Ztracená karavana-část čtvrtá

Nejdříve , se všem čtenářům omlouvám za to , že povídka minulí víkend nevyšla , bohužel jsem měla menší osobní problémy. Teda , ne že by bylo vše úplně v pořádku . V mém případě to nebude úplně v pořádku nikdy, ale problémy co byli jsme odsunula na stranu a veškeré pocity ohledně těch problému jsem v sobě uzavřela. Takže se opět na svět kolem sebe usmívám. Ehm takže ještě jednou se omlouvá a doufám , že se vám bude následující díl povídky líbit.

Den první

Ze začátku to vypadalo na ideální den , i přesto , že to byl první den výpravy. Skoro všichni byli , již na letišti těšili se na svůj let do Afriky. Mezi všemi členy skupiny probíhal přátelský rozhovor a seznamování. Jenže jak se blížila hodina letu začala se pomalu všech zúčastněních osob , zmocňovat nervozita a vedoucí skupiny snad již posté vytáčel telefonní číslo Vojty Volfa , protože tento kuchař se stále ještě nedostavil a výprava bez něj nemůže bohužel vyrazit.

V duchu Vojtovi nadával a sliboval mu všemožné i nemožné jestli , že mu ten mobil nezvedne. K jeho úlevě se po chvilce ozval na druhé straně mužský hlas.

" Už jsem na cestě Davide , jen čekám, až projdu letištní kontrolou ."

" Vojto , měl jsi zde být , již před hodinou .A ne mi s klidem říct že čekáš na letištní kontrolu . Doufám , že máš aspoň opodstatněný důvod toho že jdeš pozdě. Proč máš proboha hodinové zpoždění ??!!!!! "Začínal pomalu a jistě , ječet na Vojtu David , a s děsem v očích pozoroval hodinovou ručičku na hodinách, jak se přibližuje k dvanácté hodině odpolední. K hodině kdy budou muset povinně všichni nastoupit do letadla. V ten moment se začal pomalu a jistě modlit k bohu ať vše dobře dopadne ,a hned na to začal Vojtu v duchu škrtit po jeho odpovědi. :

" Když já zaspal Davide. Ty to určitě pochopíš , že jsem musel vidět filmy Mumie a Mumie se vrací . Vždyť letíme do Egypta a o Egyptě nevím nic. Hele myslíš , že tam potkáme živou Mumii ? A sorry , už musím končit přišla nějaká kontrola."

David se jen a pouze bezmocně díval na mobil ve své ruce , a v duchu Vojtu , již neškrtil. Ne to by bylo moc mírné. To by byl moc hodný , v duchu Vojtu už vařil zaživa v kotli.

O patnáct minut později

David chodil před letadlem pořád sem a tam , a každou chvíli kontroloval hodinky. Už jen deset minut a budou muset nastoupit do letadla bez Vojty. To bude malér, jak jen to na tom letišti vysvětlí . že přiletěli bez jednoho člen výpravy ? A hlavně, kde sakran, sežene tak rychle náhradu??? Cítil, jak se ho zmocňuje panika. Když náhle uslyšel z reproduktorů na letišti.

" Prosíme všechny cestující ať nastoupí do Boeingu číslo 569 a usadí se na svá místa. "

Po tomto prohlášení mávnul na ostatní členy výpravy , aby nastoupily a sám se vydal také k letadlu. Když náhle uslyšel , za sebou běžící pár nohou .Ten běh ho přiměl k tomu aby se otočil a s jistou úlevou si vydechl. Právě dorazil Vojta Volf , zpoždění člen výpravy , kterého David s andělským úsměvem nechal nastoupit před sebou.

V letadle všichni členové skupiny čekali se zatajeným dechem na to ,co se stane. Věděli , že s Davidem si není radno zahrávat už vůbec ne , když se má letět do ciziny. Na to , někteří členové výpravy znali Davida osobně a až moc dobře. David se pomalu a jistě blížil k Vojtovi a přitom se snažil tvářit jak učiněný andílek. Jenže z andělského úsměvu vyšel poměrně děsivý škleb. A než se Vojta nadál , dopadla mu na hlavě kniha s názvem Egypt říše faraonů. Se slovy , že oživlý mumie neexistují.

Poté se všichni usadili do svých sedadel a letadlo vzlétlo . O několik hodiny později vystoupily z letadla v Africe a začali se těšit na dobrodružství , jenž mělo začít příští den.