Divocí koně

Krajinou nespoutanou dusot koní zní ,

jenž volní jak ptáci jsou ,

kteří hrdost a svobodu mají .

Však divocí koně

Mají svou duši nespoutanou ,

a svobodu svou milují.

Neb krajinou jejich dusot kopyt zní ,

jenž do krajiny daleké jak píseň nese se ,

neb písní divokých koní jest,

jenž domov svůj obývají .

V tom dalekém kraji ,

jenž domovem nazývají ,

neb klenotem krajiny daleké ,

divocí koně musí být,

neboť svou nespoutaností ,

zkrotit se divocí koně nedají.