Očkování proti covidu

 Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

moc se omlouvám za neaktivitu, ale minulý týden jsem byla na druhé dávce očkování proti covidu. A mohu vás ujistit, že se z vás nestane chodící anténa, mrtvola  a pozor dokonce nebude přitahovat ani magnetické věci. Tolik k některým blbostem co se o očkování šířím internetem letem světem.

   Musím se ale přiznat, že mi po druhé dávce bylo celkem zle a asi jsme vypadala jak kapr špatně trefený paličkou na maso. Podotýkám, že kapry nejím. Jako malá jsem chtěla po mámě, aby mu upletla šálu a bačkůrky na ploutvičky.

  No nic, teď zpět k očkovaní. Ano, měla jsem z toho celkem nahnáno, když vezmu v potaz, co jsem četla na netu a slyšela od lidí, ale zas na druhou na stranu žádný mikro čip opravdu v těle nemám. V mém případě by se převařil a nebo by chudák zkratoval. Takže opravdu u očkování se nemáte čeho bát. Ano, může vás dostat mimo provoz až na tři až čtyři dny, ale určitě to přežijete.

A hlavně upřímně - mám pro vás jedno katastrofální zjištění a jsme si jistá, že budete překvapeni.

Tak si představte, že po očkování nezískáte žádnou super schopnost. No vážně! Žádná hypnóza, telekineze a ja nevím co ještě. Ani ploutev mořské panny vám nenaroste, což je opravdu škoda, taková ploutev by se ve vodě hodila.

 Ale zas na druhou stranu díky očkování můžete cestovat, jít do bazénu, do cukrárny, do muzea a plno dalších zajímavých míst a míst poněkud pochybné pověsti jako jsou bary, diskotéky, noční podniky.

  Takže jestli je tu někdo, kdo se trápí tím, že očkování nezvládne, tak se nebojte . Zvládla jsem to já a i lidé co znám. Nesmíte mít jen přehnaný strach, protože ten vás může ochromit a ovlivnit i váš organismus a rozhodnutí. Ano, je správné mít strach, ale je špatné se jím nechat ovládat.

  PS. Například já jsem již v pohodě a stále mám i stejnou povahu. Takže se nebojte, že by očkování mohlo změnit vaší osobnost, protože nezmění.

Přátelství

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně, milé děti noci, 

zajímalo by mě, co pro vás znamená pojem přátelství, ale ještě předtím, než mi to sami prozradíte, si prosím přečtěte tento článek.

 

Přátelství je pevné jak skála, ale zároveň i křehké jak květina. Je to něco z čeho může vzniknout například i láska a nebo pevné a věrné přátelské pouto, které vydrží až do konce života.

Toto pouto může vzniknout kdykoliv a jakkoliv. Ano je možné, že se budete o druhé strachovat a v duchu jim slibovat všechno možné a nebo nemožné. Hlavně pokavaď se dlouho neozývají, ale zároveň dává přátelství i sílu jít dál a vážit si ostatních osob kolem sebe a dokonce i sebe samotného. Protože kdo jiný než-li kamarádka vám podá pomocnou ruku, když jí potřebujete? Kdo jiný vás obejme a řekne slova útěchy a nevykašle se na vás, když potřebujete pomoci? Opět osoba, kterou nazýváte přítelem či přítelkyní.

Každé přátelství je oboustranné a nikdo by z něj neměl jen a pouze brát, ale měl by do něj i něco vkládat. Jako příklad mohu uvést city, pocity a porozumění, neboť i empatie je důležitou součástí tohoto pouta. Protože někdy je toto pouto křehké a potřebuje vláhu stejně jako květina, která cítí a vnímá své okolí. Pokud jedna strana dává a druhá strana jen bere a nesnaží se, nedává aspoň trošku na jevo, že mu na kamarádce či kamarádovi záleží, pak dostává toto pouto trhliny a stejně jak krásná květina, jenž v květináči dlí, vadne, neboť nedostává potřebnou vláhu. Vždy je důležité být oporou pro kamarádku a kamaráda. Občas se to může zdát jako nadlidský úkol, ale věřte tomu, že v přátelství se skrývá pravá ryzí síla a to i samotná naděje.

Protože ten, kdo má kamarádky a kamarády, kteří mu v těžkých chvílích pomou, chápe, že se nesmí snadno vzdávat a pokud sám něco vkládá do přátelství, pak i ví, že doopravdy dobří přátele jsou nad zlato a nikdy nezradí. Neboť síla v přátelství spočívá  i v naději na lepší dny, na budoucí setkání a na možnost některým jedincům, kteří se dlouho neozývají, cokoliv hodit na hlavu, či je polít s vodou a je mi úplně jedno, jestli si přečetli článek až sem. Muhaha.

Ehm, no zkrátka  snažím se říci tímto jen a pouze to, že přátelství je něco čeho by si každý z nás měl vážit a oč by měl pečovat, neboť toto pouto dává sílu jít dál, ať už jsou překážky jakékoliv, neboť v přátelství tkví se síla nepoznaná pro neznalé.

Respirátory

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně, milé děti noci,

tímto článkem na vědomí dávám, že i přes špatnou náladu a počáteční dušení v respirátorech, které jsou povinné všude až na les. No nic, v práci je ten respirátor, tak jako snad skoro všude povinné nosit. Jinak moc se omlouvám za neaktivitu, ale neměla jsem náladu, ta byla na bodu mrazu.

Tak a teď 10 věcí, nebo spíše nevýhod, o respirátorech. Schválně kdyby někoho ještě něco napadlo můžete se přidat. Tak a tady je ten malý seznam 10 věcí:

10  nevýhod respirátorů:

1. Špatně se v respirátorech dýchá.

2. Respirátory zatěžují životní prostředí.

3. Jsou na jedno použití.

4. Přes polovinu případu nejsou dvakrát nejlevnější.

5. Jsou jednobarevné.

6. Sem tam jsou vyprodané.

7. Respirátory v lékárnách jsou čistě bílé.

8. Jsou nudné důvod bod 7, jsou totiž bílé.

9. Špatně se na ně maluje.

10. Nedají se vyprat, což je průser, a když je nemáte odstanete pokutu.

PS. Bílé respirátory mě nebavily, tak jsme si je kapánek vylepšila a vylepšovat budu, teda jen co najdu fixy.

10 věcí co se dá dělat v zimě venku

Milé čtenářky a milí čtenáři, a nebo spíše převážně, milé děti noci,

venku je sníh, jenž se přes den i noc třpytí jak diamanty, nevím jak vy, ale mě napadlo pár věcí, co se dají v zimě ve sněhu, tak i mimo něj, podniknout. Nemusíte mít strach, začneme od prvního zcela a naprosto nevinného bodu. Takže sezame zimních nápadů vítej!

1.      Venku se dají stavět sněhuláci, to je věc pro děti i dospělé.

2.      Sáňkování.

3.      Lyžování a běžkování, jestli to neumíte nevadí. A jestli jste zlomyslní, tak pak vám stačí jít pozorovat lidi na lyžích, jak dělají placáky do sněhu a smát se jim hlavně když je někdo koho znáte, ale smějte se jim tak, aby vás neviděli.

4.      Bruslení.

5.      Koulování ať žije koulování, koule letí na někoho nečekaně . Ať žije koule, co letí nečekaně, na někoho kdo to nečeká, a pak rychle zdrhat nebo vás pak dotyčná osoba vyválí ve sněhu.

6.      Hodit někomu sníh za krk pod oblečení. Jo, a nezapomeňte pak zdrhnout hodně rychle.

7.      Letět po ledu s rychlostí světla, když uklouznete, ovšem nejlepší je, když máte u sebe nákup, asi by ten pád dneska bolel.

8.      Vyběhnout z práce a vykřiknout: "Jupí, sněží!"

9.      Jít se projít ven aspoň na hodinku s pejskem do zasněžené krajiny.

10.   Je zima takže je důležité myslet i na druhé. Hlavně ze zvířecí říše a kdy jindy je nejlepší doba dát ptáčkům ven zrní či lojové koule nežli v zimě.

Přívěsek s upírkou

 

Knižní apokalypsa

 Milí čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

stala se totální katastrofa, nastala apokalypsa ne-li skoro konec světa. Dny potemněly a mnohé mozkové buňky začaly odumírat. Doopravdy si představte ten pocit a beznaděj spojený s bezmocností. Kdy víte, že nic dělat nemůžete a jen a pouze civíte do emailu, jak nevěřící Tomáš, neboť vaše milované knihovny  mají opět zavřeno.

Ano, milé děti noci, milí čtenáři a čtenářky, je to tak. Nastala knižní apokalypsa. Nejde o to, že knihkupectví mají zavřeno. Ale o to, že mají zavřeno knihovny. Víte, osobně miluji vůni knih a ten úžasný a božský klid co je v knihovnách, kde nejsou lidi. Nechápu proč je zavřely, zrovna do knihoven moc lidí nechodí. Do hospod a obchodu jo, ale do knihoven??? Ale no tak vážně, viděli jste snad někdy před knihovnou frontu??? Já osobně teda ne.

A ani si neumím představit frontu před knihovnou. No nic, doufám, že knihovny nemůžou zkrachovat, to by byla už totální katastrofa. Už takhle mě napadá nechat proběhnout minutu ticha za padlé mozkové buňky a za zavřené knihovny. Jo trošku bláznivý nápad, ale co na to říct, asi nic.

Dobrá připouštím, jsou horší věci, než-li zavřené knihovny třeba například nemoc, ale dá se přežít, když máte knihu což nás opět vrací ke knihovnám, že? Už vím, ehm, úklid (v tomto případě se snažím tvářit jak učiněný andílek),  ha už vím, tak například povinná karanténa, nemoc či syndrom vyhoření a nebo šílenství, teď mě tak napadá, že do blázince spíš někoho dostanu já sama osobně, i když zcela naprosto omylem.

 Takže doufám, že všichni kdo si přečetli tento článek, tak že ho berou s rezervou, ale prosím pochopte, že zavření knihoven je totální katastrofa.

Něco pro povzbuzení, zamyšlení zkrátka článek bez smyslu asi

Milí čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

obávám se, že sem tam mám poněkud bláznivé nápady, ale zas na druhou stranu to mám asi pořád. Pandemie, ne pandemie, s úsměvem jde přece všechno lépe. I když počty nakažených stoupají a i těch co nepřežijí. Každý z nás by si v sobě měl uchovat aspoň část pozitivního myšlení. Ano jsou uzavřené obchody krom těch nejnutnějších, ale to není katastrofa. Ehm, zpráva dne v drogerii Tetě měli za 10 kč černou tuž. No, nemusím jí aspoň kupovat. A dokonce mám doma i novou propisku, ovšem nebyla bych to já, kdyby ta propiska nesvítila.

Takže, jak sami můžete číst, existují i dobré věci, i když to jsou drobnosti a blbosti. Zkrátka a dobře každý z nás by si měl udržovat aspoň trošku pozitivní myšlení, i když se o někoho bojí. Hlavní je nemyslet na sebe, ale na ostatní a otevřít své srdce. Nalézt v sobě sílu jít dál, i když vás okolní svět poněkud štve. Nikdo by se neměl vzdávat, a rozhodně by se měli dodržovat i pravidla jenž jsou daná vládou.

Protože každý z nás má naději v srdci svém a stále můžeme se na svět usmívat bez ohledu na situaci. Ve svém srdci mám víru a věřím, že je více osob, kteří tu víru v lepší dny mají. I když ty dny jsou v nedohlednu. Ale stále věřím a pevně doufám, že ty na kterých mi záleží pandemii přečkají a budou v pořádku. A stejně tak i ostatní bez ohledu na to co se teď děje ve světě. Vždyť svět není černý ani bílý či černobílý. Je barevný, jen někdy ty barvy poněkud ztmavnou, ale to není důvod se hned vzdávat. Tak vás všechny prosím, dodržujte pravidla a nemečte na ty co nosí roušky (jo, včera na mě kvůli roušce někdo mečel, když jsem šla z práce domů a nebylo to moc příjemné). Však na jaře snad už bude lépe a kdo ví třeba se stane vánoční zázrak a covík půjde do hajan.

 Krom toho procházky do přírody nejsou zakázané a to je podle mě nejdůležitější.

Jo a tady je foto propisky.

10 věcí co dělat v katarálně aneb jak se nezbláznit

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

tak mě napadlo, žel bohu kvůli vlastní momentální skutečnosti, co mohou lidé podniknout, když jsou v karanténě. Takže tady máte deset tipů, a ne deníček dny v karantén, zde opravdu nebude. No, i když na druhou stranu ani v karanténě se nesmí ztrácet dobrá nálada, i když připouštím, že jsem prospala dneska celý den skoro.

  Takže tady máte těch 10 typů:

1. Úklid, kdy jindy uklízet než při karanténě.

2. Psaní, to pomůže vždy a všude.

3. Kreslení, to také pomáhá.

4. Pustit si horory než cokoliv jiného.

5. Jestli jste nemocný tak pak ještě spánek pomáhá.

6. Číst knihy.

7. Učit se například jazyky.

8. Naučit se vařit. (Pokud ovšem vařit neumíte)

9. S někým si pokecat přes internet.

10. Vybarvovat antistresové vymalovány.

A ted mám na vás ještě menší prosbu. Nemohli byste mi doporučit nějaký horor, film nebo anime prosím? Do 15. 10. se fakt ven nedostanu, to jdu totiž na testy.

Co s volebními lístky

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

máme po volbách, ale otázkou je co teď s volebními lístky? Já osobně jsem se nad tím zamyslela, a tak se s vámi podělím o pár nápadů. Snad se vám budou líbit a neukamenujete mě za to. Ale uznejte sami, že na těch lístkách je tolik volného místa.

1. Pokud máte dítě, můžete na ty lístky z čisté strany diktovat diktát a nebo napsat matematické ukoly.

2. Kreslit se na ně dá taky a velmi dobře.

3. Psát na ně na psacím stroji.

4. Psát na ně při inventuře.

5. Dělat si z nich vlaštovky.

6. Chytat s pomocí nich pavouka do sklenice, a pak pavouka ze sklenice vypustit.

7. Dat lístky dítěti na kreslení.

8. Kopírovat se s nimi dá také.

Takže, milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci, napadá vás také na co??

  

Kresba na volebním lístku vypadá takto 

10 bláznivých věcí co se stanou, staly a nebo vás napadnou

 Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

roušky jsou zpátky. No ještě, že je fousková teta šije. Má je různobarevné, ale ted k tomuto článku, i když roušky znova straší díky covíku. Asi si nechám ušít nějakou co bude děsit zákazníky, možná zombie a nebo no ted mě nic děsivějšího nenapadá.

Ok a ted se mohu vrhnout na článek deset poněkud bláznivých věcí co se občas stanou a nebo je rovnou vyvedete, ale rozhodně by vás neměli napadnout, tak si ten seznam užijte.

1.       Vyděsit zákazníka at  je jakýkoliv tak by nikdo neměl děsit zákazníka, ale zas na druhou stranu kdo by   například odolal.

2.       Zcela a naprosto ovšem se shodou okolností napsat na někoho recept s tím , že z dané osoby udělat aspoň na papíře palačinky a chodit se pak té osoby ptát zdali to chce přečíst, když vám zrovna leze na nervi.

3.       Jít v noci hledat ven kocourka, protože se kapánek zvedá vítr, v noční košily a nebo v pyžamu.

4.       Psát v KFC na psacím stroji , no jo holt jsem byla s kamarádkou v Ustí pro psací stroj, který byl po opravě. Zašli jsme do KFC mě nenapadlo nic lepšího než jít psát na psací stroj. Raději nechci vědět co si o mě pak mysleli zaměstnanci

5.       Bohnický hřbitov je doopravdy dokonalý na návštěvu, eh, ale vzít to zkratkou, kterou neznáte je doopravdy poněkud sebevražedné.

6.        Líbat ropuchy, jestli se nepromění v prince. Toto se týká především malých dětí.

7.       Jít na den otevřených dveří na místo kde nejste očividně vítáni.

8.       Číst si knihu, když jdete po ulici, bud skoro málem dopadnete v díře, pod autem a nebo narazíte do lampy či značky.

9.       Nikdy, ale doopravdy nikdy si nedávejte pití do kabelky s knihou. Když se rozlije láhev či kelímek, pak musíte koupit do knihovny novou knihu.

10.   Navrhnout třídní učitelce knihu hříchu na hříšné spolužáky, poté k tomu ještě kotel s vodou, plný zeleniny pod kterým bude oheň, ovšem že vše umělé. I když vám to dotyčná třídní učitelka nemusí pak věřit.

Něco pro pobavení

Já: "Tak číči, jdu vás zkontrolovat a Mourka pustit ven. Dobrá všechny vás podrbu. Mourku nechceš ven?"

Mourek: "Mnau (překlad ne)."

Tak jsme si nakonec k Mourkovi sedla na zem. A on se hned uhnízdil na klíně, "jenže Mourku budu muset jít do práce. Tak fajn pět minut na klíně mužeš být."

Mourek nastartoval motor a vrněl .

O deset minut později, nějak se mu nechtělo zklína a usnul. Za chvíli telefon zazvonil, mourek znechuceně vstal a nakonec šel ven. Jupí, sice mám kalhoty samý chlup, ale to se cestou do práce ztratí.

Venku vyválel se Mourek v plošticích (chudáci ploštice) a zmizel do dáli, aneb když jdete do práce, neberte si kocoura či kočku na klín.

10 způsobů jak poznat kočkomila

Milí čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

lidé se dělí na vícero skupin, ale hlavní skupina jsou milovníci psů a milovníci koček. To, že někdo dává přednost kočkám před psy ještě neznamená, že nemá rád psy. Takže jsme se rozhodla sepsat 10 způsobu jak poznat pravého kočkomila. Užijte si čtení.

1. Kočkomil se zastává své kočky pokaždé, kdy vyvede nějakou neplechu.

2. Každý kočkomil je podnájemník u své kočky a její oddaný poddaný, jestli to někdo nechápe, tak ať nechodí na návštěvy.

3. Tento typ člověka má u sebe stále úplatky pro kočičí či kocouří doprovod.

4. Nesmíte před tímto člověkem říct, že nenávidíte kočky, nebo vás stihne kočičí trest, například hlídání jeho kočky.

5. Nikdy, ale doopravdy nikdy, si neštěžujte na návštěvě u člověka co má kočku, že máte na sobě její chlupy a že ta mrcha po vás věčně leze. Za prvé, nebyla by to mrcha, ale roztomilá potvůrka. Za druhé, vy jste na návštěvě, ona zde bydlí. Za třetí, měl či měla jste si vzít tmavé oblečení a úplatek. Hlavně ten úplatek. Za čtvrté, kdybste se vůči kočce i nadále choval či chovala bez kapky úcty, mohli byste letět z okna a nebo být vyhnáni z domu koštětem. Situace by se odvíjela podle toho, jestli byste byli v přízemí a nebo někde v patře. Neboť jste v tomto případě narazili na normálního a velmi citlivého kočkomila a neno kočkomilku

6. Pokud znáte někoho, kdo vás zásobuje fotkami koček je to rozhodně kočkomil.

7. Nikdy neomlouvejte člověka, co má hned několik věcí doma s kočičím motivem. Je hned jasné co je zač a hlavně kočkomilové mají ohledně své kočky vždy pravdu, i když se pletou.

8. Pozor, člověk, co nosí oblečení s kočkami, ponožky ve tvaru kočičích paciček a má ve skříni více věcí s motivem kočky je teprve začínající kočkomil a hlavě je to jeho znamení.

9. Kočkomila poznáte i tak, že své kočce koupí i 97% šunku.

10. Kočkomilové pomáhají v kočičích útulcích, i když mohou pomáhat i ve smíšeých útulcích. Ale jsou schopni vám vymluvit díru do hlavy, když mluví kočkách.

 

Tak a kdo se v tom poznal ???

 

Zelené zjevení

Milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše převážně děti noci ,

moc se omlouvám , že tento víkend vychází jenom fotky ale čas budu mít pořádně až zítra po práci , protože mám pak volno. No spíš zbrigády se mi od prvního dubn vyklubal , totiž částečný uvazek . Takže se budu zítra zaučovat na pokladně . Takže až příští víkend vvýjde i něco jiého , než fotky.

Mimochodme vzhledem k tomu , že přicházím do styku s lidmi nosím roušku. Jak venku tak i v práci. A kdyby někoho zajímalo , jak vlastně vypadám tak se mrkěte na foto. Teda jestli to přes tu zelenou barvu poznáte

Procházka s čertem

Takže milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše převážně , milé děti noci ,

Asi se v brzké době zblázním. Nejde o to m že by mě nebavilo psát , to mě naštěstí baví , ale je zde ten menší detail , že si nemohu najít práci. Asi někde dělám chybu , jenže nevím kde. No nic to je jedno . Tak jsem byla venku s Čertem , a říkala jsem si co tahle ho naučit dávat packu: Připouštím, byl to bláznivý nápad.

ŘÍKÁM : Čerte dej mi packu , on mi místo toho olízne ruku. Po chvilce to zkouším znova , marná snaha , pro změnu mi chce olíznout obličej. Takže nakonec jsme to s ním vzdala , ale jeho kukuč je k nezaplacení. Sami se můžete podívat na foto .

Něco málo o mě

Milý , čtenáři , čtenářky a nebo spíše , převážně , milé děti noci,

Následující článek vznikl s úmyslem vám o sobě něco málo prozradit. Jo a dokázat Krisi , že nejsem závislá na blocích , sešitech a další úžasných papírových věcí do , kterých se dá kreslit a nebo psát. Ale ještě předtím , mám ráda přírodu a momentálně večerní procházky. Od pondělí do pátku chodím bud jen s Čertem ven a nebo i s Lili. Vzhledem k tomu , že by se tihle dva mrnousouvé navzájem asi sežrali , beru Lili ven ráno a Čerta kolem té 16 hodiny . Sem tam mi doma dopadne nějaké opuštěné mládě a nebo zraněné zvířátko. Jinak o sobě sem tam tvrdím že jsme učiněný andílek , jen kamarádky a známí mi to moc nevěří. Asi mě už znají a nejspíš je dostává i informace z mé strany , že doma mám opelichanou a polámanou svatozář (umělou). Mimochodem její barva je bílá. No s kamarádkou rádi chodíme na tajemná , opuštěná a záhadná místa. Je mi od 24 do 30 let.

Takže v prvé řadě doma , mám jen a pouze 11 pláten z toho je na jednom obraz , na druhém budoucí obraz a na třetím budoucí dárek .

A o skicácích radši pomlčím .

Pak jen a pouze : 13 linkovaných bloku

41 linkovaných sešitů

Jenom 10 bílých sešitů

A ovšem , že mám ještě vše co patří , k malovaní ,kreslení či k psaní. Takže nechápu moc lidi , kterým toto dojde . Na svou obhajobu píši , že sem tam na mě ty bloky a sešity mávají z regálu v papírnictví a nebo v penny marketu…Tam jsme si před pár dny koupila barevný papír…….

A podotýkám , že jsme nespočítala pravděpodobně úplně všechny sešity a bloky co mám doma. Spočítané je to k čemu jsme se dostala…

Takže závislá snad ještě nejsem teda doufám , a papír recykluju.

Což mě ted vede k otázce ..Nechce někdo kočičku ?? Jisté obyvatelé města kde bydlím nejsou své kočky schopni vykastrovat . A nebo pejska ?? Útulky jsou plné a praskají ve švech a je v nich mnoho opuštěných zvířátek. A hlavně je něco co vám na tomto blogu schází ?? Nepotřebuje někdo poradit s pejskem a nebo s kočičkou ?? A prosím nezapomeňte , že zima je za dveřmi , takže šup , šup nakoupit něco dobrého na zub na zimu pro zvířátka. A když jsme u těch zvířat , prosím, pokud uvidíte těhotnou kočičku na ulici , vyzáblou poskytněte jí i jejím dětem domov. Když uvidíte , jak někdo bez důvodu ubližuje zvířátkům , pomozte jim. Nebudte k jejich týraní lhostejní .

Jestli uvidíte někde vyhublého ježka , poskytněte mu jídlo , pití a zavolejte na záchranou stanici.

Mějte otevřená svá srdce pro zvířata nenechte je v nouzi, oni si nemohou jít a rozdělat oheň . A hlavně nezapomeňte na čem opravdu záleží.

Irí

10 věci o hlídání dětí co by měl každý znát.

Schválně , milý čtenáři , čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci , hádejte jak jsem na to asi přišla.

1.Každé dítě je jiné , i když jejich nápady se odvíjí od toho kolik jim je let.

2.Přimět dítě aby si udělalo úkoly je skoro nemožné , teda pokud u sebe nemá oblíbenou hračku. Kvůli , které by udělalo snad všechny úkoly světa

3.Když vám dítko nechce jít pěšky ,upozornění na to , že nemá klíče zabere vždy :-D

4.Rozhodně s dětmi musí být svatá trpělivost

5.Mít pro dítě , které hlídáte různorodý program.

6.Nedovolit dítěti úplně vše . ( což je celkem těžké)

7.Tahat děti ven , zkrátka pohyb potřebují a dlouhé procházky ještě více.

8.Když dítě moc zlobí , pohrozit mu , že si na jeho oblíbenou hračku necháte udělat vězení (což mě přivádí k otázce , je zde někdo šikovný kdo by byl ochotný udělat z krabic vězení pro oblíbené hračky ??)

9.Nikdy , ale doopravdy nikdy nepůjčujte dítěti mobil do ruku, což mi připomíná , že si musím změnit obrazec pro odemknutí obrazovky….

10. Nikdy nepouštějte samotné dítě do obchodu ,když máte dohlídnout na ot aby nesnědlo milion chipsu.

Pověz mi , proč si někdy připadám méněcenná ?

Myslím si , že tuto otázku si položil , již každý z nás. Je to pocit kdy si myslíte , že selháváte a nebo , když mluvíte pravdu a nikdo vám nevěří. Méněcennost se může objevit i u lidí , u kterých to nevědomě pěstovali i jejich rodiče. I když je s podivem , že si to ani sami neuvědomují. Pro nikoho asi ani není příjemné poslouchat že , ta či tamta osoba zvládla tohle a nebo ,že tamta je hubenější a hezčí. Že nejste hezká a pak vám matka třeba jindy řekne , že kvůli vám oddejte z domu a již , se nikdy nevrátí. Pak se většinou ta osoba , které se to týká cítí jak nejhorší člověk na světě i když jím ve skutečnosti není. Ale nejhorší to je právě ve věku kdy by se mezi dítětem a rodičem měla budovat vzájemná důvěra , která tam však neexistuje. Protože dítě si přeje být od rodičů co nejdál a, nebo uvažuje o sebevraždě, kterou nakonec nespáchá , protože mu v tom něco zabrání. Například mourovatá chlupatá koule u nohou a nebo vzpomínka na babičku a taky uvědomění, že sebevražda není řešení.

Takové osobě pak zbývá jen jediné , bud se nechat zdeptat svým okolím anebo se odstěhovat od rodiny co nejdál. Jenže to není také tak snadné hlavně když nemá kam jít a nebo nemá práci i když si jí snaží najít. Možná se to zdá jako bezvýznamná situace a když se zmíní doma , že se chce odstěhovat časem nikdo proto nemá pochopení. A méněcennost ta v tom hraje také jistou roli , protože s tím že ta osoba vypadne od rodiny , které nevěří sama sobě dokáže , že není bezvýznamnou a, že se dokáže postavit na vlastní nohy.

Někdy totiž méněcennost dokáže člověka srazit na kolena , a málokdy se ukáže někdo další v životě té osoby kdo jí chce pomoci. A když se pak někdo takový ukáže ? No řekněme , že díky někomu kdo jí začne pomáhat a má pro ní pochopení se může stát , že osoba , která čas od času trpí méněcenností či pocitem nepochopení a smutku opět vzkřísit své sny.

Ano pocit méněcennosti je zlý a může vzniknout i díky šikaně ve škole a i jistému prostředí doma. Zkrátka tyto osoby pak ztrácí sami sebe ale někdy se stane , že potkají někoho kdo jim pomůže se postavit opět na nohy , což doopravdy nemusí být snadné. Vždyť osoba , která je nešťastná , může skrývat smutek za úsměvem. A nikdo nemusí vědět hlavně z rodiny , co se odehrává v jejím nitru a jaké jsou její skutečné pocity. A jestliže , jste přečetli celý tento článek až sem máte můj obdiv , protože momentálně nevím jestli to má hlavu a patu. I když přijde mi to kapánek depresivní…………..

Zřícenina kostela

Kostel Svatého Prokopa byl kdysi pravděpodobně nádhernou stavbou ale bohužel je z něj zřícenina . Tento kostel byl původně nejstarším kostelem , který byl založen v Havířské osadě Kirchlice . Tato osada je již zmiňovaná v roce 1331 , takže zřícenina kostela je stará 687 let .

Kostel Svatého Prokopa během let 1576 do až 1624 sloužil jako protestanský kostel . Během třiceti leté války byl kostel zničen a od roku 1624 byl přestavován. Svou konečnou podobu získal v roce 1676 avšak veřejnost do něj neměla přístup od roku 1891 neboť pro veřejnost byl uzavřen a aby toho nebylo málo tak v roce 1939 při požáru vyhořel a jediný pokus o jeho obnovu byl v roce 1995 . Takže z kostela je není stále zřícenina .

Informace byli čerpány ze zlaté tabulky na kostele i když taky mohli místo tabulky jít a opravit kostel jen přece je to památka sice zničená ale je.

Jo abych nezapomněla pod článkem jsou fotky.

Zřícenina kostela

Kostel Svatého Prokopa byl kdysi pravděpodobně nádhernou stavbou ale bohužel je z něj zřícenina . Tento kostel byl původně nejstarším kostelem , který byl založen v Havířské osadě Kirchlice . Tato osada je již zmiňovaná v roce 1331 , takže zřícenina kostela je stará 687 let .

Kostel Svatého Prokopa během let 1576 do až 1624 sloužil jako protestanský kostel . Během třiceti leté války byl kostel zničen a od roku 1624 byl přestavován. Svou konečnou podobu získal v roce 1676 avšak veřejnost do něj neměla přístup od roku 1891 neboť pro veřejnost byl uzavřen a aby toho nebylo málo tak v roce 1939 při požáru vyhořel a jediný pokus o jeho obnovu byl v roce 1995 . Takže z kostela je není stále zřícenina .

Informace byli čerpány ze zlaté tabulky na kostele i když taky mohli místo tabulky jít a opravit kostel jen přece je to památka sice zničená ale je.

Jo abych nezapomněla pod článkem jsou fotky.

Omluva

Milý , čtenáři ,čtenářky a nebo spíše děti noci.

Moc se omlouvám ale povídka a ani kresby dneska nebudou mám málo Kb i když no možná krom tohoto ještě dneska něco vyjde. Tak se prosím moc nezlobte a užijte si následující týden.