Pověz mi , proč si někdy připadám méněcenná ?

Myslím si , že tuto otázku si položil , již každý z nás. Je to pocit kdy si myslíte , že selháváte a nebo , když mluvíte pravdu a nikdo vám nevěří. Méněcennost se může objevit i u lidí , u kterých to nevědomě pěstovali i jejich rodiče. I když je s podivem , že si to ani sami neuvědomují. Pro nikoho asi ani není příjemné poslouchat že , ta či tamta osoba zvládla tohle a nebo ,že tamta je hubenější a hezčí. Že nejste hezká a pak vám matka třeba jindy řekne , že kvůli vám oddejte z domu a již , se nikdy nevrátí. Pak se většinou ta osoba , které se to týká cítí jak nejhorší člověk na světě i když jím ve skutečnosti není. Ale nejhorší to je právě ve věku kdy by se mezi dítětem a rodičem měla budovat vzájemná důvěra , která tam však neexistuje. Protože dítě si přeje být od rodičů co nejdál a, nebo uvažuje o sebevraždě, kterou nakonec nespáchá , protože mu v tom něco zabrání. Například mourovatá chlupatá koule u nohou a nebo vzpomínka na babičku a taky uvědomění, že sebevražda není řešení.

Takové osobě pak zbývá jen jediné , bud se nechat zdeptat svým okolím anebo se odstěhovat od rodiny co nejdál. Jenže to není také tak snadné hlavně když nemá kam jít a nebo nemá práci i když si jí snaží najít. Možná se to zdá jako bezvýznamná situace a když se zmíní doma , že se chce odstěhovat časem nikdo proto nemá pochopení. A méněcennost ta v tom hraje také jistou roli , protože s tím že ta osoba vypadne od rodiny , které nevěří sama sobě dokáže , že není bezvýznamnou a, že se dokáže postavit na vlastní nohy.

Někdy totiž méněcennost dokáže člověka srazit na kolena , a málokdy se ukáže někdo další v životě té osoby kdo jí chce pomoci. A když se pak někdo takový ukáže ? No řekněme , že díky někomu kdo jí začne pomáhat a má pro ní pochopení se může stát , že osoba , která čas od času trpí méněcenností či pocitem nepochopení a smutku opět vzkřísit své sny.

Ano pocit méněcennosti je zlý a může vzniknout i díky šikaně ve škole a i jistému prostředí doma. Zkrátka tyto osoby pak ztrácí sami sebe ale někdy se stane , že potkají někoho kdo jim pomůže se postavit opět na nohy , což doopravdy nemusí být snadné. Vždyť osoba , která je nešťastná , může skrývat smutek za úsměvem. A nikdo nemusí vědět hlavně z rodiny , co se odehrává v jejím nitru a jaké jsou její skutečné pocity. A jestliže , jste přečetli celý tento článek až sem máte můj obdiv , protože momentálně nevím jestli to má hlavu a patu. I když přijde mi to kapánek depresivní…………..