Nejedná se o mnou napsaný článek ale o článek napsán těmi co se o ty kočičí duše sarají
Mise-nový domov pro Teplické kočky
Osobní zpověď....
Když jsme se dozvěděli, že musíme vyklidit Úpořiny, zmocnila se nás bezmoc.. Otázky typu:co budeme dělat, co bude s kočičkama,vyhlásíme zánik?.. Byly na denním pořádku.. Nevzdaly sme to, hledaly, pátraly, prosily, ptaly se.. Něco pronajmout? Postavit? Koupit?
Vše byl jeden velký plán a zároveň jeden velký sen.. Který se nám splnil.. Splnil se nám díky Vám a my díky obrovské charitativní sbírce, kterou jsme vyhlásily my samy.. A díky ní vznikla i tato stránka Mise....vybraly dostatek peněz na zakoupení baráčku..
Až se zabydlíme a umístíme miciny, začnem rekonstruovat... ALE... Peníze na domeček zchramstly koupi a předělání vnitřních prostor.. Tak nějak aby sme mohly fungovat..
Byly sme šťastné a vděčné za to co díky Vám lidem máme..
Postupem času se začly objevovat zásadní závady..
Šla jsem na službu uklízet a směrem ke vchodu překračuji plát eternitu.. Rozhlédnu se a vidím několik rozsekaných plátů jak na našem pozemku tak na vedlejším.. Říkám si panebože střecha...
Bohužel se moje obavy naplnily a na střeše díra a na zdech půdy mokré mapy..jediné co mi blesklo hlavou..musí se to opravit.. Na novou střechu nemáme..
Také sem se překonala a jako silný arachnofobik jsem šla do sklepa..raději bych tam objevila kokon jak z vetřelce nebo pavouka velikosti jaký byl v Harry Potterovi..to co sem tam viděla ve mě nevzbudilo hrůzu, ale bezmoc..byla tam voda..
Poté už moje kroky následovaly ven.. Prohlížela jsem si obvodové zdi a už pochopila otázky mých přátel... V Dubí je nějakej útulek jo? A kde? Myslíš ten hnusnej žlutek barák?
Věděla jsem že potřebujeme pomoci.. Ale kde.. Jak...
První vlna covidu, druhá vlna covidu, lock down, třetí vlna covidu.. A válka na Ukrajině..
Pralo se to celou dobu ve mě.. Copak můžu teď žádat o peníze, teď když lidé sami nemají.. Chodí jedna rána za druhou a teď tomu dali tečku kdy se bojíme zatopit, natankovat a nakoupit..
Nebudu přeci psát:pošlete alespoň 50 kč, stovku..vždyť tohle má spousta lidí na den na obživu..
Je to smutný a těžký období a bohužel se to jen stupňuje..
Každý prožíváme ztráty a dostáváme rány.. Jakoby někdo zkoušel kolik toho snesem..
Za zdmi útulku není válka, není tam ani hlad..
Zoufalství se občas objeví ve tvářích nás tet..díky pohledu na ty uvrněné duše kočiček.. Kterým někdo ublížil, vyhodil, opustil, nebo už je prostě nechtěl.. Naše láska a starost se nemění, ať venku zuří vichr a bere nám další kousky střechy
Každý den se dívám na zprávy..ze začátku jsem byla šokovaná a párkrát jsme měla slzy v očích z toho co se děje..
Naopak mě potěšila obrovská solidarita lidí, na Ukrajinu se posílají stovky milionů, vybírají se peníze na pomoc dovozu pejsků a kočiček z Ukrajiny a daří se..jsem za to ráda a těší mě každý pozitivní příběh..nechci a nikdy se nebudu srovnávat s lidmi kteří si prožívají peklo..ale tu pomoc, ač nám nejde o život potřebujeme i my..
Tak jsem vypnila x žádostí na Donio.. Páni, to bylo lejster, prověřování, dokazování, dokumentace.. Ale zvládla jsem to a spustilo se to..Rekonstrukce útulku Teplické kočky z.s.
Prvotní nadšení dnes tak nějak pohaslo.. Částka se zastavila na 7.900czk.Moc moc děkuji těm 11ti lidem, kteří přispěli..a zažehli plamínek naděje..já sem velmi vděčný člověk a všímám si každého lajku, sdílení, komentáře.. Znamená to pro mě, že můj boj není zbytečný.. Přesto..jsme jen útulek..kočičí..v Dubí někde u Teplic..pořád si přemítám v hlavě co můžu udělat víc, co dělám špatně.. Ale nevím..
Je to zřejmě dobou..šeptám o pomoc v době, kdy svět o pomoc doslova křičí..
Ten kdo to dočetl až sem.. Vyslyšte můj šepot, sdílejte, nebo mi napište svůj nápad, poznatek, postřeh.. Každého vyslechnu, každému odpovím..
Jsem v práci a dívám se jak venku prší..zase...
Zvládly jsme to dřív.. Zvládneme to zase.. Ale bez Vaší pomoci to bude dlouhý boj.. Nestojí proti nám nepřítel s armádou.. Nepřítel je vítr, déšť a čas..
Ale my to nevzdáme.. Já to nevzdám
Hanka z Mise...
Ta je sladká
OdpovědětVymazat