Oznámení

Milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci, 

za prvé nemusíte se bát cesta snů nekončí, jen já neměla pořádně náladu nic psát. Takže jakýkoliv článek můžete očekávat až příští víkend. Jinak vše je v pořádku, tady v Dubí nasněžilo. A když jedu večer domu z práce, mám i tak svůj čtyřnohý stálý doprovod.

 A nač se můžete příští víkend těšit? A nebo se děsit? Tak jestli se nepletu, máte ode mě slíbenou soutěž, že ano? No, a rozhodně by to chtělo i nějakou kresbu a pozitivně naladěnou povídku. Pokud možno nějakou, kde někoho něco sežere. Takže uvidíme, asi to bude nějaká jednorázová bez kapitol. Třeba by tam mohl být zmutovaný gauč, pult, mléko. No, i když nevím, jak by zmutovaná krabice mléka pojídala lidi. Možná by byla infikovaná nějakou chemikálii, a nebo zombie kuře. Tak uvidím, asi napíši první věc co mě napadne. Kdo ví, ale rozhodně to bude něco pozitivně vše žrajicí lidi. 

Jen mějte prosím, všichni čtenáři, tohoto blogu na mysli at je doba jakkoliv zlá a pandemie at sílí či slábne, nikomu z nás nemůže vzít to, co máme ve svých srdcích. A to je naděje, přátelství, láska, důvěra, sny, fantazie, laskavost, dobrota a mnoho dalšího.

Nikdo z nás si nesmí nechat vzít své sny a křídla fantazie. Protože to je to, co nás dělá odlišnými. Například já jsem poněkud třeštěná a bláznivá povaha skoro pořád s hlavou v oblacích. A tendencí mít  někde, co nejvíc barev. Zkrátka i ten diář musí mít u mě barevný obal bez ohledu na pandemii.

 Zkrátka jestli máte něco, co vás dělá šťastnými, tak si to nenechte vzít, jestli jste odlišný povahově od ostatních, tak to také nevadí. Hlavní je nenechat se spoutat svým okolím.

Protože

Ve svém srdci naději mám,

jenž v květ růže změnit se má.

Neb ten nikdo zničit sílu nemá,

a tak vás prosím,

milé čtenářky, milí čtenáři, a nebo spíše převážně milé děti noci,

nenechte svou naději zvadnou,

neb všichni jí máme v srdci v podobě růže květu skrytou.

Růže                                                              

 

 

Zasněžená louka v Dubí