Dáreček pro upíry a upírky

 Milé děti noci, moc se omlouvám za zpožděni dárečku. Snad se nebude zlobit a doufám, že se vám budou líbit. Jen ještě jednou bych vám všem chtěla popřát Veselé a Štastné vánoce provoněne vanilkou a skořicí. Plné pohody, lásky, přátelství, zdraví, klidu a bohaté nadílky též a to i té sněhové. Snad se vám dárky budou líbit.

S láskou vaše Irí 

A zde je dárek číslo 2

                

Vánoční růže

Za okny sníh poletoval a sněhová závěj pokrývala celý les. Ve svitu měsíce okolí se třpytilo jak diamanty noci a v domě se svítilo. Tam bylo pohromadě několik přátel, kteří si společně povídali u hořícího krbu.  Občas se ale neubránili hodit očkem po nevině vypadajíci kočičce, která momentálně spala jako učiněný andílek, u mladé upírky Alexandry. Snad jen k této čtyřnohé nevinnosti podotknout by se dalo, že měla momentálně na svědomí tři skoro pády vánočního stromu. Ovšem že, Alexandra svou  Andělu hájila, že za to nemůže a že to jistě udělala neúmyslně. Třikrát za sebou, pokaždé když stromeček padal a některý z upíru pak dělal záchranou akci stromku na poslední chvíli. Se na dotyčného upíra Anděla dívala poněkud zlomyslně.

  Vždyť podívejte se jaký je to andílek když spinká. Je snad možné tak drobné a křehké  stvoření podezřívat z ďábelských plánu jak zdemolovat vánoční stromeček či někam schválně schovat klíče od domu?  Ovšem, že nikdo tomuto tvrzení nevěřil, všichni si mysleli, že Anděla je stejně občas zlomyslná jak její panička. Ale přesto jí měli všichni rádi.

  Momentálně ale byli v klidu, malá přírodní katastrofa spokojeně spinkala na klíně  a upíři se snažili vymyslet vhodný dárek pro samotného Vlada Tepeše. Po několika hodinách rokování a dohodování se, se shodli na tom, že mu koupí vánoční růži. Jen otázkou bylo jakou barvu. Rudou jak krev či bílou jak padlý sníh? Snad možná se jim podaří sehnat bílo-červenou vánoční růži.

O pár hodin později, kdy proběhli všechna květinářství, nikde nenalezli to co hledali, a tak se vydali domu. Snad náhoda tomu chtěla, či snad jen štěstí, že jeden z upíru si vzpomenul na louku v lese, kde i v zimě květiny kvetou.  Je to zvláštní louka, ale za pokus by to stálo. Po chvilkové poradě s tím všichni souhlasili.

  Nešli dlouho a i přesto, že všude kolem poletoval sníh, louku brzy našli. Sice byla též pokrytá sněhem, ale i přesto na ní kvetly květiny a mezi nimi se vyjímala červeno-bílá vánoční  růže, jenž do dály zářila jak drahokam. Upíři věděli o těchto místech své, a tak se  nejdříve poradili, co by mohli udělat za to, že si květinu vezmou. Očividně k ní cesta pro teď nevedla. Zkrátka tyto louky sve poklady vydávaly jenom za něco. A tak se rozhodli, že dají zvířatům v lese do krmelce vhodnou potravu. Když se pak vrátili zpět  na louku, viděli již ke květine cestu, a tak jí jemně a precizně vyjmuly ze země a i s hlínou jí přesadili do květináče.

  Následující večer se všichni vydali za svým pánem ovšem, že i s Andělou, aby mu předali vánoční růži. Vánoční růže se nakonec pro Vlada Tepeše  Draculu ukázala jako správný dar, neboť se mu líbila a tak si všichni mohli užít poklidné vánoční svátky.