Dáreček pro upírky a upíry

Milé upírky milý upíři,

ještě jednou vám vše přeji poklidné a příjemné vánoční svátky. Zároveň vám sem dávám menší dárek a doufám, že se vám bude líbit. Věřte mi, kdybych mohla, dostali byste ještě vánoční pohlednice. Jenže to nejde, ehm, takže ještě než přistoupím k vánočnímu dárku pro vás.

Tak doufám, že vám to nebude vadit, ale tady máte tu pohlednici. Když to nejde poštou, tak to jde aspoň přes Cestu snů.

A teď bez jakéhokoliv dalšího zdržování je zde pro vás pro všechny menší dáreček.

S láskou a přáním poklidných svátků

Vaše Irí

 

A ted druhý menší dáreček.

 

Vánoční strom

Byl pozdní zimní večer a za okny se sníh sypal. Parta přátel se pomalu a jistě chystala do města. Jen přece prodej vánočních stromku končí v deset hodin večer.

A oni pro něj dříve jít nemohli. Ještě, než se ale vydali ven, dali si sklenici teplé krve skupiny AB.

Sami se těšili na vánoční svátky, a tak začali i plánovat ozdobu stromečku. Někteří chtěli rudé koule jak krev, jiný modré, zlaté či modro-zlaté. Nakonec se dohodli, že ode všech ozdob dají několik barev.

Jenže nikdy nic není tak jednoduché, jak se zdá. Jako prvního napadlo Alexandra, že kočka Alexandry je nějak divně tichá. Již více, jak několik hodin. Šel se po ní tedy podívat. Jenže nikde jí nemohl najít. Již chtěl všechny v domě zburcovat, že se číča ztratila. Jenže pak ho napadlo podívat se ještě na skřín.

A v ten moment se ozval domem jeho výkřik čirého zoufalství. Všichni se k něm seběhli a chtěli vědět co se stalo. V ten moment Alexandr pravil: "Nemáme ozdoby, číča si z nich udělala pelíšek. Musíme jet ihned do obchodu se sklem, a pak pro strom."

Milá číča ležela rozvalená v něčem čemu se dříve říkalo vánoční ozdoby. Jí se nic nestalo, ale přežilo kolem 12 vánočních ozdob, ze kterých nenadělala střepy a následně třpytky.

O několik minut později se ozvala Alexandra: " Ale, Alexandře, nedá se stihnout obojí, musíme se rozdělit. Sklo a vánoční stromy jsou na opačných stranách města."

Ostatní upíří přikyvovali hlavou, a tak se stalo, že se rozdělili na dvě skupiny. Vánoční ozdoby bylo snadné koupit, Alexandra je měla vybrané během chvilky. Ale se stromem to bylo pro druhou skupinu mnohem těžší.

Nemohli se rozhodnout, který strom vybrat a kdyby nebyl zítra štědrý den asi by ani žádný nevybrali.

Jenže nakonec měl Alexandr spásný nápad, vzpomněl si na nejoblíbenější strom svého učitele. A ten byl kavkazskou jedlí. Zrovna těchto jedlí měli nejvíce. A tak vybrali tu největší s největším počtem větví.

Schylovalo se již k desáté hodině večerní, když jedli zaplatili a domu se vydali. Sněžení, jenž bylo již od večera jemné, začínalo nabývat na síle. Vypadalo to na husté sněžení, jenže to po několika minutách přestalo a cestu jim osvětlil sám měsíc. Měsíční svit na zasněžené krajině třpytil se jak drobné drahokamy a sníh jim pod nohama křupal. Přišli domu právě včas a mohli začít strojit vánoční strom. Jen přece zítra na vánoce má přít jejich pán i se svou kočičkou, což jak si všichni uvědomovali bude pro vánoční strom dvojitá katastrofa.

Jakmile zdobení stromu dokončili, který již dvakrát před potvůrkou malou zachraňovali. Dokončily i ostatní přípravy na vánoce a k ránu se k spánku uložili.

Příští večer pak svého pána i s jeho kočkou očekávali a ve dveřích srdečně vítali. Pak vánoční koledy pustili a o několik hodin později si štědrovečerní večeři i s Vladem dali. Kočičkám dali polštářky se šantou kočičí plněné, a tak vánoční čas bez pohromy se prožil a strom ušetřen i s ozdobami byl. A tak všichni prožili příjemný vánoční svátků čas.