Proč mám blog?

    Někdy vás napadne proč si lidé vlastně zakladají blogy a přemýšlíte nad tím, co je k tomu vede a nebo kdo je k tomu vede.

    V mém případě mě přivedla na blog jedna z mých kamarádek, její celá přezdívka je Yuko Kurama, moc fajn holčina. Nakonec jsem si s její pomocí tento blog i založila a zůstala u něho. Už v té době jsem bývala často smutná. Nakonec jen přece pocit osamění a prázdnoty dokázalo psaní aspoň částečně umlčet, ale ne uplně, a než jsem se nadála, vytvořila jsem si svůj vlastní svět. Svět malé holčičky, která se cítila být osamělá a opuštěná sice bývala někdy i štasná, ale co převládalo je otázka druhá. Později i dospívajcí dívka, která nikdy mnoho přátel neměla, ale již od mala má příliš bujnou fantazii. 

    Jak šel čas přicházela rána osudu za ránou. Přestup na jinou školu a mnohé jiné starosti - šikana od ostatních a nedůvěra k nim, která vedla k zamčení citu a slz. Ano, byli zde lidé, kterým jsem se mohla svěřit například: kupodivu rodiče a nebo babičky, jenže jak šel čas přišla jsem o své dvě babičky, jediného dědu a svého milovaného strýce. Při těchto událostech jsem ztratila chuť psát cokoliv, a pak, jak šel čas, našli se lidé , kteří se mi snažili pomoci a upřímně povedlo se jim to. Svá snová křídla jsem měla zlamaná, zlamaná ostatními lidmi a takzvanými přáteli. Pokavaď jste si četli Červenou Karkulku, mohli jste tam narazit na dvě jména Ondra a David. Ondrovi jsem věřila, ale nakonec mě pomluvil, takže to s čím jsem se mu svěřila vyzvonil všem  Považovala jsem to tak trochu za zradu a druhou šanci jsem mu už nedala, tak jako jiným lidem ze školy, kteří se bavili bouhžel šikanou. No a David o něm taky nemohu říct nic hezkého ale vznikla díky tomu slohovka , kterou jsem mohla dát sem . A tím jsem se vlastně vrátila i k psaní .Avšak přádně jsem začala psát až letos nebot se objevil znova někdo kdo mi pomádá , radí a říká svůj názor.Tato osubka která je v mém životě sice , krátkou dobu ale hodně mi pomáhá a já jí za to děkuji, Však ona pozná že se jedná o ní nebot narozdíl odemě miluje bouřky a procházky při ní.

Pak je zde ještě Andrí i ta mi hodně pomahá aje ráda že se vracím k tomu co mě baví .To co mi začalo dávat opět sílu psát povídky a básně byli lidé , kteří mě podpořili a podporují a tento blog ? No po pravdě časem bych chtěla napsat vlastní knihu a tento blog mi hodně pomahá.Mohu sem dávat své výtvori a tak se o ně poděli s ostatními lidmi. Tento blog odraží mé pravé pocity nebot ty jsou schované v básních stejně tak jak v povídkách. Je to cesta u které mám naději že mi pomůže proměnit mé sny v skutečností nebot relalita se někdy střevavá se sny ve kterých máme všichni svá snová křídla. Já je mám stále zlámaná ale začinají se dávat opět dohromady a tentokrát neuhnu . Tento blog tak torchu simbolizuje mé sny i tajná přání a já nechci jít opět s proudem. Tentokrát jsem si zvolila cestu proti proudu a nenechám se strhnout nebot mésny mi dávají křídla a s nima toužím obejmout celý svět a proto stle píšu blog. Ne proto abych na sebe strhla pozrnot ale proto že mě to baví a také proto že mám trochu jiný pohled na svě, protožet nic není černé a nebo bílé jen někdy šedivé a jindy zase barevny.

Prosím berte tento blog s rezervou nebt je takový jaký je a já ho nehodlám měnit , ano vylepšit určitě ale zakladní myšlenka zustane a otu je , že své sny si aspon částečně plním přes blog a proto bloguju (píšu)