Noční procházka

Měsíční paprsky krajinu noční ozáří, když luna vyjde a stíny se prodlouží. V jejich temnotě se rudé oči rozráží, neboť upírka Alexandra ven se vydává a do lesa vchází. Naslouchá klidnému spánku zvířat a též poslouchá zvuky jenž vydává život nočních tvorů a dravců. Tichý šelest křídel sovy, jenž ve smrtelném objetí svou kořist uchvátí. Neslyšní let netopýru, kteří svou nic netušící kořist hledají. Jemný noční vánek, jenž noční píseň v korunách stromu tiše zpívá a tiché našlapování lišky, která svá mláďata na pár okamžiků opouští a na lov se vydává, aby rodinu svou nakrmila.

Alexandra přírodě naslouchá a vůni lesa cítí. Avšak klidem , který všude panuje se nedá ukolébat a stále ostražitě okolí své pozoruje. Ví, že ostražitost je na místě, neboť včera zde našla několik pytláckých pastí, které ihned zničila. Nevěděla jistě, zdali najde nové pasti a nebo snad narazí na člověka, který je nastražil aby se do nich lesní zvěř chytla ale i tak se pro jistotu rozhodla pro noční procházku v lese. Byla již půlnoc a les byl stále tichý, když Alexandra náhle zaslechla lidské kroky a tlukot srdce. Tiše a nenápadně se vydala do míst, odkud kroky přicházeli a skrytá ve stínech pozoroval svou budoucí večeři. Byl to muž kolem 30 let sportovní postavy v maskáčovém oblečení a s plešatou hlavou, od které se odráželo do okolí měsíční světlo.

Alexandra chvíli muže pozorovala, jak klade pasti a oka na divokou zvěř a pak se rozhodla vystoupit ze stínu stromů. K muži se přibližovala rychle ale tiše a přitom se na její tváři objevil zlomyslný úsměv, který odhalil dva ostré špičáky. Jemně ale rozhodně položila svou ruku na mužovo rameno. Pytlák žádný dotyk či vyrušení neočekával a tak sebou při tomto nečekaném dotyku trhnul a prudce se otočil. Díky tomu oba stanuli naproti sobě. Tváří v tvář. Pytlák se díval poněkud překvapeně na ženu před sebou, neboť ho ani ve snu nenapadlo, že by zde mohl někoho potkat. Nechtěl žádnou svědkyni ohledně svého pytlačení a tak se jí rozhodl zbavit.

Zaútočil na ženu před sebou s nožem, který si nenápadně vyndal z pouzdra u kalhot ale netrefil se ke svému údivu, neboť žena před ním byla během chvilky na jiném místě. Zmateně se na ní díval a snažil se pochopit, jak to udělala, ale žádné vysvětlení ho nenapadlo. Chtěl na ní opět zaútočit ale k jeho útoku již nedošlo. Nůž mu vyrazila z ruky během chvilky a v ten samí moment se ozvalo v ruce i křupnutí kosti jak se zlomila. Vyděšeně se na ní podíval a vykoktal: "C-c-o, zat-traceně jsi zač?" Při této větě začal i pomalu couvat dozadu tak aby na ní stále viděl. V duchu se snažil vybavit vše co věděl o hejkalech a lesních vílách. Ale ani v jednom případě si nevybavil nic o tom, že by víly či hejkalové měli mít delší ostré špičáky, kterých si všiml po tom co po něm mladá žena hodila poněkud zlomyslný úsměv, ve kterém se při světle luny odrazily delší ostré špičáky.

"Co jsem zač, se ptáš? Proč vy lidé jste tak nechápaví? A nebo seš ty tak natrvdlý, že nepoznáš upírku ??"

Odpověděla mu Alexandra a dál se k němu přibližovala. Podle tepu jeho srdce usoudila, že se muž pokusí za chvilku utéct. A také se ve svém úsudku nezmýlila.

Pytlák se doopravdy otočil k Alexandře zády a chystal se na útěk, jenže ke své smůle narazil do stromu, který stál přímo před ním. Spadl do trávy. Ihned se zvedl proto ze země a dal se opět na útěk, avšak tentokrát si dával dobrý pozor aby do ničeho nenarazil. Celou dobu co utíkal se snažil postřehnout zvuk běžící Alexandry za ním, ale nic neslyšel. V duchu si odechnul úlevou a zastavil se u jednoho ze stromu, aby se mohl trochy vydýchat.

Jenže náhle za sebou uslyšel praskot větviček a když se otočil, uviděl jen a pouze rudě zářící oči ve stínu. Myslel si, že je to nějaká zvěř a tak šel blíže. Jenže oči tam náhle nebyli a hned za jeho zády se ozvalo jizlivé zvolání: "Překvapení!"

Chtěl se otočit ale již to bylo zbytečné. Alexandra ho uvěznila ve smrtícím objetí a své tesáky ponořila do zmítající se oběti. Z jejíž úst vyšel poslední vyděšený výkřik. Poté co se napila jeho krve, vykopala dostatečně hluboký hrob v lese do, kterého hodila pytlákovo tělo aby ho mohla zakopat suchým listí překrýt hrob aby nikdo nic nepoznal. A poté se vydala zničit veškeré pytlácké pasti, co se v lese nacházeli.

Potom se vrátila domu a z okna pozorovala východ slunce, jenž ozářilo celou krajinu a probouzel veškeré obyvatele lesa. Dokonce i ptáčci zpěváčci začali zpívat a noční tvorové se ukládali ke spánku a stejně i tak Alexandr si šla do své postele lehnout a nechat se unášet klidným spánkem do příštího večera.