Jak Van Helsing o krev přišel - 1. kap.

Svět vítal nové 19. století a i nové možnosti cestovaní a života, který se naskytl s převelikou radostí skoro všech lidí. Jen jediný člověk neměl z ničeho radost a byl z toho století mírně řečeno na prášky, neboť se zoufale snažil dokázat existenci upírů, a tak byl pro lidi starým prošedivělým bláznem. Byl to náš známý lovec upírů Van Helsing. Jednoho dne se proto Van Helsing rozhodl vydat do daleké Transylvánie a zde vystopovat upíra, který tam podle jeho odhadů měl žít. Jeho cesta byla náročná a plná různých příhod. Hodně často se díval na mladá děvčata a doslova nad nimi slintal jak bernardýn s bryndákem.

"Tak moment! Protestuju! Já jsem slavný lovec Van Helsing! Já vážně žil!"

"Mama mia, zmlkni a padej zpět do povídky. Já jsme autork,a tak padej. Nezlob a nech mě dotvořit tvůj osud. Krom toho kdo je tady autorka ? No ? Vidíš mlčíš, takže autorkou jsem jáááá, tak si nestěžuj a padej. Stejně jseš mrtvej."

"Já jsem lovec upírů a žil jsem. Draculu jsem zabil a nenechám ze sebe dělat uchyla."

"Ach fajn měnit to nebudu a padej zpět do povídky nebo (dábelský usměv od autorky na její postavu) tvou osůbku nakreslím jako přejetou ropuchu sprsklou s čarodějnicí s bradavicemi."

"Nee, já už budu hodnej. To je potupa toto, achjo."
Super a jde se zpět k povídce Van Helsing už neodmlouvá. :-D

Mnoho mladých dívek se proto raději drželo svého doprovodu, neboť je starý podivín děsil svými nesmyslnými výkřiky, kde mlel něco o panenských krčcích, které lákají k nakousnutí a ještě více při tom slintal. Není se tedy čemu divit, že se jej dívky bály a raději poslouchaly svůj doprovod na slovo jak poslušné stádo.

Posledního den ve vlaku se bohužel stalo to, že jedna z dívek se poněkud zdržela za svým doprovodem a milý Van Helsing dostal šílenou chuť na její ladnou šíji. Mladá dívka nevěděla o tomto nebezpečí do doby než se na ní pokusil prvně skočit, avšak minul svou oběť, protože stačila na poslední chvíli uhnout. Nešťastnice vykřikla hrůzou a začala ječet na celý vlak a přitom utíkat svému pronásledovateli, neboť ten se již chystal na druhý útok. Naštěstí se jí podařilo i podruhé uniknout včas, avšak dědoušek, který se nechtěl vzdát její ladné šíje, za ní upaloval rychlostí blesku. Tento rozruch naštěstí upozornil dívčininu babičku, že se něco děje. Naštěstí dívčinina babička měla při ruce slunečník, a tak se vydala své vnučce na pomoc. S pomocí slunečníku se rozhodla chránit čest a nevinnost své mladé vnučky a proto trpělivě vyčkávala, až její vnučka proběhne kolem ní. Jakmile kolem ní proběhla, naše milá bábinka se napřáhla i s deštníkem a čekala na Van Helsinga. Čekala 5 dlouhých minut, než se dědoušek objevil. Při pohledu na našeho slintacího lovce upíru se odporem otřásla a vší silou praštila Van Helsinga po hlavě se slunečníkem. Ten bohužel náraz o tvrdou hlavu lovce upírů nepřežil a rozpůlil se na dvě části na rozdíl od Van Helsinga, který ránu od slunečníku přežil. Van Helsing se divně podíval po staré ženě a začal na ní nevhodně hystericky ječet něco o starých škatulích, což milou starou dámu dopálilo ještě více a pro změnu zlomila o Van Helsinga svou vycházkovou hůl. Poté se otočila směrem ke své vnučce a společně odkráčely do svého kupé, kde měla její babička ještě dalších 6 páru slunečníků a 2 páry vycházkových holí pro jistotu schovaných. Mezitím se náš milý dědoušek uklidnil a z vlaku vystoupil v Transilvánii a šel do hospody kde se doslech i příběh o samotném knížeti Vladu Tepši III. Draculovi.

Upíří povídky | Kapitola 2. >>