Zakázaná láska

Zakázaná láska

Tam kde tiše vítr zpívá zapomenutý příběh jest, jenž zavátý pískem času v zapomnění upadá. Láska, jenž zakázaná byla, mezi dvěma světy, které se navzájem protnuli v okamžiku nestřežení.

Tam kde azurové moře písečné pláže omývá, tam hlas sirén do záhuby námořníky láká. Však lidé vše za pověst jen mají a před skutečností oči zavírají.

On se jmenoval Michal a moře miloval. Možná proto se rozhodl na své jachtě cestovat do Tanzanie kde moře omývá písečné pláže, jenž bělostně do dálky září a ve větru mírném listy palem tiše šelestí.

Tam na pláži mladá žena leží a sluneční paprsky si vychutnává přitom vlnám mořským naslouchá a vánek jemný si užívá. Na obzoru se zatím obrys jachty objeví se a k pláži Zanbrie se plíží kde kotvu do vody vhodí.

Tam se mladý muž vylodí a na pláž se vydá. Zvuk jeho chůze ticho prolomí a vlny začnou svou píseň zpívat, jenž do dálky zní až k ženě, jenž na písku spí. Ze spánku díky vlnám procitá.

A do vody zpět se vydá. Jen na místě kde před tím byla duhová mušle skví se jak z jara květ, jenž rozkvétá. A ve vlnách zlatá ploutev se mihne a v hlubinách moře zmizí.

Michal mezitím na tržiště se vydá kde místní plody moře prodávají ale také kuřecí či kozí maso, nebo i koblížky dají se zde koupit.

Jenže mladý muž je gurmánem a moc rád ochutnává i speciality krajin kam zavítá. Zde se rozhodl ochutnat místní grilované chobotničky, které se rozhodl vzít zpět na pláž. Mezitím Casandra zjistila, že na pevnině zapomněla svou duhovou mušli a tak se pro ní vrací zpět na pláž. Mezi korálovými útesy mnoha barev proplouvá skoro rychlostí světla. Z vody se vynoří a zpět pro mušli se vydává. Jak k mušli došla a chtěla se vrátit zpět do moře nechtěně vrazila do mladého muže, který na sebe vyklopil grilované chobotničky.

„Moc se omlouvám, pane, ale nevšimla jsem si vás,“ pravila líbezným hlasem a oči své k němu zvedla.

On do nich pohlédl a v ten moment se v nich ztratil. Byly modré a hluboké jak sama noc. Oválný obličej rámovaly vlnité zlaté vlasy, jež spadaly až po lopatky. Její úsměv byl líbezný a on se v něm ztrácel.

„Nic se neděje. Jmenuju se Michal a ty?“

„Já jsem Casandra,“ líbezně se na něj usmála.

On byl její elegancí okouzlen, ale po pár chvil se vzpamatoval a požádal jí o telefonní číslo.

Jenže ona se omluvila, že telefon nemá a již musí jít, ale slíbila mu, že zítra se západem slunce přijde.

V ten moment se dva světy střetly, jenž se střetnout nikdy neměly.

Měli být upřímní - mladá žena se mu líbila, tak jako on jí. Kaštanové krátké vlasy, milý úsměv a hnědé oči se na ní mile dívaly.

Když se nedíval, do moře se vrátila a domu se vydala. Jen netušila, jak by se díval na ní kdyby věděl, že je sirénou, která dříve námořníky do záhuby vábila.

On mezitím na ní nedokázal zapomenout a na jachtu se vydal zpět. Houpáním vln nechal se ke spánku ukolébat a pocit při usínání měl, že vábivý zpěv z dálky zní. Jen když usínal mladé ženy z dnešního dne podoba se vynořila a on s úsměvem na rtech do říše snu odplul.

Příštího dne po tržišti chodil a místních na ženu tu se ptal. Jenže nikdo jí neznal a tak se nic nového nedozvěděl. Přišlo mu to zvláštní, ale napadlo ho, že by to mohla být turistka.

Netrpělivě proto očekával na západ slunce.

Sluneční paprsky po pláží tančily a moře se rozevřelo, aby sirénu pevnině vydalo. Ona z moře vyšla a nikdo by nepoznal, že v něm byla. Po pláži ladnou chůzí šla a Michala vyhlížela. On z tržnice k pláži šel a srdce až v krku měl. Nervózní zdali tam dívka jeho snů bude. K jeho úlevě jí tam viděl a s úsměvem na tváři se k ní vydal.

Spolu západ slunce pozorovali a za ruce se drželi. Nic nemuseli si říkat při pohledu do očí jeden druhému jejich srdce radostí vždy poskočilo.

Měsíční svit, jenž poslední paprsky sluneční vystřídal, tiše pozoroval dvojici jejíž láska začala se rozvíjet jak růže květ. Po společné noci na pláži prožité čas milenců ke konci se chýlil.

Jeden polibek a sladké loučení s příslibem, že zítra se opět setkají. Jak sladké a bolestivé loučení bylo oba věděli.

Příštího rána vstal a do města se vydal. Jeho kroky vedly ke stánku kde prodávali náhrdelníky z mušlí a tak pro ní jeden i koupil. Ona se toho dne za ním již v brzkých hodinách vydala a jala se svého milého po pláži hledat.

Když jej na pláži nenašla, odvahu svou posbírala a do města se vydala. Tam však jeden z místních poznal kým je a ostatní v ten moment i zburcoval a na nebohou sirénu hon započal.

Michal si však všiml zvláštního ruchu a tak k tomu místu vydal. Byl zděšen tím, že lidé na Kasandru věci hází a něco po ní pokřikují. Rozhodl se jí pomoci, jenže jeden pár rukou ho zastavil a začal mu vysvětlovat, že ta žena je nebezpečná neb z moře pochází a sirénou jí nazývají.

I přesto, co mu ten muž tvrdil, jí miloval a když viděl, že jí chytili peníze jim za ní nabídl. Muži, jenž po penězích lačnili, mu tu ženu vydali a on jí vzal sebou na svou jachtu.

Tam mu o sobě pravdu řekla a k jejímu překvapení jí neodsoudil. Ještě se jí omlouval za to, co se stalo. V tu noc spolu ulehli a spánkem klidným usnuli. Jen moře bylo neklidné neb cítilo, že se něco blíží.

Lidé, jenž mu sirénu vydali, rozhodli vzít si jí zpět, neb dle staré pověsti k pokladu je zavést mohla a k moři se vydali. V ten moment Casandra procitla a svého milého vzbudila.

S tím, že se něco zlého blíží. Když na palubu vstoupili a k pláži se podívali, viděli, jak se k nim rybářské čluny plíží se zapálenými pochodněmi. V ten moment Michal kotvu šel zvednout, aby nebezpečí unikli. Avšak rybáři postřelili ho harpunou. V ten moment siréna zpívat začala a jedna rybářská loď za druhou do útesu začala narážet.

Avšak Michalovo zranění vážné bylo. Do východu svého milého v náručí držela a svými slzami jeho tělo kropila. On však vědomí nabil a tiše jí lásku vyznal při východu slunce, jehož paprsky na vodě tančily a zářily. Dva zamilované na jachtě tiše pozorovalo a slunečními paprsky sirény slzy sušilo. Michal do kapsy šáhl a náhrdelník jí dal, jenž jí minulý den koupil a pak naposledy oči své zavřel. V ten moment Casandry nářek mořem se nesl. Pak do vody i s tělem svého milého se vrátila a na mořském dni jej pohřbila a pod srdcem jeho dítě nosila. Plod lásky zakázané mezi sirénou a člověkem, jenž hořko sladký konec měl.