Možná jsem neměla mít ty sny a nebo jsem neměla tíhnout k nadpřirozenu či jej hledat, ale nemohla jsem si pomoci a ničeho nelituji. Možná už tušíte o kom nebo o čem je řeč. Ano, dávám vám za pravdu. Mluvím zde o upírech. O dětech noci, jejíž řady jsem před nedávnem rozšířila i já. Dnes jsem již upírkou 21. století. Ale vše vám povím od začátku ať nepředbíhám.
Již od mala jsem byla jiná, rodičům jsem tvrdila, že vidím duchy, ale nikdy mi nevěřili. Tvrdili, že si vše vymýšlím. Možná to byl i důvod proč jsem duše mrtvých přestala vidět. Kdo ví, ale jedno je jisté - sny kde mě něco pronásledovalo přestaly stejně jako vidění duchů. Dlouho jsem si myslela, že už tuto schopnost nemám, ale vše bylo jinak.
Jednoho rána jsem se vzbudila vyděšená a trochu i zmatená. Ten sen byl zvláštní a tak živý. Vyděšená dívka před někým utíkala a nakonec se krčila v rohu novostavby, která ještě nebyla hotová. Myslím, že to byl panelák, ale nejsem si jistá. Je to již delší dobu, co se mi to zdálo. Byla drobná a bledá, tmavě hnědé nebo černé delší vlasy. Působila tak křehce a přitom vyděšeně, a pak ruka, jenž se zvedá, aby zasadila ránu s rituální dýkou, kterou svírá, a pak přišlo probuzení. Jsem si jistá, že čekala pomoc, ale ta přišla bohužel pozdě.
S touto dívkou jsem se pokusila navázat spojení před nedávnem, ale bohužel nevím kde je měsíční kámen, bez kterého to asi nejde. Pokusila jsem se jí tedy zavolat bez něj k sobě, ale jediné co se objevilo bylo zlověstné oko nějakého zvířete a bílé krátké vlasy před tím než jsem znova otevřela oči.
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/vondrackova-lucie/zombie-462838
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱