Ztracená karavana -část jedenáctá

Po dlouhé době opět pokračování Ztracené karavany a vzhledem k tomu , že se blížíme konečně ke konci ,tohoto hokusu pokusu. Takže , přeji příjemné čtení.

Šel proto opatrně až ke stanu a když se ujistil opět že tam nikdo není vešel dovnitř. K jeho údivu , ve stanu Kamil nebyl , otočil se a chtěl vyjít ven , jenže jeho oči spatřily roztahané vojákovo tělo a než stačil vykřiknout ucítil jak mu někdo láme vaz.

Potom se Kamil zasmál jako šílenec a vydal se ze stanu zpět do zakázaného města s čerstvými lidskými srdci jež vyrval z obou mužů.

Stále cítil , tlukot srdcích v rukou , ze kterých vytékala krev a na jeho obličeji hrál krvelačný úsměv. Chtěl se mu zavděčit , chtěl mu dát svobodu a on mu za to dá nesmrtelnost. A i když prvně se ho lekl ale pak pochopil, že to je to nejlepší co mu mohl nabídnout.

Mezitím , v táboře probudil Remus , Davida aby ho informoval o Kamilovu stavu. Po této zprávě se David vydal pro doktora Říhu a zdravotní sestřičku Řitkou.

Společně se za doprovodu Remuse vydali , ke stanu kde byl Kamil .První věc , která je zarazila , cestou bylo , že neslyšeli kuchaře Vojtu a pak , že před stanem nestojí strážný co tam měl čekat a podat zprávu o Kamilově stavu. Jako první tedy vešel do stanu Remus , který byl opatrný , náhle ale vytřeštil oči , neboť spatřil ve stanu dvě mrtvá těla. Věděl , že se jim již nedá pomoci ale i tak nechal dovnitř vejít lékaře se zdravotní sestrou a Davida.

Všem bylo jasné , že těm dvěma mužům , se již nedá pomoci , neboť v hrudi , jim zela velká díra.

Po tomto nálezu nechal David , všechny členy výpravy probudit a seznámit je se situací. Stále si odmítal připustit , že ve smrti dvou mužů a zešílení Kamila by mohla být na vině nadpřirozená síla. S pevným a rozhodným hlasem , všem oznámil, že se přestává s průzkumem ruin Ztraceného města , neboť je nebezpečné zůstávat na místě kde se vyskytuje šílenec. Také se vyjádřil , že si je jistý , že za Kamilovo zešílení , může určitě nějaká bakterie ,na kterou pravděpodobně narazila i ztracená karavana , která měla pravděpodobně stejný problém. Protože ale nebyla schopná hned odejít , dopadli všichni zavražděni.

Po této ,zprávě , všichni začali balit tábor , když náhle v dálce zaslechli táhlé vytí a do toho ještě šílený smích , který k ním zavál náhlý poryv větru.

Všem ve výpravě naskočila husí kůže a předběhl mráz po zádech. Všichni měli , zlé tušení , ale nikdo nic neřekl. V duchu se modlily aby přežily a cestu do Káhiry v pořádku dokončily.