Vánoční povídka

Milé děti noci, tady máte menší dárek a ještě jednou vám přeju Šťastné a Veselé Vánoce. Doufám, že se bude povídka líbit.

S Pozdravem

Vaše Irí

Vánoční povídka

Na vánočních trzích purpura s vanilkou vonní. Jmelí skví ve stánku avšak mnoho barev má - od zelené po zlaté - potěšením je pro oči. Vánoční koledy po trzích zní a sníh, jenž tam leží, skví jak drahokamy v západu slunce, jenž ke spánku se ukládá. Večer nastává a vánoční trhy světlem se rozzáří. A vánoční koledy do dálky zní. Vůně se tam mísí navzájem a stánky se teprve otevírají.

Dnešního večera zvláštní prodej začíná, noc svá křídla nad trhy rozevřela. A upíři ven vyráží, aby si vybrat na trzích mohli, co chtějí - pro sebe nebo pro své blízké přátelé. Dokonce i Alexandr dnešního večera přišel. Tak jako každý rok i letos ta miloučká kočička s tváří anděla zdemolovala vánoční strom a nově dokonce i jmelí. Věděl, že na to tornádo, co mají doma, nemůže nadávat. Za prvé - kočce by to bylo jedno a za druhé - kdo ví jakou pomstu vymyslela.

Ano, kočky jsou sice milá a přítulná stvoření, ale zároveň jsou zlomyslná a někdy občas ďábelsky mazaná stvoření. Jeho kroky, proto vedly přímo k prodeji vánočních stromu, i když letos měli mít umělý strom. Jenže miloučká kočička si z něj udělala škrabadlo a ještě náhodou spadl na hořící svíčku. Tudíž nemá doma jedno tornádo, ale hned dvě. To druhé je jeho sestra Alexandra, což ho nakonec vede k zamyšlení, jestli tam tu svíčku měla opravdu náhodou danou a jestli malá číča opravdu jen a pouze náhodou ten strom shodila přímo na svíčku. Měl o tom pochyby.

Jen přece jeho sestra nechtěla umělý strom a jaké bylo štěstí, že nebyl ještě ozdobený. Ale copak se mohl na ty dvě zlobit? Alexandra vypadala jak hromádka neštěstí a číča vypadala, nu, jak druhá hromádka neštěstí.

Jenže k jeho smůle, nikde už umělé stromky nebyli, tak se vydal aspoň pro ten živý, jenže i ty byly vyprodané až na to jmelí. Koupil tedy ještě jmelí a šel se podívat, co na trzích ještě mají. Netušící, co na něj doma bude čekat za překvapení.

Mezitím doma jeho sestra Alexandra, zdobila vánoční strom, a u sebe měla svou kočičku Agnes, která spokojeně spinkala v pelíšku. Věděla, že se její bratr nevrátí dřív jak za dvě hodiny, což bylo času dost na donesení pravého stromku a jeho ozdobení. Zkrátka musela na brášku ušít menší boudu, což se jí podařilo. Mohl za to vlastně jeho dárek, už jak dlouho toužil aspoň po kopii obrazu Mony Lisi a když už tu kopii sehnala, tak jak naschvál musel být doma. Po ozdobení stromku šla pak zabalit obraz a připravit bratrovi teplou krev. Jeho oblíbená byla krevní skupina nula negativní.

O dvě hodiny později slyšela, jak její bratr klepe a tak mu šla otevřít. Ve dveřích jí oznámil, že dnešní Vánoce budou bez stromku, ale že má to jmelí. Alexandra vzala jmelí a přidala ho na vánoční věnec, co visel na zdi.

Alexandr se mezitím zul a převlékl, pak pro něj jeho sestra přišla a požádala ho, aby zavřel oči a podal jí ruku. Byl zvědavý, co má v plánu a tak jí pro změnu vyhověl. Za ruku ho vedla až do obyváku kde byl strom i se zabaleným obrazem. Teprve tam mu dovolila otevřít oči. Jeho překvapený výraz mluvil za vše. Poznal strom, co kupoval a všiml si i dárku pro něj. Jeho sestra po něm akorát hodila šibalský pohled a šla pro skleničky s krví. Jen Alexandr jí požádal, aby chvilku počkala u stromu, musel ještě donést její dárek a dárek pro Agnes alias malé tornádo.

Pak se napili ze skleniček popřáli si hezké Vánoce a rozbalovali své dárky. Agnes dostal duhové kšíry a polštářek s kočičím Santou a Alexandra dostala sadu na psaní a dvě knihy. Nejvíce byl překvapen Alexandr obrazem Mony Lisy, ale i přesto sám sobě slíbil, že příští Vánoce své sestře nenaletí.