[1. Kapitola] Tajemství starého domu

Utíkala tmavou chodbou a kolem ní se tma rozprostírala jak smrt, jenž své pařáty natahuje po své oběti. Nevěděla kam a kudy utíká. Uvědomovala si, že nesmí zastavit a zpomalit. Jasně slyšela, jak za ní někdo běží a chvilkama volá její jméno: "Anno, Anno!"

Netušila kdo to je a co po ní chce, ale věděla, že musí běžet dál. Pod nohama jí křupalo a ona si netroufala určit co to je. Běžela, co jí síly stačily, a přesto to bylo málo. Chvilkami měla pocit, že to něco jí již dýchá na záda a po jejím těle v ten moment naskočila husí kůže. Přísahala, že cítila, jak jí po zádech přejely něčí pařáty. Dívala se před sebe a oči namáhala, jak nejvíce mohla, aby v té temnotě něco viděla. Jenže před ní se stále neobjevoval žádný východ, jen chodba, která vedla do neznáma. Temnou chodbou utíkala dál, když se náhle rozezněly hodiny, jenž třetí hodinu ranní odbíjely. Ten zvuk neočekávala. Lekla se, zakopla a k zemi padla. V ten moment věděla, že její poslední hodina nadešla.

Anna se náhle probudila s výkřikem na rtech. Cítila, jak její srdce rychle buší. Její tělo bylo uborcené potem a ona se vyděšeně dívala po pokoji. Po chvilce se uklidnila a podívala se na budík, opět ukazoval tři hodiny ráno. Noc, co noc se jí zdál ten samý sen. Pro dnešek věděla, že již neusne. Jen přece se spánku díky snu bála. Avšak nevěděla, co ten sen znamená, ale jistě věděla, že se díky němu již druhým týdnem nevyspala. S tichým povzdechem zapla lampičku a vzala si do ruky knihu, jenže se nemohla na čtení soustředit.

V duchu přemítala čím to může být, že má takový sen a kdo nebo co jí v něm honí. Možná to má jen ze stresu ze školy, přece jen to co jí honí může být i naštvaný chemikář. Vzhledem k tomu, že nechala nechtěně vybouchnout pár chemikálii a třída je díky tomu nepouživatelná momentálně.

Nu což, nehody se občas stávají. Hlavně antitalentům na chemii, ale on řekl, že si mají připravit vlastní projekt. Už ale neřekl, že projekt nesmí bouchnout. A tak se stalo, že poté, co se chystala všechny seznámit se svým projektem, to zkrátka bouchlo. Jediné, co si pamatovala bylo, že do vnitra sopky dala litr koly a tři balíčky mentolových bonbonů a ještě něco, jenže nevěděla už co bylo. Pak s tím ještě, než přišla na řadu, pořádně zatřepala. Vzpomněla si, že zapomněla sešit s poznámky, a tak si pro něj došla do lavice a mezitím to z té lahve bouchlo. Sice se nikomu nic nestalo, ale ona dostala zákaz dělat jakékoliv pokusy na další projektové dny ohledně chemie. A celá třída potřebuje nově vymalovat a nová okna.

Možná proto se sama pro sebe i teď usmála, když náhle zaslechla zvuk, jenž od okna se ozval. Jako kdyby na ně někdo škrábal. Cítila počínajicí strach, jenž se jí začal zmocňovat. Opatrně vylezla z postele a potichu jak myška se k oknu se zatajeným dechem blížila. Odhrnula kus závěsu a za oknem viděla větev stromu, co o sklo škrábala. Sama sobě se musela zasmát, nervy měla opravdu na pochodu. Jen na okamžik zpozorněla. Měla pocit, že viděla někoho stát pod lampou, jenž se nacházela naproti okně. Nějakou osobu, jenže když se tam podívala znova nikoho tam neviděla. Sama nad sebou zakroutila hlavou a šla zpět do postele. I přesto, že byla přesvědčená, že neusne, nakonec odplula do říše snu. Netušící, že je někým ze stínu pozorována.

<< Prolog | 2. Kapitola >>