Snad básen , či zamyšlení jen

Někdy pocit mám,

Že se lidé kolem mě zbláznily,

Samá válka a nenávist jen světem hýbe

Avšak přesto v tomto chaosu

Kdy krev nevinných do země se vsakuje

A války světem hýbou,

Jediná jistota zůstává

Jenž přírodou jest ,

Která svá tajemství chrání

Neb lidé zas

Nezaslouží si je znát

Neb na lásku zanevřeli , srdce svá zaprodaly

Technologiím kterým , život svůj svěřili

Na přírodu zapomněli od ní se odvrátily

Avšak ne všichni lidé jsou stejní

Neb ti jenž proudem strhnout nedali se stále jsou ,

Avšak před ostatními lidmi skrývat svou tvář musejí

A tak nabízí se otázka zas ,

zdali lidstvo šanci se změnit má ,

aniž by příroda nemusela krutou svou ukázat tvář ?

Či snad dříve ,pohroma seslaná přírodou přižene se zas

Jenž lidstvo pokoře naučit opět má ?

A tak sama sebe se opět ptám , zdali lidstvo

šanci napravit se má ,

nežli příroda své požehnání dá

neznámé síle jenž lidstvo poučit má

a snad i snížit jeho počet má.