Ztracená karavana část 12

Takže , milý čtenáři , čtenářky , a nebo spíše převážně , milé děti noci ,

Nevěřím , tomu , že dopisuji Ztracenou karavanu. Povídku , ve které sama nemám přehled . Ale na druhou stranu každý pokus by měl být dokončen. Takže po jisté přestávce se vracím k posledním dvěma kapitoly této povídky. Užijte si čtení

Takže , snad se vám bude , líbit ,a jestli si nepamatujete předešlé díly , tak si je klidně přečtěte ,ale obavám se , že sama jsme se při psaní tohoto příběhu ztratila……

Pouštní slunce bylo již v polovině své cesty a vzduch se tetelil horko , ze zatím početné přeživší skupinky se lil pod proudem a všichni , v duchu doufali v přestávku, která stála nepřicházela až do dob než zkolaboval sám David.

Pak se tedy rozhodl pro přestávku a nechal udělat tábořiště. Byl přesvědčen , že jsou již dostatečně daleko , ale netušil , že je někdo pozoruje s očima podlitý krví, byl to Kamil , nebo spíše to co z něj zbylo. Byl ovládán vyšší mocí , která podle něj měla ve všem pravdu , jenže netušil že se skupinka rozdělila a večer pomalu přicházel a stejně tak se začalo projevovat i vyčerpání z horka….A pouští se rozlehl šílený smích , který předcházel vytí neznámého zvířete , z čehož všem v táboře naskočila husí kůže.

Jediné co napadlo ty , kteří zůstali u zakázaného města bylo zdali ze skupinky co odešla dojde někdo živý k cíli…..

Nikdo z nich netušil , jestli přežijí , jejich jedinou nadějí bylo nalézt tajemný předmět. Který spočíval někde v troskách Zakázaného města.

Mezitím ale slunce zapadlo a měsíc vyšel. Skupinka u Zakázaného města , nerozdělala oheň. Nechtěli na sebe upozornit. Místo toho se schovaly v jednom polorozpadlém domu , pod vyhřívacími dekami.

Mezitím skupina , kterou vedl David , se utábořila na volném prostranství. Byl přesvědčen , že urazily dostačující vzdálenost a že vití jenž zaslechly , bylo asi jen nějakého zvířete. Dal pokyn k tomu aby se zapálil oheň , a chystala se večeře. S tím , že brzy ráno vyráží opět na cestu. Přemýšlel , zdali by měl nechat postavit hlídky ale nakonec aniž by se poradil s ostatními , došel k názoru že je to zbytečné.

Jen přece , Kamil je určitě , v Zakázaném městě a tam je přece Jana , Rémus a ostatní blázni , co pátrají po tajemné zbrani. Oni jsou v bezpečí a hlídky tak nemusí být. Touto myšlenkou se uklidňoval , nežli se spánku ve stanu oddal. Mezitím , se Kamil skrytý ve tmě k táboru blížil , a z jeho očí lidství se zcela vytratilo. Větřil ve vzduchu jak zvíře ale zároveň ,, měl pocit , že mu něco nesedí. Netušil však co by to mohlo být ,. Hnán touhou po nesmrtelnosti, se tiše blížil k nic netušícímu táboru . A spolu sním přicházela i pouštní bouře.

Pouštní bouře , začala pomalu a jistě nabírat na síle. Ty jenž , měli lehký spánek se rychle probudily jejím šumem a běželi vzbudit ostatní. Jejich jedinou nadějí , a úkrytem před touto bouří byl hlavní stan , který byl pevně zakotven v zemi.

Teprve teď , členové co šli s Davidem mu nemohli přijít na jméno a svou nelibost mu dávaly , ve stanu najevo. David se je snažil sice uklidnit, ale bylo to zbytečné. Všichni měli pocit ,že kolem hlavního stanu obchází smrt. Snažily se navzájem uklidnit , když se náhle přes látku ve stanu vykoukl nůž a vyřízl do něj obdélník. Ochranka jenž , šla s Davidem se ihned připravily do bojovné pozice , jenže co jim to bylo platné. Když s vniknutím Kamila do stanu se dostala i písečná bouře. Jen , křik lidí a zvuk zbraní , nasvědčoval , tomu , že se ve stanu děje něco zlověstného.

Hluk zbraní pomalu utichal a ti co zatím žily , se snažily skrýt pod těly padlých přátel. Jenže to bylo zbytečné , Kamil je dokázal najít všechny. A nepřestal dokud ve stanu nebyli všichni po smrti. Pak chodil kole těl a počítal je. Jenže počty mu neseděly. Nakonec znavený si šel lehnout . Věděl , že mu pouštní bouře neublíží. Vždyť poslouchají stejnou vyšší moc.

Pouštní bouře pomalu utichla a pískem zavála mrtvá těla. Kdyby šle někdo kolem , nepoznal by , že zde byl tábor a ani by netušil , že jde kolem hromadného písčitého hrobu.