pátek 1. července 2016

Tajemství zahalené nocí - poslední kapitola

Jemně jsem zaklepala na dveře jeho domu a čekala jsem na pozvání dovnitř, ale nikdo se neozval. Tak jsem vstoupila, a ani jsem se nedivila, že mě nemusel nikdo zvát (další blbost, co se tvrdí ve filmech) i bez pozvání jsem se k režiséru dostala. Vzhlédl od rozečtení novin a překvapeně se na mě podíval. Zeptal se: "Co si přejete a mohu vám pomoci?" Očividně byl v šoku, ležel už v posteli v ložnici.
Mile jsem se na něj usmála a odpověděla jsem: "Jistě, že ano. Nenatáčejte už žádné další filmy o upírech. Mohlo by vás to přijď draho. To co natáčíte jsou blbosti. Děláte z nás jenom neschopné, hloupé a bez kousku citu netvory. My přitom takoví nejsme. Ano, pijeme krev, ale nezabíjíme zbytečně."
Bohužel po těchto slovech se zachoval jak šílenec, vystřelil po mně z pistole, kterou měl u sebe. Cítila jsem jeho strach a nedivila jsem se, ale střílet neměl.V ten moment se změnily mé oči a objevily se tesáky a já začala vrčet. Zaútočila jsem na něj. Jediné, co mi zabránilo, abych ho nezabila, byl dětský pláč z druhého pokoje, a tak jsem ho nechala být. Jen jsem mu pozměnila vzpomínky a trochu jsem se z něj napila. Chutnal jak olomoucký syreček. A taky jsem mu vsadila do hlavy, že už nebude natáčet filmy o upírech, ale natočí něco pro děti, a pak půjde do důchodu a bude se věnovat svému dítěti. Aspoň bude o jednoho mizerného režiséra na světě míň.

Po tomto malém dobrodružství jsem se rozhodla přijít na to proč se mi zjevovala ta mrtvá dívka a pomoci jí najít klid. A pak mě ještě napadl poněkud ztřeštěný nápad - co takhle požádat někoho ze starších, aby prosadil a nebo aby se pokusil prosadit návrh o upíří archeologii. Myslím si, ne, jsem si jistá, že by to bylo zajímavé kdyby se to dalo prosadit a já mohla i s Yuki, pokavaď by chtěla, hledat odpovědi. Na otázky, které se snad někdy všem míhají hlavou - kde jsme se tady vzali a odkdy jsou o nás první zprávy. Ale bude to těžké, neboť si musíme dávat pozor na lidi. Ne všichni jsou chápaví a nebo podobné povahy jako já. S tím jsem se bohužel už setkala jako člověk, ale nevadí. Život jde dál a noc opět volá po dalším odkrývaní jejích dalších tajemství, které prozradí jen dětem noci a nebo lidem kteří nikam ve své společnosti pořádně nezapadají, protože jsou příliš jiní.
 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱