Vždyť lesem se začínají ozývat tiché hlasy a majitelům těch hlasů chvilkami rudě září oči ,a nebo úsměv poodhalí ostré špičáky. A jejich kroky směřují do samotného srdce lesa.
Hluboko až v samotném srdci lesa stojí dávno zapomenutá zřícenina hradu,ve které se podle pověsti skrývá poklad, jehož cena se slovy vyčíslit nedá. Pověst znají, jak lidé tak i upíři, ale ti na rozdíl od lidí ví, že poklad nemusí být nutně zlato, ale že to může být i něco mnohem cennějšího a svým způsobem i nevinného a křehkého. Vždyť právě dnešního dne o půlnoci rozkvétá vzácná lotosová růže, jejíž vůně je opojná, ale její nektar má léčitelské účinky. A pro něj se právě dneska vydali. Byli již u zříceniny, když zaslechli zvuky lidského srdce a rozhovor skupiny lidí, která měla v plánu pohledat celou zříceninu. Skryli se tedy upíři v temných stínech a potichu vyčkávali na příchod nezvaných návštěvníku. Lidé na pár chvil oněměli překvapením, když spatřili zříceninu hradu a zaradovali se, že jí našli. Vydali se k zřícenině hradu a začali hledat stopy k bájnému pokladu, jenže nic nemohli najít. Byli vzteklí a zklamaní, a tak chtěli zničit i samotnou zříceninu. Jenže náhle si jeden z nich všiml chodby. Chodba vedla do sklepa, kde se pak po schodech muselo vystoupat nahoru. A na jejím konci se nacházeli stará rozpadlá vrátka. Lovci pokladů pak stanuli před rozpadlými vrátky, které vedly do zahrady. Vydali se tedy i s lopatami od vrátek do zahrady a tam si všimli lotosové růže, jejíž poupě se právě začalo rozvíjet. Jeden z nich se k ní přiblížil a chtěl květinu zničit, protože podle pověsti se poklad skrývá přeci pod květinou, jenže k tomu nedostal příležitost. Náhle mladého muže nečekaně ze zadu objal pár silných rukou, které ho uvěznili v železném stisku a do ucha mu zasyčel nepřátelský hlas: "Co si myslíš, že děláš?"
Muž odpověděl: " Já nic, pane, chtěl jsem jen vykopat poklad. Našel jsem mapu na toto místo na půdě ve staré truhle. A na mapě je vyznačena tato květina." zakoktal muž vyděšeně a v duchu se jen modlil aby vyvázl životem.
Náhle muž ucítil jak je zvedán do vzduchu, a pak letěl vzduchem k hloučku svých přátel. Muž dopadl k překvapenému hloučku, který mezitím ostatní upíři obklíčili a lidé se vyděšeně se na ně dívali. Chtěli vědět co je ten muž s jeho přáteli zač, že si je jen tak dovolili vyrušit při pokusu o vykopání pokladu, ale netušili proč mají v krku knedlík a na rukou husí kůži. Nikdy ale neměli mnoho rozumu, a tak je nenapadlo nic lepšího nežli na skupinu, která je obklíčila, zaútočit. Jejich pohledy byly překvapené když viděli, že se jejich protivníkům červeně rozzářily oči a také, že jejich dravčí úsměvy poodhalily i ostré špičáky. Jen přece útočit na upíry s lopatou a krumpáčem nebyl dobrý nápad. Upíři se dokázali ladně všem útokům vyhnout a sami na ně pak zaútočili. Jen přece se museli bránit. Upíři na nic nečekali a při útoku využili moment překvapení a děsu svých obětí a takzvané lovce pokladu velmi snadno porazili a ještě se dobře nasytili. Jen přece neměli mnoho času nazbyt, vždyť květina měla velmi brzy vykvést do své krásy.
Poté se rychle zbavili těl, která naházeli do bývalé hladomorny, a pak se vrátili zpět k lotosové růži. Kolem ní utvořili kruh a čekali, až se poupě plně rozvine. Rudobílá lotosová růže se v nádherný květ rozvinula a nektar, který začal z jejího květu kapat, byl zachycen do speciální nádobky. Pak se ale stalo něco v co nikdo nedoufal. U vzácné lotosové růže se objevilo několik menších růžiček a na upířích tvářích se objevil šťastný úsměv. Neboť to znamenalo, že až nadejte opět čas, a lotosová růže znova vykvete, bude do tmy kvést větší krása a bude i více nektaru, jenž léčí .
A i s úsměvem na rtech, nežli nový den začal, domů se vrátili a svému pánovi nektar předali.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱