Náměsíčný

Odbila půlnoc a tebe cizí hlas, a přesto známý, lákal ven do hlubokého lesa. Do lesa, v jehož středu jsi někoho schválně zanechal napospas osudu se zraněními, jenž nebyla možné přežít a doma v teple jsi pak čekal až život z těla vyprchá. Když jsi se pak na to místo o dva dny později vrátil, abys tělo odklidil nikde jsi jej nenalezl, ale ani policie za tebou nepřišla. Byl jsi přesvědčen, že tvůj čin skrytý zůstal a nesnažil ses ani pátrat po tom co se s tělem stalo. Myslel sis, že tělo snědli obyvatelé lesa, ale v tom ses zmýlil. Nemohl ses mýlit více. A teď ležíš ve svém domě na okraji lesa na poseli vedle své ženy, jenž netuší nic o zločinu, jehož ses dopustil.

 

Odbijí půlnoc a ty slyšíš opět ten hlas, jenž tě k sobě vábí a volá. Je to cizí hlas, a přesto tak známý. Ve snu se zvedáš z postele a tvá žena stále nic netuší a spí. Její vlasy jsou po polštáři rozházené a vypadají jako svatozář. Ona má být ušetřena, ale ty ne. Ale to ještě nevíš, stále sníš a v tomto stavu přicházíš až doprostřed lesa. Před tebou se z ničeho nic vynořuje lesní cesta, jenž se dělí na dvě části. Když zahneš doleva, dojdeš ke starému domu, jenž je napůl rozpadlý, a když doprava tvé kroky tě dovedou do bažiny. Vydáš se tedy ve spánku doprava a začínáš pomalu a jistě procítat. Jsi překvapen, neboť se neprobouzíš v posteli vedle své ženy, ale na začátku bažiny. Chceš se obrátit a vrátit zpět domu, ale nejde to. Z bažiny se vynoří ruka, jenž tě chytí za kotník a pomalu tě táhne k sobě. Křičíš, ale nikdo tě neslyší. Tvůj křik je zbytečný, ale nějakým zázrakem se zbavíš ruky, co tě drží . Otáčíš se směrem ven, ale cestu ti zastoupí vlk, jenž na tebe vrčí a přibližuje se k tobě. Couváš zpět směrem k bažině, když tu si náhle uvědomíš, že tě někdo ze zadu objal. Napadne tě, že je to nemožné, ale pak uslyšíš u svého ucha dívčí hlas, jenž se tě ptá: "Chyběla jsem ti miláčku?"

V Duchu tě napadne, že to není možné. Ta, žena měla být přece mrtvá. Vždyť jsi jí ubodal, a pak umírající opustil. Obejmutí povolí a ty se pomalu otáčíš a z tvých rtu se ozve výkřik. Výkřiř hrůzy. Klopýtáš zpět na břeh dál od té ženy, kterou před sebou vidíš, a celou dobu na ní křičíš, že má být mrtvá.

Její tvář ozdobí mírný a bolestný úsměv, když ti odpoví, že máš pravdu .V ten moment pochopíš, že před tebou stojí její duch, jenž si pro tebe přišel, neboť tě při dnešním úplňku k sobě nalákal. Chceš utéci z bažiny, ale nejde to. Na břehu stále stojí bílá vlčice. Její zuby jsou ostré a vyceněné, z jejího hrdla se ozývá vrčení. A před sebou vidíš ženu, kterou jsi bez důvodu zabil, jak se k tobě blíží. Její útlé bílé ruce se k tobě natahují a chytají tě pod krkem. Cítíš její pevný stisk a také i to, jak z tebe vyprchává život. Nemáš již sílu bojovat, a tak tvé tělo padá do bažiny, jenž nad tebou své temné vody zavřela a ženin duch se ve vzduchu rozplyne. Již může v klidu odpočívat, neboť ty nežiješ a ona tak došla klidu.

Příští den se probudila manželka jistého Davida Pařeze doma ve své posteli, jenže svého muže nemohla nikde najít, a tak kontaktovala policii. Policie v té době vyšetřovala zmizení 22. leté ženy jménem Jasmína, která byla naposledy viděna v Davidově společnosti. Jednalo se o štíhlou, krátkovlasou, zrzavou ženu s hnědými očima. Její tělo byla nalezeno u začátku bažiny během pátraní po zmizelém Davidovi. Její ostatky nesly známky násilné smrti a otisky sejmuté z těla se shodovali s otisky pana Pařeza, jenž zmizel neznámo kam. Policii zaujala jedna věc. A to že ženina těla se lesní zvěř vůbec nedotkla. Policejní psovodi, jenž byli v tomto případě nasazeni, našli o pár dní poději i Davidovo tělo v bažině. Police nezjistila cizí zavinění a došla k závěru, že muž spáchal sebevraždu kvůli výčitkám svědomí. Manželka Davida se odstěhovala z města a změnila si příjmení, se svým mužem nechtěla být spojována, krom peněž co zdědila a kvůli kterým si ho i vzala. Původně chtěla Davida otrávit, protože milovala někoho jiného a její manžel jí nehorázně lezl na nervy. Což i zbylí dva manželé, kteří zmizeli za záhadných okolností a většinou jí podváděli. Takže fakt, že je nakonec otrávila byl menší detail a ještě menší detail byl i to, že jejich těla se nacházela pohřbená ve sklepě. A díky tomu si mohla naše milá čerstvá vdova spokojeně žít až dokonce svého dlouhého, předlouhého života.