Ztracená karavana -část desátá

A máme zde pokračování po dlouhé době Ztracené karavany , a ano povídka se již konečně blíží ke konci a já se omlouvám , že to tak dlouho trvalo. Ano uvědomují si že příběh možná nemá ani hlavu ani patu a proto obdivuji ty čtenáře , čtenářky a nebo spíše děti noci co si tuto poněkud zrádnou povídku přečtou až do úplného konce. I když se nabízí otázka zdali má tuto povídku vůbec smysl dokončovat. Upřímně si myslím , že ano jen přece se snad aspoň poslední její části lépe podaří napsat doufám. Takže jde se přímou cestou přímo do povídky.

Jeden z nich šel té osobě naproti a ke svému ulehčení , v té osobě poznal Kamila. Jenže něco mu na něm nehrálo , jeho výraz byl nepřítomný a z úst mu kapali sliny.

Dali ho proto navečer do stanu , kde se u něj pak střídali až do rána hlídky.

Nedalo by se říci , že večer by byl neklidný , ale klid , který panoval v táboře by se dal přirovnat k tichu před bouří. Bylo to zvláštní Kamil dokonce ani nekřičel . Již končila noc a začínal den. Jenže před začátkem dnem se něco stalo . Stráž jenž měla dohlížet na Kamila slyšela ze stanu dávivé zvuky a protože se o něj bála , rozhodla se vejít dovnitř. Oba muži jenž vešli do stanu , se zastavily nedaleko Kamilova lůžka . Jeden z nich zůstal ve stanu ale druhého kolegu poslal pro Davida a sám se začal ke Kamilovi opatně přibližovat. Uvažoval co s mladým mužem je . Přiblížil se k němu a chtěl se ho dotknout , když se na něj Kamil podíval. V jeho očích se odráželo zlo a touha po zabijení. Zaútočil na muže z hlídky a vlastníma rukama ho roztrhal. Muž nestačil vykřiknout. Mezitím sluneční paprsky pomalu a jistě dopadaly na poušť a nic netušící skupinka se probouzela do nadcházejícího dne. Jen u Davida ve stanu bylo živo , dal hned pokyn Remusovi aby zakázal všem lidem z tábora přístup ke Kamilovi do stanu a sám spěchal za doktorem. Když se Vojta probudil a doslechl se o zakázu rozhodl se za Kamilem zajít i tak. Vojta se zkrátka rozhodl , navštívit kolegu. Byl ale překvapen , že u stanu není žádná hlídka. Napadlo ho , že může být střídání hlídek ale to se mu nezdálo.

Šel proto opatrně až ke stanu a když se ujistil opět že tam nikdo není vešel dovnitř. K jeho údivu , ve stanu Kamil nebyl , otočil se a chtěl vyjít ven , jenže jeho oči spatřily roztahané vojákovo tělo a než stačil vykřiknout ucítil jak mu někdo láme vaz.

Potom se Kamil zasmál jako šílenec a vydal se ze stanu zpět do zakázaného města s čerstvými lidskými srdci jež vyrval z obou mužů.