Nebezpečná známost - část druhá konec

Milý čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

nevylučuji možnost, že někdy tuto povídku předělám, ale pro ted jí máte v této podobě. Vlastně jsme se k jejímu dopsaní dokopala. Tak snad se vám bude líbit. Ale doopravdy mám ted období, kdy se mi nechce moc spát. Teda aspoň prozatím. A nebo spíš vím co bych chtěla napsat, ale nevím jak, meditace to asi v brzké době jistí. Takže snad s vám závěrečná část bude líbi aspoň trošku a snad mě za tuto povídku neukamenujete. Mám podezření že patří mezi slabší díla.

 

***

 

A teď po několika letech je v novinách zpráva opět o těchto úmrtí. "Víš, Aničko, já si myslím, že se můj bratranec vrátil." Touto větou skončilo vypravování staré ženy, malá holčička si šla hrát k sobě do pokoje. Jenže když nadešel večer, tak se přistihla jak stále musí myslet na příběh co jí říkala její babička. Nedalo jí to tedy moc spát.

Příštího dne se vydala do knihovny, kde našla knihu zabývající se duchy, jenže ještě neměla na její půjčení ten správný věk. Přemýšlela, jak by se ke knize mohla dostat, ale nezbylo jí nic jiného než se vrátit domu a počkat na své narozeniny.

Jenže to by byla moc dlouhá doba. Pak si vzpomněla, že knihovnice jí vždy naslouchala a tak se jí svěřila. Knihovnice byla milá starší paní a tak dívenku vyslechla. Poté jí ujistila, že duch jejího prastrýce, bude určitě uklidněn a at si s tím neláme svou hlavičku. Anička jí to tedy slíbila a netušila co se stane ještě tento večer.

Byl pozdní večer a paní Kubíčková venčila v parku svého pejska Kulihráška. V hlavě jí zněly stále slova malé Aničky a to byl i důvod proč byla v tomto parku. Na rozdíl od té dívenky věděla jak naštvaného ducha uklidnit. Odbila osmá hodina večerní, když nechtěně vrazila do staršího muže s ním se dala do řeči. Jen její Kulihrášek byl v přítomnosti pána nervózní a vrčel na něj.

Což bylo znamení pro ní, že narazila na toho pravého muže. Ani chvilku nelenila a na ducha, jenž se začínal jevit vůči pejskovi agresivně, vylila svěcenou vodu a poté vyřkla i slova jenž ho měly dovést ke klidu. Což se i stalo. 

Jen příští den u ní zazvonil pošták, aby jí předal likérovou bonboniéru.

Jenže u paní Kubíčkové se objevil jen pobavený úsměv a bonboniéru spálila. Při příští Aničky návštěvě knihovny jí oznámila, že o prastrýce byl postaráno a at pozdravuje babičku až se vrátí z lázní.

 

<< Kapitola 2. || Povidky