestra Alexandra, zdobila vánoční strom, a u sebe měla svou kočičku Agnes, která spokojeně spinkala v pelíšku. Věděla, že se její bratr nevrátí dřív jak za dvě hodiny, což bylo času dost na donesení pravého stromku a jeho ozdobení. Zkrátka musela na brášku ušít menší boudu, což se jí podařilo. Mohl za to vlastně jeho dárek, už jak dlouho toužil aspoň po kopii obrazu Mony Lisi a když už tu kopii sehnala, tak jak naschvál musel být doma. Po ozdobení stromku šla pak zabalit obraz a připravit bratrovi teplou krev. Jeho oblíbená byla krevní skupina nula negativní.

O dvě hodiny později slyšela, jak její bratr klepe a tak mu šla otevřít. Ve dveřích jí oznámil, že dnešní Vánoce budou bez stromku, ale že má to jmelí. Alexandra vzala jmelí a přidala ho na vánoční věnec, co visel na zdi.

Alexandr se mezitím zul a převlékl, pak pro něj jeho sestra přišla a požádala ho, aby zavřel oči a podal jí ruku. Byl zvědavý, co má v plánu a tak jí pro změnu vyhověl. Za ruku ho vedla až do obyváku kde byl strom i se zabaleným obrazem. Teprve tam mu dovolila otevřít oči. Jeho překvapený výraz mluvil za vše. Poznal strom, co kupoval a všiml si i dárku pro něj. Jeho sestra po něm akorát hodila šibalský pohled a šla pro skleničky s krví. Jen Alexandr jí požádal, aby chvilku počkala u stromu, musel ještě donést její dárek a dárek pro Agnes alias malé tornádo.

Pak se napili ze skleniček popřáli si hezké Vánoce a rozbalovali své dárky. Agnes dostal duhové kšíry a polštářek s kočičím Santou a Alexandra dostala sadu na psaní a dvě knihy. Nejvíce byl překvapen Alexandr obrazem Mony Lisy, ale i přesto sám sobě slíbil, že příští Vánoce své sestře nenaletí.

Vánoční přání pro děti noci

 Milé děti noci , sice opožděné ale vánoční přání letí již k vám. Mohu vás en ujistit , že se nejedná o jediný opoždění příspěvek. Jinak Ván všem přeji veselé vánoce. 

Vaše Irí 

[2. Kapitola] Tajemství starého domu

Ze stínu osoba neznámá vystoupila a v tichu chvíli naslouchala. Jediné, co z domu slyšela byl pravidelný tlukot srdce a dech, jenž nasvědčovaly tomu, že dívka již znova usnula. Mohlo jí být jasné, že se u ní dřív nebo později objeví noční běsy. Možná by jí mohla napsat dopis, ale ne ručně, mohla by riskovat prozrazení. 

Jen přece doma má starý psací stroj, tak snad na něm by jí mohla napsat psaní. Varovat jí před hrozbou, která se k ní pomalu a jistě blíží. Vysvětlit jí proč se jí stále zdá ten samý sen a říct jí... Co by jí vlastně měla říct? Že je to teprve začátek? Ne, to by bylo lepší osobně, ale co když k ní pocítí nenávist? Tušila, že si možná dělá jen zbytečné starosti, ale byla tolik podobná Elizabeth. V ten moment ucítila, jak jí v očích začínají štípat slzy a celou její bytostí začíná procházet hluboký smutek. Možná proto se podívala i na nebe kde se začínaly objevovat červánky. Každou chvíli vyjde slunce a jeho paprsky probudí Annu. Osoba v kápi se sama pro sebe usmála, i když cítila smutek, tak věděla, že Elizabeth by byla šťastná. Protože její dítě žije a ona udělá vše proto, aby to tak zůstalo i nadále.

Věděla však, že je čas vrátit se zpátky domů a dát si menší večeři. Vždyť pro ní právě začíná noc a pro Annu den.

Tak jako každé ráno, měla Anna po probdělé noci potíže vstávat. I přesto, že jí budík po třetí za sebou zvonil. Byl začátek nového dne a ke všemu i pátek. Každý měl pátek rád, ale ona ho bytostně nesnášela. Hlavně první hodinu kdy měli chemii. Celá mrzutá, vstala a šla se postarat o ranní hygienu a po ní si šla dát snídani, kterou připravila její adoptivní matka.

 Je to již měsíc, co zná pravdu. Pověděli jí to v den jejich narozenin. Podle nich měla právo vědět o tom. O tom, že narozeniny slaví v den kdy si jí oficiálně adoptovali. Někdo jí zanechal při bouři u jejich dveří. Kdo ví, možná i proto nesnaží bouřky, ale co je zajímavější - od jejich 16 narozenin začala mít i ten šílený sen. Byla zamyšlená, a tak ani nevnímala čas. Kdyby nebylo její matky, která jí upozornila na, že jí za 10 minut jede autobus, možná by i Anně ulej.

Když Anna dorazila do školy, čekalo jí ve třídě překvapení. Na tabuli skvěl nápis, jenž oznamoval, že hodina chemie odpadá z důvodu nemoci chemikáře.

Ulevilo se jí, ale ne na dlouho. Do třídy vkročil jejich nový třídní učitel. V jeho očích lítaly blesky a hlas měl jak kus ledu. Když jim oznamoval, že první hodinu bude samostudium, jeho oči černé jak dva uhlíky se zadívaly i na Annu, a pak pronesl tichým hlasem: "Anno, připomínáš mi někoho, kdo má už dávno shnít v zemi."

Pak se otočil a odešel ze třídy. Anna byla z té věty překvapená, ale vypadalo to, že nikdo kromě ní tu větu neslyšel. Bylo to zvláštní a ona ani nevěděla proč jí naskočila husí kůže.

Jen přece když se podívala z okna ven, viděla nádherný podzimní den. Během dne vypustila první hodinu z hlavy a o velké přestávce se vyděsila. Jejich učitelka Anastazie přece chtěla, aby na dneška přinesli na kreslenou čarodějnici, jenže ona jí nemá. Naštěstí měla u sebe penál a papír. A tak milou čarodějku nakreslila, jak padá z koštěte.

Což nakonec i paní učitelka okomentovala slovy: "Je zajímavé, že čarodějka padá z koštěte, ale kde má nohy? Raději nechci vědět kde tento výtvor vznikl."

Anna se při této řeči tvářila jak učiněný andílek a spadl jí kámen ze srdce, že nemusela nic vysvětlovat. A druhá dobrá zpráva toho dne byla, že mají týdenní podzimní prázdniny a ona podzim milovala. Toho dne se vydala domu pěšky. Věděla, že se jedná jen o hodinovou cestu a její cesta byla lemována stromy, z kterých k zemi padalo podzimní barevné listí. Těšila se také na víkend, neboť doma měla být až do pondělí sama. Ještě ve škole se s tím chlubila kamarádce, která u ní měla i se svolením rodičů spát. Na rtech jí pohrával úsměv a Anna se těsila na následující víkend, i když měla neurčitý strach a nevěděla z čeho. 

<< 1. Kapitola | 3. Kapitola >>

 

[1. Kapitola] Tajemství starého domu

Utíkala tmavou chodbou a kolem ní se tma rozprostírala jak smrt, jenž své pařáty natahuje po své oběti. Nevěděla kam a kudy utíká. Uvědomovala si, že nesmí zastavit a zpomalit. Jasně slyšela, jak za ní někdo běží a chvilkama volá její jméno: "Anno, Anno!"

Netušila kdo to je a co po ní chce, ale věděla, že musí běžet dál. Pod nohama jí křupalo a ona si netroufala určit co to je. Běžela, co jí síly stačily, a přesto to bylo málo. Chvilkami měla pocit, že to něco jí již dýchá na záda a po jejím těle v ten moment naskočila husí kůže. Přísahala, že cítila, jak jí po zádech přejely něčí pařáty. Dívala se před sebe a oči namáhala, jak nejvíce mohla, aby v té temnotě něco viděla. Jenže před ní se stále neobjevoval žádný východ, jen chodba, která vedla do neznáma. Temnou chodbou utíkala dál, když se náhle rozezněly hodiny, jenž třetí hodinu ranní odbíjely. Ten zvuk neočekávala. Lekla se, zakopla a k zemi padla. V ten moment věděla, že její poslední hodina nadešla.

Anna se náhle probudila s výkřikem na rtech. Cítila, jak její srdce rychle buší. Její tělo bylo uborcené potem a ona se vyděšeně dívala po pokoji. Po chvilce se uklidnila a podívala se na budík, opět ukazoval tři hodiny ráno. Noc, co noc se jí zdál ten samý sen. Pro dnešek věděla, že již neusne. Jen přece se spánku díky snu bála. Avšak nevěděla, co ten sen znamená, ale jistě věděla, že se díky němu již druhým týdnem nevyspala. S tichým povzdechem zapla lampičku a vzala si do ruky knihu, jenže se nemohla na čtení soustředit.

V duchu přemítala čím to může být, že má takový sen a kdo nebo co jí v něm honí. Možná to má jen ze stresu ze školy, přece jen to co jí honí může být i naštvaný chemikář. Vzhledem k tomu, že nechala nechtěně vybouchnout pár chemikálii a třída je díky tomu nepouživatelná momentálně.

Nu což, nehody se občas stávají. Hlavně antitalentům na chemii, ale on řekl, že si mají připravit vlastní projekt. Už ale neřekl, že projekt nesmí bouchnout. A tak se stalo, že poté, co se chystala všechny seznámit se svým projektem, to zkrátka bouchlo. Jediné, co si pamatovala bylo, že do vnitra sopky dala litr koly a tři balíčky mentolových bonbonů a ještě něco, jenže nevěděla už co bylo. Pak s tím ještě, než přišla na řadu, pořádně zatřepala. Vzpomněla si, že zapomněla sešit s poznámky, a tak si pro něj došla do lavice a mezitím to z té lahve bouchlo. Sice se nikomu nic nestalo, ale ona dostala zákaz dělat jakékoliv pokusy na další projektové dny ohledně chemie. A celá třída potřebuje nově vymalovat a nová okna.

Možná proto se sama pro sebe i teď usmála, když náhle zaslechla zvuk, jenž od okna se ozval. Jako kdyby na ně někdo škrábal. Cítila počínajicí strach, jenž se jí začal zmocňovat. Opatrně vylezla z postele a potichu jak myška se k oknu se zatajeným dechem blížila. Odhrnula kus závěsu a za oknem viděla větev stromu, co o sklo škrábala. Sama sobě se musela zasmát, nervy měla opravdu na pochodu. Jen na okamžik zpozorněla. Měla pocit, že viděla někoho stát pod lampou, jenž se nacházela naproti okně. Nějakou osobu, jenže když se tam podívala znova nikoho tam neviděla. Sama nad sebou zakroutila hlavou a šla zpět do postele. I přesto, že byla přesvědčená, že neusne, nakonec odplula do říše snu. Netušící, že je někým ze stínu pozorována.

<< Prolog | 2. Kapitola >>

[Prolog] Tajemství starého domu

 Prolog

Měl tvář anděla, a přesto byl zrůdou. Na jeho tváři skvěl šílený úsměv a ve zdvižených rukách svíral srdce, jenž právě dotlouklo. U jeho nohou leželo ženské tělo, v kaluži krve skvělo jak růže bíla předčasně utržena byla.

V hrudi těla díra zela kde dříve srdce se nacházelo. Zahrada krví nasákla byla. V tichu ponurném mužův šílený smích zahradou se nesl. V očích jeho šílenctví s touhou zabíjet se zrcadlilo. V té zahradě srdce, jenž v rukách krve zborcených svíral, pohodil a zpět do domu se navrátil. Do domu ztichlého, jehož zdi byly krví nevinnou nasáklé a chodby mrtvými těly lemované. Nikde nebylo ani živáčka, a přesto někdo ještě žil.

Plod lásky veliké, jenž neschválil. Dítko drobné, jehož život pro něj bylo důležité utnou jest. Neb nikdo z rodiny živý vyváznout nesmí, tak dohoda zněla.

Netušící do pokoje dětského vkročil. V ten moment domem rozlícený řev se rozléhal. Hnízdo prázdnotou zelo. Nemožné bylo, aby jeho dcera své dítě stačila před ním skrýt. Jak solný sloup zůstal stát, dům se jeho křikem naplnil.

 Za mužem, jenž z plných plic křičel, objevila se postava v kápi oděna, v jejíž rudých očí zrcadlil se vztek, jenž s bolestí se mísil. Přišla pozdě avšak dítě ukrýt v domě stačila, ale ostatním už pomoci nemohla.

 Celé její tělo po pomstě křičelo. Srdce i s myslí osoba v kápi se ovládnout uměla. K muži se tiše přiblížila, a nežli se nadál vaz mu zlomila a jeho tělo do rohu místnosti pohodila.

 Pak ke skříni se přiblížila a dětskou knihu na poličku dala. Tajná místnost se otevřela a postava v kápi dítko do náruče vzala. Věděla, že dítko musí odnést do bezpečí. Neb co mrtvé zdá se býti, může ožít zas. Naposledy se na muže podívala s pohrdavým výrazem z očí a dítko malé z domu odnesla.

Před práh k mladému páru položila uzlíček malý, jenž se probudil a brečet začal, neb temnou oblohu blesky křižovat začaly. Mladý pár dveře otevřel a dítě do domu vzal, neb nikde nikoho neviděli. Netušíc, že dítě u nich skryté bude všem na očích a přesto skryté vyrůstat bude.

 Pak osoba v kápi vrátila se zpět k domu, aby matku dítka pohřbila a tělo muže zničila. Avšak tělo již v domě nenašla a svítání se blížilo. Sama se domu vydala a sama sobě slíbila, že na dítě pozor z dálky dávat bude, neb nebezpečí stále trvá a hrozba nepominula.

Kapitola I. >>

Omluva pro děti noci

Milé děti noci,

moc se omlouvám, ale povídka bude mít zpoždění. Prosím nezlobte se moc kvůli tomu. Měly by vyjít během tohoto týdne nebo aspoň prolog k ní.

Takže uvidíme jestli vás zaujme nebo ne.

Také by mě zajímalo, jestli by jste měli zájem o soutěž a jestli ano. tak o jaký druh soutěže? Co by vás potěšilo? A hlavně jaká cena by vás potěšila? A ještě jednou se omlouvám za několika denní zpoždění vydání povídky.

S pozdravem

Vaše Irí

Informační článek pro děti noci

Milé děti noci,

tento článek bude poněkud informativní, tak snad vám to nevadí. Tento či příští víkend na vás vykoukne báseň. Pokusím se do ní netahat motýlky. Možná vznikne i báseň s tématem motýlci vzhledem k tomu, že momentálně sháním vše s motýlkami…Ehm mam sešit, propisky, penál, ale nemám ubrus, ale jo samolepky jsem našla s motýlkami též.

Ale to je teď jedno, během tohoto měsíce bych pro vás moc ráda napsala povídku, ale pořádnou. Je mi jasné, že na ní budu potřebovat měsíc. Takže vás tímto žádám o trošku trpělivosti, neboť nechci tu povídku pro vás uspěchat, ale moc ráda bych jí napsala v klidu a pořádně.

Což sice bude trošku těžké, ale chci vědět, jestli pro vás budu schopná napsat něco pořádného, co vám vyloudí na tváři úsměv a zahřeje na duši.

Momentálně mi nezbývá nic jiného, nežli vám všem, milé děti noci, popřát nádherný zbytek víkendu.

S láskou 

Vaše Irí

Speciální článek pro děti noci

Milé děti noci, 

za prvé omlouvám se, že tento článek vychází tak pozdě. Za druhé vážně teď nemám moc času, takže další příspěvek pro vás vyjde doufám příští víkend.

Ehm, je to teď v práci poněkud náročné. Takže se ještě jednou omlouvám a zde je pro vás menší speciální článek. Snad se vám bude líbit.

S pozdravem
Vaše Irí

Tak a zde je začátek článku, tak jako vždy to jsou hádanky. Schválně, jestli někdo ty hádanky uhádne? A jestli ano, dostane ten kdo bude první menší věčnou cenu.

Hádanky jsou celkem tři, tak tady je máte:

1.Každou noc,

střeží tajemství milenců,

jenž za nocí poznává, 

neb z jejich úst je slyší,

avšak sám nevyzradí je,

neb tichým společníkem ,

nočním jest.

Co je to ? 

2. Křehké jak květina,

drobné jak uzlíček,

jenž do dlaně své dáš,

avšak uzlíček drobný,

stisknout nesmíš silně,

neb křehoučký jest,

avšak živým tvorečkem jest,

jenž matku svou hledá.

Kdo je to ? 

3. Na poli skví se z jara květ,

jenž do dáli rudě září,

jak lidská krev, 

Neb divoký červený květ jest, 

jenž po utržení vadne hned,

avšak na jaře je opět všude hned,

na lukách na polích,

ktete dál,

ten rudý květ,

jenž název částečně pohádkový má. 

Jaká květina to je ? 

Tak, milé děti noci, hodně štěstí při hádankách přeji, A zde pro vás mám ještě drobnost jednu menší jenž pohlazením na nervy jest. Klidně si jí vytiskněte, překreslete. Tato antisterová omalovánka vznikla pro vás. Moc se omlouvám, nic lepšího mě nenapadlo.

Oznámení pro děti noci

 Milé děti , noci moc se omlouvám , za ot , že pro vás ještě nic nevyšlo. Prosím nelekejte se , že jsme pro vás přestala tvořit , protože příští víkend pro vás něco vyjde. Jen doufám , že se nezlobíte a že se vám ot bude líbit.

  Ještě jednou se moc omlouvám ale celkově mi tvorba na blogu kapánek pokulhává a tento měsíc teda totálně. Musím si lépe rozvrhnout čas. Ale tento týdne , pro vás dodělám hned dva příspěvky , a snad začnu i třetí na příští víkend. 

  Chtěla jsme se jen zeptat , co byste říkaly na soutěž , přímo pro vás ?  Líbila by se vám nějaká a jakou cenu byste chtěly ??

Jinak první příspěvek můžete očekávat příští sobotu nebo neděli, Také  by mě zajímalo jestli byste chtěli jednorázovou povídku a nebo povídku na pokračování ??¨

Joa mimochodem příspěvek co má vyjít bude pro vás......jeden co celkem dost dlouho nevyšel. Takže pro ted končím zítra vstávám v pul  čtvrté ráno.

Všem milé , děti noci přeji pohodový a poklidný zbytek neděle.

 S pozdravem 

Vaše Irí

Uplnky

 

Přání pro děti noci k vánoců,

 Milé děti noci, moc se omlouvám za zpoždění s přáním, snad se vám bude líbit. Vaše Irí

Speciální článek pro děti noci

 

Milé děti noci,

máme zde víkend a tím pádem i slíbený speciální článek. Vzhledem k tomu, že toho máte hodně tak upřímně doufám, že vás tento článek potěší. A  jak bude vypadat? První část budou hádanky, druhá část bude menší návod a nápoj co vás zahřeje v zimě a třetí část bude nějaká antistresová vymalovánka . Vzhledem k tomu, že budu její autorkou tak si jí klidně vytiskněte.

1.část hádanky

Tam kde moře nejhlubší jest,

tam skrývá se dávné tajemství,

jenž ztraceno po staletí jest.

Neb pohřbeno samotnou vodou je

místo jenž možná kolébkou civilizace je.

Jaké jméno toto místo, které v moři skryté je,

na to se vás milé děti noci ptám.

Ráno je dítětem, jenž zlaté vlasy má, na svou pouť se vydává,

Odpoledne již dospělým z dítěte se stal

a k večeru unaveně hlavu svou již stříbrnou na polštář sklání

 a své žezlo svému bratrovi dá.

Avšak ráno opět dítětem se zlatavými vlasy bude,

jenž opět se na svou pouť vydá.

Ve sladké vodě žije,

vzduch i vodu k životě potřebuje,

na souši nežije avšak vzácný jest,

ten tvor jenž stále se nachází,

Amazonská řeka domovem jeho jest,

v níž blýská se jak růženín

neb růžovou barvu má.

Jak se nazývá savec tento, jež v amazonské řece žije a růžovou barvu má.

Část druhá

Milé děti noci,

máme měsíc říjen a již se blíží měsíc listopad.  Podzim je v plném proudu a právě nadešel čas na zahřátí. Co lepšího v podzimu je býti nežli šálek čaje či jiné teplé pití . Pro ty co čaj dvakrát nemusí, že ano?

Čaj se zázvorem s citronem. Pokud ho chcete trochu sladký, dejte si do něj lžičku medu.

Čaj s chilli papričkami, ale pozor at není moc silný a hlavně ostrý.

Pokud chcete něco na zahřátí a neradi pijete čaj, svařte si asi tak jednu lžíci skořice v horké vodě, k tomu si můžete přidat čerstvě vymačkaný citron a med. Med se přidává jako poslední, když nápoj není vařící, ale ani vychladnutý, musí býti teplý. Nápoj si nechte aspoň minutu vychladnout.

Také si můžete udělat zázvorový nápoj opět s medem a s citronem.

To je pro druhou část vše.

Tak a ted třetí část pro vás milé děti noci,

Mám-li být upřímná, milé děti noci, ze srdce svého doufám, že se vám tento článek líbil. S láskou vaše Irí 

Dracula 2013 - recenze

Dracula 2013 - recenze

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

před nedávnem jsem narazila na celkem dost zajímavý seriál o Dráculovi podle předlohy od Brama Stokra, které se skoro vůbec nejde díky bohu za ty dary.

A mimochodem příště se můžete těšit zase pro změnu na recenzi anime s upíry, ukázky jsou fakticky dokonalé. Tak a může se začít s recenzí.

Takže na režii a scénáři bylo celkem dost lidí. Jen je škoda že neudělali druhou serii

Režie: Andy Goddard, Steve Shill, Brian Kelly, Nick Murphy

Scénář: Nicole Taylor, Harley Peyton, Daniel Knauf, 

 

Seriál začíná v momentu kdy Van Helsing uzavírá spojenectví s Vladem  Tepesem Dráculou ohledně společného nepřítele. Seriál se odehrává ve viktoriánském Londýně, kde Vlad stojí proti svému dávnému nepříteli. Zároveň si ale druhého nepřítele drží i blízko u těla a to mám na mysli Helsinga.

Mezi klady tohoto seriáru patří to, že za prvé nikdo Vláda neporazil, za druhé udělali z Helsinga to co ve skutečnosti byl i podle mě pitomce a celkem dost zkaženého člověka. I když k tomu celkem dost přispěl i společní nepřítel, ale Helsing udělal něco co bylo neodpustitelné a to i na konci. A Vlad no tak toho ukázali o hodně lépe než v knize.

  Co vlastně Vlada v seriálu čeká?  Zamiluje se a dokáže rozdrtit svého nepřítele, jehož taktiku zná a proti kterému sám podniká své vlastní promyšlené kroky. Kdo je tím nepřítelem a s čím se provinil Van Helsing? To se dozvíte v seriálu, když se podíváte. Mimochodme druhá serie není bohužel.

Zrádná záchrana - kapitola 5. poslední

Alexandr dovyprávěl svůj příběh, ale s Danem to nic neudělalo a tak se ho rozhodl jen na oko pustit na svobodu. Dan si myslel, že si upír vše rozmyslel a dal se na bezhlavý útěk. Možná kdyby se na něj lépe podíval, uviděl by v jeho očích touhu predátora, ale to Dan nenapadlo a byla to jeho osudová chyba. Ovšem, že se dostal z domu ven, ale vběhl do noci a náhle do něčeho či někoho narazil. Z místa, kde byla překážka, se ozval Alexandrův zlomyslný smích a než se Dan nadál, byl v železném upířím stisku. Snažil se z jeho stisku vymanit. ale nešlo to. Alexandr díky své síle mohl své špičáky klidně ponořit do jeho krku a nechal výkřik hrůzy a bolesti své oběti odumírat na jejich rtech. Když se dosytosti napil, vydal se do domu pro druhé tělo, protože se těl musel zbavit. Zvolil si jako pohřebiště močál, jenž se nacházel daleko od jeho domu.

Obě těla naložil tedy do auta a odvezl je k sousednímu lesu, jehož močál byl již několik staletí neporušen, a ke kterému se vydal i s oběma těly, které poté do močálu vhodil. Byl již na cestě do auta, když uslyšel v nedalekém křoví dětský pláč a volání dospělých lidí.

Vypadalo, že se ve zdejším lese ztratilo malé dítě. Alexandr se vydal tedy po pláči a po pár minutách našel v křoví schoulené do klubka malé dítko. Ne, pro teď nechtěl nikoho děsit a tak nechal vyniknout hnědou barvu očí a opatrně, aby dítě nevyděsil, se zeptal copak zde dělá.

Překvapilo ho, když děvčátko zvedlo hlavičku a opovědělo mu: "Babičku, hledám babičku. Maminka říkala, že odešla moc daleko a nemůže se vrátit. Jenže babička šla do lesa, a tak jsme šla za ní, ale nikde jí nemohu najít." při posledním slově byly její modré oči plné slz, jenž kanuly v proudech po tváří a maličká opět brečela.

Alexandr nebyl typ upíra, kterého by cokoliv dojmulo, ale malé holčičky mu bylo líto. Vzal jí do náručí a odvedl na lesní cestu, kam jí položil. Pak si kleknul na koleno a tichým hlasem pravil: "Ne. Babička se ti sice již nevrátí a ty jsi neměla utíkat do lesa a hledat jí zde. Zde jí nenajdeš. Ale jednoho dne, a bude to brzy, se před tvými dveřmi objeví malé černé kotě a pomůže ti s tvou ztrátou. Teď je maličká na čase jít spát, až se probudíš nebudeš si na mě pamatovat. Jen budeš očekávat malé černobílé koťátko," po těchto slovech položil holčice na čelo obě ruce a jeho oči se jedinkrát červeně zazářily a maličká holčička ihned usnula.
Poté jí odnesl co nejblíže k jednomu hlasu, který volal: "Alexandro, holčičko, ozvi se! Kde jsi?!"

Skrytý za stromem čekal zda-li jí najdou, i když jestli byli ti lidé co jí hledali aspoň trošku inteligentní, tak by jí najít měli. Aspoň v to doufal. A také se ve svém odhadu nesmýlil. Poté, co lidé našli malé dítko, se Alexandr vydal zpět k autu a domů. Musel jít ještě zkontrolovat čertici a vybrat pro Alexandru jedno černobílé kotě. 

 

Takže za pár týdnů se u dveří domu Alexandry objevilo malé kotě, které si holčička ihned přivlastnila a pojmenovala ho čert. Jejím rodičům to nevadilo, neboť po dlouhé době opět spatřili u své dcerky úsměv.

A Alexandr? Vzhledem k tomu, že kotě šel dát k domu až po setmění, šel si tedy pak sehnat něco k večeři, neboť měl hlad a také chuť si pohrát se svou obětí. Takže hluboko v lese kam nalákal zloděje aut, co se mu pokoušel ukrást auto, se ozval zděšený křik prostoupený bolestí z kousnutí od upíra a v bažině díky tomu dopadlo další tělo, a pak se Alexandr vydal zpátky do svého domu, neboť se blížilo již pomalu svítání. A i když rád pozoroval východ slunce, chtěl si dát horkou sprchu, a pak se vyspat, neboť měl za sebou celkem zajímavý den .

<< Kapitola 4. | Upíří povídky