Tajemství staré skříně

A máme zde první pokus o hororovou povídku. Tak snad se bude aspoň trošku líbit a také bude strašidelné a děsivé snad. Teda aspoň v to doufám. A také bych vás tímto chtěla požádat, abyste k této povídce dali komentáře. Jakékoliv komentáře jsou vítané (kromě vulgárních, ty budou i hned smazané teda když tu zrovna v tu dobu budu ). A taky uvidíme kdo její přečtení vzdá a kdo né neboť má přes tisíc slov. Tak si jí užijte.

 

***

Kamil byl mladý muž kolem 30 let, který miloval starý nábytek a hlavně skříně. Byl jejich vášnivým sběratelem a právě dneska jel kolem nového starožitnictví. Což bylo celkem překvapující zjištění neboť zde bylo dříve hračkářství. Jenže to zkrachovalo, protože v okolí se nachází několik obchodních domů. Proto v jeho očích bylo vidět překvapení, když uviděl starožitnictví. V jeho výloze byla vystavena stará skříň jenž byla celá ze světle hnědého dřeva, který zdobily jemně vytesané růže. Ale zastavit u obchodu a vystoupit z auta nemohl, pospíchal do práce a neměl čas na zbytečné zastávky. Avšak přesto nedokázal přestat na skříň myslet. Dokonce i u počítače v kanceláři nedokázal tuto skříň dostat z hlavy. I když se snažil soustředit na svou práci neboť dnes měl uzávěrku do časopisu. Nejlépe dokázal psát recenze a právě dopisoval recenzi na Kruh. Ještě jen odeslat a může si na internetu v klidu najít do kolika hodin má nový obchod otevřeno. Ke své radosti zjistil, že obchod zavírá až ve 20 hodin večer.

Hned po práci, která mu končila v 19 hodin večer, si zajel do obchodu. Když vešel dovnitř, oněměl překvapením. Ze stropu vysel lustr, který byl celý křišťálový a poličky byly plné porcelánových sošek, váz z porcelánu a ze skla. Na zdech visely staré obrazy většinou malby krajin, ale sem tam se zde vyskytovaly portréty a na pultě byly dány čerstvé květiny ve váze. Za pultem stál starý prodavač, jehož vlasy byly bílé jak mléko a oči modré jak nejhlubší studánky. Jeho hlas byl starý a nakřáplý, když se ptal co by si mladý pán přál. Kamil se podíval na prodavače a rovnou se zeptal za kolik je ta skříň ve výloze. Prodavač se na něj podíval poněkud zvláštním pohledem, ale Kamil si ničeho nevšiml neboť jeho pohled byl přitahován skříní.

"Mladý pane, ta skříň stojí 690 Kč. Je to doopravdy starý kousek."

Kamil nedokázal zakrýt svůj udiv nad cenou, který se zdála být směšně nízká. Jen na pár okamžiků ho napadlo, že se skříní možná něco je a tak požádal prodavače, aby mu jí ukázal a on si jí tak mohl lépe prohlédnout. Ale ať jí prohlížel jak chtěl z venku i zevnitř nemohl najít jediný kaz a ani žádné chybějící kusy či odštěpky dřeva. Vypadalo to, že vše je v nejlepším pořádku.

Proto se podíval na prodavače a zeptal se ho: "Proč je ta skříň tak levná? Copak to není starožitnost a neměla by být tedy dražší? "

"Ovšem, že je to starožitnost. Pocházející z 19. století. Její poslední majitel zemřel před měsícem a rodina se chce této skříně zbavit. Neboť nemají cit pro umění, tedy alespoň podle mého názoru, a také cena se odvíjí od přání majitelů, kteří nechtějí z jejího prodeje podíl a tedy jí mohu prodat o polovinu levnější." odpověděl prodavač. 

Kamil se s tímto vysvětlením spokojil a s prodavačem se domluvil, že mu skříň dovezou v sobotu v 8 hodin ráno. Byl již večer, když se Kamil dostal domů a mohl začít doma s výběrem místa pro nejnovější kousek do jeho sbírky. Nakonec vybral obyvák, protože se mu to zdálo jako příhodné místo pro to, aby jí mohl každý vidět a obdivovat.

Příští den nedočkavě vyhlížel auto i se svou objednávkou, která přišla v čas. Skříň si nechal dát do obyváku na předem vybrané místo a potom se začal kochat pohledem na skříň a stále nevycházel z údivu nad jemně vytesanými růžemi. 

Odbila 22 hodina večerní a Kamil se rozhodl jít spát. Zhasnul proto světla v obyváku a ulehl v ložnici do postele. O půlnoci se probudil s nepříjemným pocitem, že je pozorován, ale když rozsvítil světlo a prohledal celý dům nikde nikoho nenašel. Nakonec tento pocit přičetl své práci a šel opět spát. Jak dlouho spal bylo těžké určit, neboť ho ze spánku probudili kroky v jeho ložnici a sladká vůně růži. Chtěl otevřít oči a vstát z postele, aby zjistil co se děje, ale nešlo to. Měl pocit jako kdyby na něm něco leželo a dusil ho to. Tento pocit, a stejně tak i vůně růží, po chvíli, která se zdála jako věčnost, zmizel.

Lapající po dechu a vyděšený vstal z postele a snažil se najít jakékoliv vysvětlení toho co se mu před chvílí stalo. Ale nic nenašel, jen s pohledem zavadil o čísla na budíku, která ukazovaly třetí hodinu ranní. Věděl, že teď již za nic na světě neusne, a proto se vydal do obyváku. S pohledem se zastavil na skříni, když si náhle uvědomil, že je na ní nový detail. Růže, které byly vytesané, měly jemný nádech červené barvy a také si uvědomil s narůstající hrůzou, že v obyváku, než šel spát, zhasnul, ale když přišel bylo rozsvíceno. S narůstajícím pocitem hrůzy se začal pomalu přibližovat ke skříni. Měl pocit, že má v krku knedlíky a když natahoval ruce, děsil se toho koho nebo co ve skříni uvidí. Otevřel jí rychle s bušícím srdcem ale ve skříni nic a nikdo nebyl.

"Možná blázním a nebo jsem zapomněl zhasnout, i když jsem byl přesvědčen, že jsem zhasnul a třeba ta skříň měla ty růže s nádechem světle červené barvy už když jsem jí kupoval ale nebylo to vidět," pomyslel si a s ulehčením si odechl. Nakonec usnul v obyváku.

Příštího dne opět prohledal celý dům, ale nikde nic nenašel. Začal znova zkoumat i skříň a ke své úlevě si všiml, že růže doopravdy mají nádech červené barvy. Ted byl již přesvědčen, že včerejší incident - dáli se to tak nazvat - byl jen a pouze výplodem jeho fantazie a přepracování. Ale přesto někde hluboko v jeho mysli byly jisté pochybnosti. Odešel tedy z domu na celý den ven a večer, když se vrátil zpět si zapnul televizi a šel se dívat na film. Vše nasvědčovalo tomu, že prožije normální večer.

Byla desátá hodina večerní, když mu náhle po zádech přeběhl mráz a na kůži mu naskočila husí kůže. Z ničeho nic měl pocit, že se vzduch v místnosti je o něco chladnější než by správně v parném létě mělo být a že není již sám v celém domě. Za sebou uslyšel tiché vrzání dveří od skříně. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se mu to zdá jenže čím bylo hlasitější otevírání dveří, tím více začala být cítit i vůně růži. Prudce se zvedl z gauče a pomalu se začal otáčet. V duchu se modlil, aby dveře od skříně nebyly pootevřené. Jenže ke své hrůze spatřil, již skoro otevřené dveře skříně. Chtěl se dát na útěk, ale měl pocit, že mu nohy vypověděly službu a ani křik z jeho hrdla nevyšel. Dveře se mezitím otevřely úplně, ze skříně vyšla drobná holička s modrýma očima. Její tváři zdobil zlomyslný úsměv a ve svých rukách svírala černou růži. Kamil chtěl začít křičet, ale nemohl, a když se pokusil hnout z místa zapletl se do růží, jenž se plazily ze skříně. Tiše a neslyšně se začaly plazit i po Kamilovo nohách. Cítil jak se mu zabodávají jejich trny do kůže na nohou. Snažil se z nich zoufale vymotat neboť se k němu přibližovala malá holčička, která byla poněkud průhledná, ale nešlo to. Z jejích úst nevyšlo ani slovo a to na tom bylo nejděsivější. Až když se k němu přiblížila, dokázal ze sebe dostat ochraptělým hlasem: "Kdo jsi?"

A její odpověď ho šokovala. "Jsem součástí této skříně. Uhořela jsem v domě, když vypukl požár v 19. století. Můj otec přišel na to jak mě navrátit zpět. Můj popel dával jako hnojivo smrku, aby rostl. Poté strom porazil a vyřezal z něj skříň. Pomocí magie přivolal mou duši ze záhrobí a s vytesáním růží mi dal nový život. Jenže jeden jeho potomek porušil tradici živých obětí a tak jsme si vzala jeho život a stejně tak si vezmu i ten tvůj."

Po této odpovědi se ke Kamilovi přiblížila malá holčička blíž a z jeho hrdla se ozval výkřik. Holčička se akorát krutě pousmála a černou růži položila k nohám své oběti. Která se náhle začala dusit. Neboť se růže omotaly již kolem celého těla a se svými stonky začaly Kamila dusit. Ten po několika minutách padl k zemi mrtev a malá holčička pozřela jeho tělo pak se vrátila zpět do skříně a splynula s ní a růže, které byly předtím bledě červené měly nyní červenou barvu jak rubín.

Příštího rána do Kamilova domu vnikl stařec a láskyplně pohladil skříň po rudých růží. Jako doprovod měl sebou i dva stěhováky, kteří naložili skříň a odvezli jí zpět do starožitnictví, kde dopadla opět vystavena ve výloze, trpělivě čekající na svou příští oběť neboť starý muž znal její tajemství. Vždyť on je posledním potomek a dělá pro to svou prapra tetu, která mu za to prodlužuje život. Kamil byl sice prohlášen za nezvěstného, ale nikdy se nikdo nedozvěděl co se s ním ve skutečnosti stalo. A stařec .. stále prodává skříň jenž má vytesané rudé růže barvy rubínu.