Vanoční příběh - Micinka

Milý čtenáři, čtenářky a nebo spíše převážně milé děti noci,

Víte, některé příběhy píše sám živo, a proto doufám, že vám následující povídka nebude vadit. Měla jsme kočičku, která se jmenovala Micinka a moc ráda bych se s vámi podělila o vzpomínku na její první vánoce. Sice nemám fotky z dob kdy byla kotětem ale z pozdějších dob jíž ano. Micinka byla podzimní mourovaté a zvídavé kotě. Ještě než jsem začala mít strach z výšek, jsem za ní lezla na skříně kde spala. No hlavně v ložnici. Menší detail, ale já bych vám moc ráda vyprávěla o jejich prvních vánocích. Eda možná to budou dvoje vánoce v jednom nejsem si jistá, kdy přesně spáchala atentát na stromek a přesně si to již nepamatuji ale i tak užijte is příběh.

 

***

Venku byl zimní den a již nesněžilo. Na balkoně ale sníh byl a z dětského pokoje i v lese. Micinka byla tou dobou již čtyři měsíce staré kotě.

A náš příběh, tedy vypravování, se odehrává 24. 12. Byl to den jako každý jin , matka klasicky dělala řízky a v televizi běžely pohádky. Jen malá čtyřnohá mourovatá šelmička, která se probudila se rozhodla vydat na průzkum bytu. S čumáčkem rejdila po zemi, když došla až k vánočnímu stromečku. Ovšem, že členové její rodiny si jí všimly a zavolali k sobě. Jenže ona si chtěla hrát s těma nádhernými skleněnými koulemi. Než se kdo nadál měli koule lítající den. Ze tří co s packou srazila dolu z dolních větví přežily všechny. Po této práci si šla na chvilku lehnout. Jen přece pro malé kotě je shazování vánočních ozdob , prací poněkud těžkou.

Dvě hodinky spala jak andílek. Když jí z jejího spánku na gauči vyrušily rány. Z kuchyně se ozývaly rytmické zvuky. Bum, bum a opět bum.

Micinka byla zvědavé a odvážné kotě, a tak jí nenapadlo nic jiného, nežli se tiše proplížit do kuchyně odkud se zvuk ozýval. Chvilku pozorovala paničku s moudrým pohledem jak tluče s paličkou na maso do masa. Pak ale zavětřila a v čumáčku jí zašimrala vůně nezpracovaného masa. Potichu, nikým nepozorována se blížila ke kuchynské lince, kde čekalo vepřové maso, aby z něj byl později udělán řízek. Maso, které bylo větší nežli kotě. Které v sobě našlo tolik odvahy a vychytralosti, že si pro něj skočila a pak s ním zdrhla. Hned na to se tichým bytem, kde byli slyšet pohádky ozval křik: "Micino, dej sem to maso!!!! Chyťte jí někdo!" Kolem mě proběhla chlupatá mourovatá koule s flákotem masa v tlamě. Při čemž jsem jí fandila se slovy: "Micinko, schovej se s tím v ložnici pod postel." Následně byl slyšet matčin křik, jak křičí, že to maso je na řízek pro otce do práce.

Nakonec jí dostihla v ložnici, kde jí vzala maso, které bylo poněkud ožužláni a nakousaný. Micika dopadla v obyváku a trucovitě si šla lehnout. A matka, ta udělala tátovi konečně ten řízek z již ožužlaného a s kapánek z papaného masa. Však ono se to na pánvičce vysterelizuje. O Hodinu později jsem chytali vánoční stromeček z důvodu chlupaté atentátnice, která se na něj vyšplhala. No některé ozdoby nepřežily. Ale na Micinku se nedalo zlobit, vždyt uměla tak a užasne vrnět a ten její nevinný kukuč.