Jak Van Helsing o krev přišel - 3. kap.

Van Helsing sice příběh vyslechl, avšak ten mu nedal spát, a tak se rozhodl příští noc vydat se ven. Jak se rozhodl, tak i učinil. Pomalu se pohyboval ve stínech stromů a přitom nadával na nedostačující světlo, ale co naplat. Upíry nemůže hledat ve dne, když neví kde jsou a jak vypadají. Stále hledal a již odbíjela půlnoc, avšak tma v lese houstla, když se náhle za ním ozval praskot větví. Pomalu se otáčí a náhle dostane málem infarkt ze sovy, která vzlétla z větve. Netušil však, že zpoza stromu ho pozoruje pár rudě žhnoucích očí. Netušil, že myslí na upíra, jenž ho z povzdáli pozoroval, prolétla mu jediná myšlenka a to ta, že se ho musí zbavit co nejdříve. Proto se rozhodl vyjít ze svého ukrytu a rychle avšak tiše se blížil k Van Helsingovi. Ten nic netušil o nebezpečí, jenž se blížilo a dál temného prince hledal pod kameny a u lišek v norách. Když mu náhle někdo položil ruku na rameno. Van Helsing se lekl a otočil se avšak v tváří tvář vstal mladému muži, kterému bylo kolem 35 let a jenž měl oči modré jak azurové moře. Byl vysoký avšak měl dlouhé černé vlasy, které rámovaly poněkud dravčí pohled s úsměvem šelmy. Možná s malou holčičkou by měl slitovaní, ale ne s lovcem upírů, který ho chce zabít, ale ještě předtím si s ním trošku prohraje.

Mile se na Van Helsinga usmál a pravil: "Milý lovče, ušetřím tvůj život, když splníš mé podmínky. Pokus se mě zranit a nechám tě jít, ale pokud selžeš s tvým životem naložím podle svého."

Van Helsing na neznámého muže vyvalil oči a nevině se ho zeptal: "A co jste zač?"

S milým upírem to malém seklo, a tak poodhalil své tesáky, které byly bílé a ostré (je mi líto, ale upíři tesáky jsem neviděla). Náhle sebou Van Helsing trhnul a ze svého kabátu vyndal kříž z osiky a začal na upíra ječet: "Kliď se ode mě dál ty, ty, ty příšero z temnot! Ve jménu boha ti poroučím...!"

"Ve jménu boha? Ty, malý človíček, mě, Vladu Tepešovi, poroučíš, abych se ztratil? To těžko. Kříže se nebojím a tebe už vůbec ne." V ten moment Van Helsing na Vláda zaútočil. Ten však jeho útok očekával, a tak se mu hravě vyhnul a sám na něj zautočil. Boj byl vyrovnaný i nevyrovnaný. Van Helsing, i když byl přesvědčen, že vyhrává, tak prohrával (jen přece byl na něj Vlad hodný a 5 minut mu dopřál pocit vítězství). Když na něj náhle znova zaútočil a s dýkou ho přišpendlil ke stromu. "Tak, milý Helsingu, co teď s tebou? Hm, napíchnutý na kůle by jsi byl k ničemu. Na to jsi moc scvrklý a malý. Ach! Už vím co s tebou provedu..." pronesl Vlad temně a blížil se k přišpendlenému Van Helsingovi ke stromu. Schválně šel k němu pomalu a užíval si jeho strach. Pak se nad něj sklonil a se svými tesáky se mu zahryznul do krve a sál tak dlouho dokud z Helsinga nebyla jen scvrklá hrozinka.

Pak jeho tělo uvolnil ze stromu a pro výstrahu všem lovcům upírů nechal Van Helsinga napíchnout na nejvyšší kůl, kde hnije do dnešních dnů.

A jestli by vás zajímalo, co Vlad dělal po smrti svého nepřítele? No, šel si dát sklenici čisté vody, a pak se šel najíst do hostince a tím poctil svou návštěvou užvaněného hostinského, který měl o něm zákaz mluvit s cizinci, co ho chtějí zabít a to je konec této povídky.

<< Kapitola 2. | Upíří povídky