Obyčejný den upíra

Takže zde je jedna dlouho slibovaná povídka. Upřímě fakt je píšu sama a nidko mi s tím nepomáhá. Takže užijte si čtení.

Napadlo vás někdy jaký je obyčejný den upíra? Mě ano a přesněji řečeno mě tato myšlenka napadla ve 22:10. Tedy ve večerní hodině. Chtělo se mi spát ale kdybych to teď nenapsala tak bych možná myšlenku ztratila a to by byla asi škoda. Tak se milí čtenáři a čtenářky usaďte a naslouchejte příběhu, jejž vám povím. Upozornění příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečně žijícíma osobami je čistě náhodná. 

 

 ***

 

Byl pozdní večer a déšť do oken bubnoval. Venku bouře řádila a upír, jenž procitl ze spaní na lov se chystal. Miloval déšť a bouře. Při nich se mu lovilo mnohem snáze. Bydlel v panelákovém bytě ve městě Osek. Pro jeho štěstí stál panelák hned naproti lesu.

Les to byl nádherný, vysoké jehličnany a břízy, které poskytovali zvířátkům ukrýt před nečasem. A jemu ne jeden ukrýt když byl na lovu. Věděl, že do tohoto lesa chodí v pozdních hodinách lidé, kteří páchají zlé činy, a to byl i důvod proč si tam dnes zamířil. Moc rád si s nimi hrál na kočku a myš a hlavně vždy si byl jistý, že zabrání zlému činu. Netrvalo dlouho, a sám si začal hrát na oběd. Dal si opravdu velmi záležet, když šel po lesní cestě sám a předstíral, že nevnímá své okolí. Přesto bedlivě naslouchal svému okolí. Šustění listů a praskání větviček ve křoví kde skrývala se lesní zvěř. Tlukot srdce ježčí mámy jenž u sebe měla své mláďata a tiché oddechování ptáků, jenž spali v korunách stromů či snad šumění větví ve větru při bouři.

Ano vnímal zvuky spícího lesa. A do těchto zvuků se z ničeho nic ozvalo praskání větví pod těžkými botami člověka. Alexandr se proto rozhodl předstírat, že si zavazuje tkaničku u bot a čekal. Jeho očekáváni se naplnilo když se za ním objevil temný stín a pokusil se ho bouchnout s basketbalovou pálkou. Alexandr byl však rychlejší než člověk co na něj zaútočil a tak se během minuty objevil za jeho zádami. Muž, který na něj zaútočil se podíval překvapeně před sebe, kde měla být jeho oběť. Nikde ho ale neviděl. Alexandr se proto tiše uchechtl za jeho zády a ledovým hlase pravil: Nehledáte náhodou mě a k čemu ta roztomilá basketbalová pálka? Muž sebou trhnul a otočil se směrem, odkud vycházel hlas. Ve svých rukách opět sevřel pálku pevněji a s novým odhodláním na upíra zaútočil. Alexandr akorát rychle uhnul a užíval si pohled a poněkud vyjeveného muže. V jeho očích mohl číst zmatek a z pachu mohl cítit strach, které se pomalu a jistě začali útočníka zmocňovat. Alexandr se na něm tedy ještě chvíli pásl s pohledem a pak se na něj pousmál, ovšem že si dal záležet aby dokonale vynikli jeho ostré a dlouhé špičáky. Momentálně i s pobavením pozoroval jak se můžu vyjevený pohled mění na vyděšený k smrti. Vyděl jak pomalu muž, couvá dozadu a tak ho nechal. Měl k tomu svůj důvod. Pomalu se k němu začal přibližovat a přitom nasadil milý dravčí úsměv s vyceněnými tesáky a začal se ptát. Copak hošíku nikdy jsi neviděl upíra? Víš, mám hlad a ty vypadáš na doopravdy velmi chutné sousto. Podle tvého zjevu soudím, že jsi jen obyčejný zlodějíček a příležitostní vrah. Tebe mi líto nebude. Řekni jakou máš krevní skupinu ? Já totiž nesnáším B pozitivní.

Muž na nic nečekal a po této otázce se prudce otočil a pokusil se zdrhnout. Jenže při tom přehlédl strom, který byl před ním a náraz ho hezky poslal do upíři náruče. Snažil se prát a bránit upírovi, který ho svíral v železném obětí ale co naplat. Veškerá jeho snaha byla marná a pak ho napadla náhle spásla myšlenka. Víte pane upíre ale já mám skupinu B pozitivní a když jí teda nemáte rád nemohl byste mě nechat žít? Alexandr tedy na pár okamžiku člověka pustil a prohlížel si ho, jenže náhle si olízl rty poněkud mlsně a jeho oči zazářili do tmy červeným světlem když odpověděl. Je mi to opravdu líto ale nemohu. Ve skutečností krevní skupina B pozitivní je má oblíbená. Víte její chuť mi připomíná dny kdy jsem byl člověkem závislým na hořké čokoládě. Po této odpovědi se na milého, promočeného člověka vrhnul a velmi snadno zabořil své tesáky do jeho krku a vypil krev. Pak se zadíval na mrtvolu a přemítal kam jí schová. No upřímně napadly ho zdejší zavřené šachty. Jen přece to nebude první mrtvola, kterou tam hodí. O mrtvolu míň nebo víc? Na tom přece nesejde a tak těla nepohodlného se zbavil. Pak vydal se Alexandr zpět domu a by se mohl vysprchovat a obléct do suchého. Jen přece musel ještě někoho zkontrolovat. O tři hodiny později nakláněl se nad dětskou postýlkou kde spalo malé dítko. Tak dlouho jí hledal než jí našel a teď noc co noc kontroluje jeli v pořádku. Možná kdyby věděl že to její matka nepřežije byl by se vydával za jejího strýce ale to nemohl vědět. Krom toho tak dlouho tu malou hledal než jí našel a tak jí ochrání, Jendou selhal u její matky ale u ní se to již nestane to slíbil sám sobě, a tak upír jenž 300 let starý byl zpět do svého bytu se vrátil aby ke spánku spokojenému se uložil neboť malá byla v pořádku a on byl již znavený vždyť svítání se blížilo a on měl poněkud zajímavý lov.

 

***

 

Takže pokud byste chtěli vědět jaký vztah je či bude mezi Alexandre a malou holčičku a proč jí hledal. Dejte mi vědět jinak se té povídky nedočkáte pač jí mam rozepsanou.