Soutěžní povídka od Lilith Uchiha Woods

Poněkud zajimavé téma , upřímě zaklínače neznám a tak jsme ráda že se s touto povídkou Lilith , přihlásila. Tímto jí děkuju za učast v obou soutěží a omlouvám se , že to vyšlo o den později,

Ztraceni v čase

FanFikce : Zaklínač

Žánr : Postapokalyptické

( Upozorňují, že toto bude úplná fantazie a asi jediné co to bude mít společného se zaklínačem budou postavy Geralt a Marigolt jinak to bude naprostá fantasmagorie z mojí hlavy. Jinak všechny ostatní postavy děje budou vymyšlené podle mojí fantazie. )

Bylo zrovna jaro a vše kvetlo a vonělo. Ach, už zase to jaro, ten čas letí, povzdychl jsem si. Procházel jsem se po Wyzimě a jak jinak skončil jsem v hospodě kde jsem po dlouhých cestách potkal Marigolta mého nejlepšího přítele. Ale, ale, ale kdopak to za námi jde Jack je též zaklínač jako já, ale on je k tomu něco jako mág. Když ho vzali jeho rodičům a začali z něj vytvářet zaklínače nepoznali, že je mág. Poznali to až během mutace takže též není stoprocentní zaklínač jako já. Marigolt je náš společný přítel. Jack si rád hraje s magií a dělá všelijaké pokusy všeho druhu. Jackovi se přezdívalo upír kvůli jeho vzhledu. Lidé tvrdili že nevypadá jako zaklínač, ale když se to tak vezme měli pravdu. " Ahoj Geralte zdravím Marigolte.. " vítal nás přes celou hospodu. Zrovna jsme neměli žádný úkol a orénů bylo prozatím dost z různých úkolů. Jak jinak než to, že jsme všichni tři pili až do rána co hrdlo ráčilo. Ale to ani jeden netušil co se stane. Hospodský nás ubytoval v menším pokoji v podkroví a když jsme byli už úplně namol tak jsme se po schodech dopotáceli do pokoje.

Jack je rebel to každý ví, ale opravdu působí jinak. Jack je celkově záhadná postava o které se nic moc extra neví. Je záhadný a tajemný. A kdo ví co je vlastně skutečně zač? Avšak hned po probuzení přišel šok. Místo toho aby jsme se probudili v podkroví v hospodě tak jsme se vzbudili někde uprostřed pole avšak nikdo z nás toto místo nepoznává. " Kde to k sakru jsme? " ozval se hned Marigolt. Oba jsme se na něj podívali takovým tím pohledem " Jak to máme vědět? " ozval jsem se já. A Jack jen se kolem rozhlížel a působil zmateně avšak měl takový zvláštní pohled stylem ' a kurva tak tohle se nepovedlo '. " Jacku? Ty o tom něco víš? O tom co se stalo a co tu děláme? " Jack totiž jsem si vzpomněl, že jak jsme byli opilý tak si hrál s magií.

" No, ehm.. " a odkašlal si. " No možná tuším, ale jist si nejsem " pronesl. " No potěš koště. Povídej co se nepovedlo... " dodal jsem. " No asi jsme omylem cestovali časem. Zkoušel jsem to jestli to bude fungovat... " a zašklebil se. Marigolt se začal smát jako šílený takto Marigolta vidím poprvé. Všude kolem nás byla pustina. Ale než jsme se nadáli začali se k nám blížit neznámá stvoření, které jsme nikdy neviděli. Ale cestování časem nebyl největší problém, protože jsme se ocitli v úplně jiné dimenzi co jsem si brzy uvědomil. Ani nevím jestli zde budou fungovat naše schopnosti. Nakonec jsem se postavil a hned na to i Marigolt s Jackem. Marigolt se najednou přestal smát a nastalo hrobové ticho. Blíží se to k nám a já se snažím použít svou magii na neznámé tvory.

A to jsem zabil už hodně potvor a příśer. Ale těchto bylo opravdu mnoho. Tentokrát jich mohlo být okolo stovky. Takže čím blíže byli popadl jsem Marigolta za flígr a začal jsem běžet hned na to se přidal Jack. Tentokrát jsme se rozhodli pro ústup. Bylo jich příliš i na dva zaklínače. To už je zlé, že i my dva jsme se rozhodli pro ústup. Utíkali jsme co nám nohy stačili až jsme našli nějaký dům. A tak jsme vešli dovnitř. Byl rozpadlý a měl tři patra. Slunce zakryli černé těžké mraky. Když jsme procházeli dům tak byl prázdný a nic moc zde nebylo až na pár skoro rozpadlých asi postelí i když vypadali jinak než které známe. Tento svět je podobný tomu našemu, ale při tom úplně odlišný. Nikde nikdo. Prázdno. Jen mnoho těchto příšer. Naše medailony začaly šílet.

Jako by se najednou zbláznili. Marigoltovi se začalo dělat špatně a z ničeho nic začal zvracet. A nepochopili jsme proč. Začal si stěžovat že se mu špatně dýchá. " Vůbec se nemohu nadechnout a točí se mi hlava a pálí oči " zaskučel Marigolt. Jak jsme si sedli do jedné místnosti v domě kde byly nějaké divné předměty a věci. Marigoltovi se nedělalo lépe. A my jsme nevěděli co s ním. Ozval se zvuk. Něco jako krok. Hned jsem zpozorněl a škubl sebou. Cítil jsem přítomnost člověka. Kroky se začali blížit. Byly slyšet po schodech. Dostal jsem divný a zvláštní pocit a nevěděl jsem jaký vlastně. Kroky se ozvali po patře ve kterém jsme seděli. A k tomu se začaly ozývat kapky deště jak dopadají na pustou suchou půdu. Ten člověk se objevil v rozpadlých dveřích a divně se na nás zadíval. Byl to nějaký muž, ale nebylo mu vidět do obličeje protože na hlavě měl něco prapodivného a přes rameno měl nějakou brašnu a též něco co mu trčelo zpoza zad. Chvíli tam stál jako přimražený. Potom se začal blížit k Marigoltovi a to jsem prudce vstal, ale ten muž mě odstrčil " Co děláš? Když mu chci pomoci. Jsi normální? Vždyť je to otrava jedovatým vzduchem. Ale to máš vědět už to tak je dost dlouho ani nevím jak. Něco jako čas přestal existovat. Jak to že to nevíš? A podívejte se na sebe vypadáte jako šašci " a zasmál se.

Ale potom si uvědomil, že je něco asi špatně. Vypadají jinak. Až na toho malého muže s otravou ti zbylý dva vypadaly úplně jinak navíc mohou dýchat bez plynových masek což bylo pro něj nejdivnější. Když ten vyšší muž s bílými vlasy mě sledoval vražedným pohledem. Který vytvářel respekt. " Kdo ty jsi? A co se tu stalo? Co je za století? Co je to za svět? " pronesl se hrobovým tichem hlas Jacka. Muž se otočil a vůbec nechápal otázky. Vůbec nepobíral jak to že to neví. Tento svět nevěří v nadpřirozené bytosti až na určité výjimky. A tento muž patří zrovna do kategorie těch kteří v to nevěří. Takže je začal brát za blázny. Ale z druhé strany opravdu nevypadali jako z tohoto století. Navíc byly úplně čistý a čistém nezničeném oblečení.

Muž dal Marigoltovi napít vody a z brašny vyndal druhou plynovou masku a podal ji Marigoltovi. Marigolt si vzal ten divný předmět do ruky a vůbec nechápal co je to a jak se to používá. " Co je to? K čemu to je? Jak se to používá? " pronesl Marigolt s podezřelým výrazem ve tváří. To už si muž opravdu myslel, že si z něj dělají prdel. " To si ze mě děláte prdel? Nebo co? " pronesl muž skrze zuby. " Ne. Ale docela by mě zajímalo co je tohle za svět. Co jsou ty příšery zač a co se tu stalo a děje. Jinak já jsem Geralt z Rivie zaklínač ze školy vlka. A trocha zdvořilosti by neuškodila. " řekl jsem s ledovým hlasem. " Co že jsi? No to my sami nevíme co jsou přesně zač, ale má se za to, že z nějaké laboratoře unikl nějaký vir, který zmutoval lidi. Ano jsou to oživlé mrtvoly. Říká se jim zombie. Alespoň podle filmů. Nikdy bych neřekl, že se to jednou stane realitou. Jinak já jsem Angelli. A to co jsem dal vašemu příteli je plynová maska, protože vzduch je zamořen jedy po válce. Byla zde po celém světě několik let velká válka a tohle je to co vůbec zbylo z naší Země a planety. Dalo by se říci že si za tuto situaci můžeme sami, ale obyčejní lidé za to nemohou ty na to jen doplatili. A odkud jste vy? " pronesl Angelli. Teď už známe jeho jméno. " Já jsem Geralt, tohle je Jack a toto Marigolt. Nevíme jak jsme se zde ocitli. Nejsme z tohoto světa. A srandu si z tebe neděláme. Budeme rádi když nám pomůžeš pochopit tento svět a nějak nám popsat a vysvětlit co je co a jak se to používá. " řekl jsem s vážným výrazem ve tváři. " Nu tak tedy dobrá... " ale dříve než stihl říci zbytek začaly se objevovat zombie...

Pokusil jsem se použít svou magii a z mých rukou vyšlehl plamen a většina těch příšer vzplála. Začala být už tma. Naštěstí jsem u sebe měl pár svých lektvarů takže jsem použil kočku a Jack na ně posílal blesky. V tu chvíli Marigolt odešel stranou a Angelli s údivem až zděšením zíral na to jak jsem s Jackem ničil zombie mávnutím rukou. Vůbec nechápal co se mu právě odehrává před očima. " Na to si časem zvykneš " prohodil Marigolt k Angelli. " No to nevím. Ale koukám, že ty budeš normální " a to ho trochu uklidnilo. Zombie padali k zemi spálené na uhel. Když byli zlikvidovány tak jsem si s Jackem opět šli sednout na kamennou zem v domě. " Co to sakra bylo? " prohodil Angelli s úžasem ale i strachem. Teď nevěděl jestli se víc bojí zombie nebo těch dvou. " Říkal jsem že jsem zaklínač " zasmál jsem se. Vždy mě tyto výrazy v lidských tvářích pobaví na to jsem už dávno zvyklý.

Jack měl své největší tajemství. Celkově byl záhadný, ale toto je jeho nejhlubší tajemství. A to je, že ho opravdu hodně přitahuje právě Geralt. Ale to nikdo neví. Před nějakou dobou si začal uvědomovat, že k němu asi necítí jenom přátelství. Ale řekl si, že ve správný čas si dodá odvahu k prvnímu kroku. Seděl naproti mě Jack a pořád na mě hleděl úplně mimo. " Co je s tebou Jacku? " řekl jsem, ale bylo to jako by mě neslyšel a nevnímal. Tak jsem ho nechal a začal se seznamovat s tímto světem. Angelli pomohl Marigoltovi nasadit na obličej plynovou masku a hned bylo slyšet jak se Marigoltovi začalo lépe dýchat. " Je to plynová maska po mém nejlepším příteli, který se proměnil v zombie. Řekl jsem si že se ta maska může ještě někdy hodit. Musel jsem ho zabít. Byl pokousán a nakonec se změnil v jednoho z nich. Z lidstva toho moc nezbylo. Za celou dobu jsem potkal jen pár lidí, ale ty buď zabili gangy nebo se nakonec změnili a pár jich přede mnou spáchalo sebevraždu. Je těžké v tomto zbytku světa přežít. " zněl smutně. Nějakou dobu jsme si povídali a potom usnuli. Ráno jsme se vzbudili a vydali se hledat nějaké lidí co přežili. Šli jsme dlouho a slunce pálilo až oslepovalo až jsme v dáli zahlédli nějaké domy. Působilo to jako budovy nějakého města. I když úplně jiné budovy než na které jsme zvyklí.

Když jsme došli k městu byla skoro tma. Den a noc ubíhající rychleji a rychleji nebo se naopak vlečou hrozně pomalu, to především v poušti, ale občas zde je i zeleň na některých místech. Marigolt začíná šílet hlady ale především bez alkoholu. Je zvyklý každý den být v lihu v hospodě a hrát své balady. A především je zvyklý na lidí. Takže mu začíná pomalu, ale jistě hrabat. Já a Jack jsme na cestování i bez lidí zvyklý a vlastně ani jeden z nás lidí nemusí podle toho jak jsme oba poznali jací lidé skutečně jsou. Ale za Angelli jsme prozatím byli rádi, protože se v tomto světě vyzná. I když je tento svět skoro mrtvý a je na pokraji zániku a lidé na pokraji existence, ale i tak zná tento svět. A my zase příšery a umíme s nimi bojovat k tomu jsme byli stvořeni. Možná to má být náš osud. Možná nás tato planeta potřebuje víc než náš svět. Avšak alespoň já už lidi nechráním, ale kvůli orénům jsem jim musel pomáhat abych přežil i když se mi to příčilo v žaludku. A hledat jiné lidí mě ne lákalo, ale to je teď vedlejší. Procházeli jsme budovu po budově byli vysoké a všechny opuštěné. Nikde žádná voda ani jídlo. A nic víc než prázdnota a nicota všude kolem.

Budovy byly zarostlé stromy a různými rostlinami. Začal jsem chápat, že jsme v loji. Vůbec nevíme jak jsme se zde ocitli, ale Jack by to by to mohl vědět. Začal jsem si uvědomovat, že v našem světě a době to nebylo až tak zlé. Ale už mě to tam unavovalo, ale nemohu říci že zde je to lepší. Sice nemusím dělat úkoly a zakázky pro lidí, ale zase se tím vydělalo na jídlo, pití a alkohol. A zde něco takového mít by byl velký luxus. Padaly na mě různé pocity, emoce, myšlenky. Z myšlenek mě vytrhly divné zvuky. Angelli držel v rukou tu věc které se zde říká puška a mířil na zombie. Všude orgány, mozky a kusy hnijících těl. Jack k tomu opět použil blesky a já oheň. Bylo jich mnoho. Další davy těchto příšer. Potom jsem ucítil jinou lidskou energii. A bylo to více lidí... Jsem ve světě zombie. Než jsem se nadál zahlédl jsem jak zombie trhají nějaká lidská těla na kusy a žerou je zaživa. Pár lidí bylo vidět i v jednom z oken v jednom z těch obrovských budov, ale lidské oko by je nespatřilo byly vidět nepatrně a já mám jiný zrak díky mutaci. Jack se podíval na mě " Také je vidím " pronesl. Marigolt stál jako přimražený. A Angelli střílel jednoho zombie za druhou.

Když jsme došli k jednomu z těch domů tak jsme do jednoho vlezli. Už jsem si začal na tuto dobu docela zvykat. Ale to se nedalo říci o Marigoltovi. Ten byl úplně mimo. A Jack vypadal, že už si též relativně zvykl. Ale bylo na něm znát, že ho něco trápí. Začal být úplně uzavřený a skoro nekomunikoval. Což je na něj nezvyklé. Marigolt zatím ještě nehrál ani jednu svou baladu. I když kupodivu měl u sebe svou loutnu. Vyšli jsme až nahoru domu což je zhruba dvanácté patro. Takto vysoké stavby u nás nejsou. Našli jsme si pokoj začala být tma. Angelli měl ještě zbytek vody takže nám všem dal napít. A kupodivu měl u sebe i trochu alkoholu a jídla. Ale jelikož věděl, že už necestuje apokalypsou sám, takže byl hodný k tomu aby to šetřil potají pro nás všechny aby se to díky tomu hned nespotřebovalo. Takže dal každému i loknout alkoholu a každému malý kousek jídla. Potom jsem ostatní nechal v místnosti a já se rozhodl procházet místnosti po patře.

Došel jsem do jedné místnosti na konci dlouhé chodby a opřel jsem se o zbytek okna a hleděl do daleké pustiny. Když mě z rozjímání vyrušil něčí dotek kolem pasu a objetí zezadu. Když se mi povedlo otočit hlavu viděl jsem Jackovu tvář. Než jsem stihl cokoliv v údivu říci přitlačil mi ruce k oknu a začal mě vášnivě líbat. Byl to divný pocit, ale jako bych po tom celou věčnost toužil. Byl jsem zmatený, ale zároveň vůbec. Ani nevím proč, ale já mu to opětoval. Začali jsme se vášnivě líbat a já byl jako v pekelném ráji. Takovém jako nikdy v životě. Byl jsem vzrušený jako nikdy předtím. Nakonec to dopadlo tak že jsme si spolu vášnivě zašukali. A od této noci jsem nechtěl a netoužil po ničem jiném ani po nikom jiném. Ale víme to jen my dva. Je to naše tajemství.