Knižní apokalypsa

 Milí čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

stala se totální katastrofa, nastala apokalypsa ne-li skoro konec světa. Dny potemněly a mnohé mozkové buňky začaly odumírat. Doopravdy si představte ten pocit a beznaděj spojený s bezmocností. Kdy víte, že nic dělat nemůžete a jen a pouze civíte do emailu, jak nevěřící Tomáš, neboť vaše milované knihovny  mají opět zavřeno.

Ano, milé děti noci, milí čtenáři a čtenářky, je to tak. Nastala knižní apokalypsa. Nejde o to, že knihkupectví mají zavřeno. Ale o to, že mají zavřeno knihovny. Víte, osobně miluji vůni knih a ten úžasný a božský klid co je v knihovnách, kde nejsou lidi. Nechápu proč je zavřely, zrovna do knihoven moc lidí nechodí. Do hospod a obchodu jo, ale do knihoven??? Ale no tak vážně, viděli jste snad někdy před knihovnou frontu??? Já osobně teda ne.

A ani si neumím představit frontu před knihovnou. No nic, doufám, že knihovny nemůžou zkrachovat, to by byla už totální katastrofa. Už takhle mě napadá nechat proběhnout minutu ticha za padlé mozkové buňky a za zavřené knihovny. Jo trošku bláznivý nápad, ale co na to říct, asi nic.

Dobrá připouštím, jsou horší věci, než-li zavřené knihovny třeba například nemoc, ale dá se přežít, když máte knihu což nás opět vrací ke knihovnám, že? Už vím, ehm, úklid (v tomto případě se snažím tvářit jak učiněný andílek),  ha už vím, tak například povinná karanténa, nemoc či syndrom vyhoření a nebo šílenství, teď mě tak napadá, že do blázince spíš někoho dostanu já sama osobně, i když zcela naprosto omylem.

 Takže doufám, že všichni kdo si přečetli tento článek, tak že ho berou s rezervou, ale prosím pochopte, že zavření knihoven je totální katastrofa.