Ztracená karavana-část šestá

Takže po delší době vám přináším další díl ztracené karavany , milý čtenáři a čtenářky a nebo spíše děti noci. Jo kresby budou příště a básně též.

Temným stínem , jenž se vznáší nad ruinami , starého města , cítí , že opět nastává jeho čas. Těší se toho co se stane , a vrací se zpět do svého úkrytu. Ví , že musí být trpělivý , a snad tentokrát vše vyjde……………………

Mezitím se pouští přehnal vítr a temný stín opět k odpočinku se uložil.

Příštího rána autobus zastavil před pouští , a skupina , která se měla vydat po stopách Ztracené karavany z něj vystoupila. Nikdo nic neříkal ani nenamítal , jen mlčky přešil k velbloudům , které na ně čekaly. Až zde se ozval David.

" Takže jsme doufám všichni ?" Zpetal svých kolegů.

A odpovědí mu bylo sborové ano a on si mohl viditelně odechnout ale ne na dlouho. PO pár minutách se začal hlásit o slovo Vojta.

" Hele Davide seš si jistej , že to zvládneme podívej se na Kamila. Nějak nám chlapec zbledl."

Vojta měl pravdu Kamil byl bledá a pomalu a jistě začal couvat co nejblíže k vojákům. Své oči třeštil na tu příšeru co se k němu blížila. Měl pocit , že začne ječet a také začal ječet. Nechápal proč mu nikdo nejde na pomoc..

Jenže , ostatní ze skupiny měli kolem něj záchvat smíchu a jeden z vojáku vzal malého pavoučka do ruky a přenesl ho raději co nejdál od Kamila.

Po tomto menším zádrhelu se David podíval na Vojtu a odpověděl mu.

" Ano , Vojto jsem si jistý , že to zvládneme. Jak je vidět tak si naše ochranka ví se vším rady dokonce i s malým pavoučkem. " Kamile prosím , už neječ , hrozba je zažehnána a je čas vydat se na cestu. Takže bando nasedat a nelekat se malých pavouků."

Po tomto proslovu se vydali na cestu a chvilkami se stále ještě smáli Kamilovi. Kamil sám sobě , že již nikdy nikomu nedá příležitost aby se mu smál. A tak se sám pro sebe pousmál.

Cesta šla dobře a ničeho zvláštního či divného si nevšimli. Teprve až pátého dne jejich cesty dorazily na místo , kde se údajně mělo něco dít se Ztracenou karavanou .