Nebezpečná známost - část druhá konec

Milý čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

nevylučuji možnost, že někdy tuto povídku předělám, ale pro ted jí máte v této podobě. Vlastně jsme se k jejímu dopsaní dokopala. Tak snad se vám bude líbit. Ale doopravdy mám ted období, kdy se mi nechce moc spát. Teda aspoň prozatím. A nebo spíš vím co bych chtěla napsat, ale nevím jak, meditace to asi v brzké době jistí. Takže snad s vám závěrečná část bude líbi aspoň trošku a snad mě za tuto povídku neukamenujete. Mám podezření že patří mezi slabší díla.

 

***

 

A teď po několika letech je v novinách zpráva opět o těchto úmrtí. "Víš, Aničko, já si myslím, že se můj bratranec vrátil." Touto větou skončilo vypravování staré ženy, malá holčička si šla hrát k sobě do pokoje. Jenže když nadešel večer, tak se přistihla jak stále musí myslet na příběh co jí říkala její babička. Nedalo jí to tedy moc spát.

Příštího dne se vydala do knihovny, kde našla knihu zabývající se duchy, jenže ještě neměla na její půjčení ten správný věk. Přemýšlela, jak by se ke knize mohla dostat, ale nezbylo jí nic jiného než se vrátit domu a počkat na své narozeniny.

Jenže to by byla moc dlouhá doba. Pak si vzpomněla, že knihovnice jí vždy naslouchala a tak se jí svěřila. Knihovnice byla milá starší paní a tak dívenku vyslechla. Poté jí ujistila, že duch jejího prastrýce, bude určitě uklidněn a at si s tím neláme svou hlavičku. Anička jí to tedy slíbila a netušila co se stane ještě tento večer.

Byl pozdní večer a paní Kubíčková venčila v parku svého pejska Kulihráška. V hlavě jí zněly stále slova malé Aničky a to byl i důvod proč byla v tomto parku. Na rozdíl od té dívenky věděla jak naštvaného ducha uklidnit. Odbila osmá hodina večerní, když nechtěně vrazila do staršího muže s ním se dala do řeči. Jen její Kulihrášek byl v přítomnosti pána nervózní a vrčel na něj.

Což bylo znamení pro ní, že narazila na toho pravého muže. Ani chvilku nelenila a na ducha, jenž se začínal jevit vůči pejskovi agresivně, vylila svěcenou vodu a poté vyřkla i slova jenž ho měly dovést ke klidu. Což se i stalo. 

Jen příští den u ní zazvonil pošták, aby jí předal likérovou bonboniéru.

Jenže u paní Kubíčkové se objevil jen pobavený úsměv a bonboniéru spálila. Při příští Aničky návštěvě knihovny jí oznámila, že o prastrýce byl postaráno a at pozdravuje babičku až se vrátí z lázní.

 

<< Kapitola 2. || Povidky

Nebezpečná známost - část druhá

Ještě o několik dní později byly noviny plné tohoto případu, kde měly všechny vdovy jedno stejné. Bydlely sami v bytě, nikoho neměly a vždy zemřely na infarkt. A na místě úmrtí se pokaždé našla likérová bonboniéra.

Jen jedné staré ženě nedaly ty noviny spát. Vzpomněla si na svého bratrance. Zrovna v té době měla u sebe na návštěvě svou pravnučku, a tak se jí rozhodla vyprávět o jejím strýci Pavlovi. "Aničko! Pojď sem," zvolala stará žena a její 10 letá pravnučka k ní přišla. "Posad se na židli a poslouchej, co ti povím. Když jsem byla v tvém věku, měla jsme staršího bratrance Pavla. A o něm bych ti chtěla vyprávět."

Anička se posadila a celá nedočkavá se zaposlouchala do babiččina vypravování.

 

O mnoho let dříve

Byla jsem ještě mladá a nezkušená světem, mě bylo čerstvých 18 let a jemu 40. Byl vdovcem, protože jeho žena zemřela při dopravní nehodě. Jeho to tehdy hodně zlomilo a nic ho nebavilo. Všichni jsem si mysleli, že se znova nezamiluje. Jenže jsem se spletli, zamiloval se do vdovy, které bylo 45 let. A protože vlastnil vlastní továrnu na bonboniéry, byl znám mezi ženami jako nejlepší partie.

Jenže všechny ho chtěly pro peníze a ne pro to jaký byl, on byl z toho nešťastný. A jednoho dne právě v parku potkal vdovu Marii Snapeovou. Okouzlila ho svým vystupováním či půvabem a nebo ho uhranula. Vlastně, co na té staré rašpli viděl je mi záhadou do ted.

Vzhledem k tomu, že žádný její milenec s ní nevydržel tři měsíce, mysleli jsme si, že ho zamilovanost do ní přejde, ale nepřešla. Za půl roku byla svatba. A co bylo nejhorší, oči pro pláč zbyly Magdalénce, ona ho totiž milovala, ale on jí ne. Vlastně jí považoval za svou vrbu. A tak se stalo, že jednoho dne se jí svěřil i s tím, že si myslí, že jeho žena má milence. Magdaléna se ho snažila uklidnit, ale nešlo to. On tu ježibabu doopravdy miloval. A ona jeho zas pro změnu nenáviděla, přemýšlela jak se dostat k jeho továrně a penězům bez něj.

A tak se stala jednoho dne moc ošklivá nehoda. Pavel měl údajně spadnout do stroje na likérové bonbony. Než byl stroj zastaven, zemřel. Marie jenž byla po druhé vdovou zemřela pár dní později na infarkt v nemocnici. Po celou dobu tvrdila, že jí pronásleduje její manžel v likérové bonboniéře.

 

<< Kapitola 1. | Kapitola 3. >>

Nebezpečná známost - část první

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

zde vám konečně zveřejnuji povídku nebezpečná známost. Užijte si její čtení, já touto dobou budu strašit ještě v práci :-D 

 

***

Odpolední čas nadešel a 45letá vdova si pročítá noviny. Nic zajímavého v nich není, a tak vstává a chystá se ven na schůzku. Jen přece se těšila na dnešní schůzku. V bytě měla již naklizeno, a tak jen netrpělivě očekávala jeho příchod. Příchod svého prince na bílém koni. Aspoň tak ho ona viděla. Jen přece žila sama a jedinou její společností byla palma v obývacím pokoji.

V duchu se vrátila ke dni, kdy se s tím mužem prvně setkala. Byla na procházce v parku a tam do ní nechtěně vrazil starší muž. Ihned se jí začal omlouvat a nějak se stalo, že si společně sedli na lavičku., kde se dali do řeči. On se jí představil jménem Pavel a prozradil jí o sobě, že je vdovec a vlastní svou továrnu na výrobu prvotřídních bonboniér.

Julie musela v duchu přiznat, že jí nejvíce zaujala skutečnost, že Pavel je majitelem továrny. A tak v duchu doufala, že by se mohli někdy opět setkat. Mohla snad za to náhoda či osud ale začala se s Pavlem setkávat každý den. A tak se stalo, že Pavla jednoho odpoledne v parku pozvala k sobě domu.

Oba byli domluveni na odpoledne příštího dne, a tak se stalo, že Julie byla ted nedočkavá. Netušící jaké setkání bude mít následky.

Již byl třetí hodina odpolední, když se ozvalo klepání na dveře jejího bytu. Julie celá nedočkavá, šla otevřít Pavlovi. Jenže místo Pavla byl za dveřmi poslíček se zprávou od něj. V té zprávě se Julii omlouvá, že mu do setkání přišla důležitá schůzka. A proto jí posílá Likérovou bonboniéru. Julie poslíčkovi poděkovala a celá nedočkavá otevřela bonboniéru. Jenže místo bonbonu se v ní nacházel Pavlův rozšklebený obličej. Julie vykřikla, chtěla jít k telefonu. Jenže měla pocit, že zkameněla na místě. Z bonboniéry před ní se začal skládat Pavel. Nejdříve obličej a pak i zbytek těla. Jeho tělo nemělo pořádně tvar a poslední věc, jenž Julie uslyšela, byla Pavlova slova: "Překvapení!"

V ten moment Juliini tělem projela ostrá bolest a ona se skácela k zemi mrtvá. Pavel spokojen a nasycen jejím strachem se v bytě rozplynul.

Příštího rána na Julii klepala její sousedka . Se kterou měla jít nakoupit. Jenže Julie neotevírala, a tak si sousedka otevřela byt vlastním klíčem. Svou kamarádku našla mrtvou u stolu. Ještě v ten moment volala polici. 

Ještě téhož dne vyšel v novinách následující článek.

 

Kapitola 2. >>