Něco málo o mě

Milí čtenáři, milé čtenářky, a nebo spíše převážně milé děti noci,
není to tak dávno, co jsem vám slíbila, že se podělím s vámi o něco z mého soukromí. Tak tady to máte. Nevím, jestli si zde toho někdo všiml, ale miluji knihy. Jsem i nejsem knihomolka. Někdo přečte například dvacet knih za rok. No u mě je to o hodně méně.

V roce 2001 do mého života přišla Micinka, což byla první kočička, co jsme měli v bytě. Oproti Čertovi neměla aspoň sebevražedné sklony (nesnažila se fackovat rozsvícenou žárovku a ani lézt do horké trouby. Obojí je totiž Čertova specialita). Bohužel její život v 16 letech ukončila rakovina. Pak jsme byli 5 let bez kočičky, což bylo smutné. Jenže minulý rok přišel k nám domu Čertík (v útulku byl pod jmenem Piškot).

 Adoptovali jsme si skoro dvouročního kocourka celého černého, ale to nevadí. I přesto je to člen rodiny. Upřímně řečeno jak Micinka tak i čert mají v mém srdci své místo. Na konci článku budou jejich fotky.

Miluji přírodu, knihy, kreslení, malovaní a psaní. Mezi mé oblíbené filmy patří filmy o upírech a sem tam i vlkodlacích. No dobře, dokumenty o Egyptu mám také ráda a o Vladu Tepešovi Draculovi též. 

Mnoho přátel nemám a vážnou známost také ne. Občas si říkám jaké by to bylo kdyby mě někdo políbil, no to se asi hned tak nestane.

Jeden příklad za všechny. Kdysi jsem byla na seznamce, však už tam nejsem. Stejně tam byli většinou úchylové a divné existence.

No a stalo se, že se mi jeden nápadník ze seznamky ozval. Chvíli jsme si opět psali, a pak že chce vidět mojí fotku a chce se sejít. No ehm, nenapadlo mě nic lepšího než mu poslat odkaz na tento blog…. A hádejte co se stalo…

Nic zkrátka už se neozval a neodepsal. No nevím buď nerozdýchal fotku s Mourkem a nebo Cestu snů. Myslím, že se to již nikdy nedozvím, neboť milostpán jiz zablokován jest.

Takže jinak chodím do práce. Původně jsem byla za pultem, ale ten mi žel bohu zrušili. Takže jsme za kasou, což byla má noční můra. No nakonec jí zvládám. Co je u mě duležité vědět je, že mám blbou orientaci. Ale vážně teď si vemte, že hledáte zdravotní pojišťovnu a místo do pojištivny A, vlezete do pojištovny B. Nojo spletla jsme se o ulici…

To je menší detail. Co bylo a je pro mě důležité tak to byli mé babičky a děda. Všichni byli moc hodní. Babička a děda z Hrobu měli co si pamatuju: Fenku Majku, pak kočku Kačenku černobílou, černého kocourka Felixe, pak opět Kačenku a Kačrle myslím obě černobílé barvy. Babička milovala zahradničení, takže byla pořád na zahrádce. Děda měl rád letadla a staral se i o své auto. Jestli se nepletu tak za mlada hrál i na hudební nástroje, ale jinak pracoval v dolu. Co je ale důležité je dům kde bydleli - děda ho postavil sám. On i babička milovali přírodu a často jezdívali na výlety po okolí. Mě po škole brali také s sebou. Babička z tátovo strany byla v pravém smyslu opravdová dáma. Vždy nalíčená a upravená. Věřila v Boha, takže byla věřící .No kočky považovala za nečistá stvoření, ale Micinka si jí získala. Měla jí ráda. Bydlela v útulném bytě kde byly muškáty a další květiny. Ráda chodila i do cukrárny i se svou nejlepší kamarádkou Věrou. Babičku jsme do cukrárny pak brali, i  když byla na vozíčku.

 Takže kdyby jste měli na mě jakékoliv otázky klidně se ptejte v mezích slušnosti.