Upíří camp - část druhá

Příštího dne již přijeli upíři i s upírkami do připraveného campu za svitu měsíce a hvězd. Všichni si vybalili, a pak si šli vychutnat krásy přírody. Ano, oni přírodu milují a snaží se s ní být v v souladu, což se o lidech říci nedá (když se nepočítá pár výjimek). Jejich kroky vedly po lesních cestách, pohybovali se tiše a lehce, a také naslouchali zvukům přírody. Vnímali noční život a šelest sovích křídel. Pozorovali i let netopýrů, který byl ladný a svým způsobem i magický. Celou krajinu ozařoval měsíc s hvězdami a ve vzduchu byly snad cítit všechny vůně lesa. S tichým povídáním a bez zbytečného hluku došli až na kraj lesa, když náhle zaslechli nepřirozený šelest listí a praskání větví. Věděli, že za to nemůže žádné zvíře. Nemluvně o tom, že zaslechli i lidské hlasy. Lidé byli sice daleko, ale i tak jejich rozhovor slyšeli zřetelně a dobře. A právě ten rozhovor byl důvodem proč se rozhodli vrátit zpět do campu a říct ostatním ať se přichystají na nezvanou návštěvu s tím, že jeden z nich bude ty dva muže pozorovat.

Hlubokým lesem šli dva muži, jejíž vzhled by se dal přirovnat k sněžnému muži. Oba byli vysocí, ale neupravení a v lese nadělali více hluku nežli liška anebo rys. Pod jejich nohama křupaly větvičky s listím a pokavaď oba muži cestou potkali houbu, tak do ní kopli. Bylo jim to jedno, měli averzi k celé přírodě. Jediné co je přimělo jít do lesa byl nedostatek peněz a fakt, že by zde měl někde být i opuštěný camp. Camp chtěli vyrabovat a to byl předmět i jejich společného rozhovoru, který vyslechla i skupina upírů. Muži, kteří o ničem nevěděli, dál probírali, co by mohli z opuštěného campu ukrást a zpeněžit. Vůbec netušili, že jsou pozorovány temným stínem, kterému chvilkami září oči rudě a na jehož tváři se objevuje zlomyslný úsměv. Za neustálého povídání došli až ke campu, kde se od nich i upír, který je pozoroval odpojil a přidal se k ostatním upírům a upírkám. Ano, muže sice překvapilo, že je camp očividně v provozu a jejich instinkty křičeli ať vezmou nohy na ramena, ale neuposlechli ho. Místo toho vnikli do campu a šli hned od první chatky, kterou chtěli vyloupit a jestliže tam někdo bude spát? No tak co, tak dotyčné osoby třeba zabijou. To bylo oběma mužům ukradené. Hlavně když budou mít peníze. Potichu s paklíčem si otevřeli chatku a s baterkami si chtěli posvítit na postele, když náhle jednoho z nich někdo chytil za ruce. Oba muži vykřikli překvapením, ale začali se ihned bránit. Ale proti upírovi, který na ně ve své chatce číhal, neměli šanci. Jednoho muže omráčil a druhého chytil za vlasy a odvlekl k hlavnímu ohništi, kde již čekali ostatní upíři. Byli zde všichni, jak upíři tak i upírky a mezitím druhý upír, kterého cestou poslal do chatky upír z chatky, přivedl i druhého zloděje, který se již probral a celou cestu nadával svému vězniteli.

Oba zloději měli možnost obhajoby a přiznání se. Místo toho, ale byli agresivní a skupině osob, kterou ozařoval oheň, vyhrožovali soudem za porušování lidských práv. Jenže už jim nějak nedošlo, že oni zde nemají co dělat. Což jim s velkou radostí sdělil jeden z upírů, chtěli po nich vědět proč sem přišli, ale odpovědí těch se nedočkali. I když jen přece odpovědi na své otázky znali.

Oba muži se rozhodli napadnout aspoň nejblíží osoby stojící v kruhu kolem nich. Jaké bylo ale jejich překvapení, když viděli rudě zářící oči a ostré špičáky, jenž následovali hned po jejich útoku. V ten moment pochopili, že se měli tomuto místu vyhnout. Upíři s nimi neměli slitování a ještě toho dne těla zlodějů zmizela v bažinách.

Po tomto incidentu se život v campu vrátil zpět k právoplatnému odpočinku a dovolené bez jakéhokoliv vyrušení ze strany lidí. Upíři zde měli vše, co jen mohli chtít. U vody našli osvěžení a stín a ve stáncích měli na výběr hned z několika typů krve. A také se zde nacházelo jídlo a pití, které jim vyhovovalo a tak si užívali dovolenou a nabírali nové síly na příští úkoly.

<< Kapitola 1. | Upíří povídky