[Prolog] Tajemství starého domu

 Prolog

Měl tvář anděla, a přesto byl zrůdou. Na jeho tváři skvěl šílený úsměv a ve zdvižených rukách svíral srdce, jenž právě dotlouklo. U jeho nohou leželo ženské tělo, v kaluži krve skvělo jak růže bíla předčasně utržena byla.

V hrudi těla díra zela kde dříve srdce se nacházelo. Zahrada krví nasákla byla. V tichu ponurném mužův šílený smích zahradou se nesl. V očích jeho šílenctví s touhou zabíjet se zrcadlilo. V té zahradě srdce, jenž v rukách krve zborcených svíral, pohodil a zpět do domu se navrátil. Do domu ztichlého, jehož zdi byly krví nevinnou nasáklé a chodby mrtvými těly lemované. Nikde nebylo ani živáčka, a přesto někdo ještě žil.

Plod lásky veliké, jenž neschválil. Dítko drobné, jehož život pro něj bylo důležité utnou jest. Neb nikdo z rodiny živý vyváznout nesmí, tak dohoda zněla.

Netušící do pokoje dětského vkročil. V ten moment domem rozlícený řev se rozléhal. Hnízdo prázdnotou zelo. Nemožné bylo, aby jeho dcera své dítě stačila před ním skrýt. Jak solný sloup zůstal stát, dům se jeho křikem naplnil.

 Za mužem, jenž z plných plic křičel, objevila se postava v kápi oděna, v jejíž rudých očí zrcadlil se vztek, jenž s bolestí se mísil. Přišla pozdě avšak dítě ukrýt v domě stačila, ale ostatním už pomoci nemohla.

 Celé její tělo po pomstě křičelo. Srdce i s myslí osoba v kápi se ovládnout uměla. K muži se tiše přiblížila, a nežli se nadál vaz mu zlomila a jeho tělo do rohu místnosti pohodila.

 Pak ke skříni se přiblížila a dětskou knihu na poličku dala. Tajná místnost se otevřela a postava v kápi dítko do náruče vzala. Věděla, že dítko musí odnést do bezpečí. Neb co mrtvé zdá se býti, může ožít zas. Naposledy se na muže podívala s pohrdavým výrazem z očí a dítko malé z domu odnesla.

Před práh k mladému páru položila uzlíček malý, jenž se probudil a brečet začal, neb temnou oblohu blesky křižovat začaly. Mladý pár dveře otevřel a dítě do domu vzal, neb nikde nikoho neviděli. Netušíc, že dítě u nich skryté bude všem na očích a přesto skryté vyrůstat bude.

 Pak osoba v kápi vrátila se zpět k domu, aby matku dítka pohřbila a tělo muže zničila. Avšak tělo již v domě nenašla a svítání se blížilo. Sama se domu vydala a sama sobě slíbila, že na dítě pozor z dálky dávat bude, neb nebezpečí stále trvá a hrozba nepominula.

Kapitola I. >>