Prolog
Pozor si dej člověče na přání své jehož cena by mohla být vysoká. Jediná výjimka jest v momentě kdy umíráš. Život přání nedokáže navrátit, ale může odhalit pravdu, jenže by mohla být navždy skrytá. Avšak tvá smrt nesmí být tvou rukou provedena.Nikdy proto neříkej přání svá do větru. A nebo si pozor dej kde svá přání pronášíš. To ti vzkazujeme my duchové Studny přání.
1.cast
Byl pozdní večer kdy se měla setkat se svým milým. Její srdce radostí bušilo, ale zároveň měla strach. Netušila proč. Čekala na něj u studny, o které kolovali strašidelné historky. Z té studně měly přebývat duše těch jenž byly zavraždění ale nikdo nikdy žádného ducha neviděl. Také se tvrdilo, že každé přání, které u této studny někdo poví se do několika dnů vyplní. Avšak cena byla příliš vysoká.
Jedni tvrdili, že jednou si jeden muž přál být bohatý a oblíbený. Blahopřání se mu splnilo, ale do roka a do dne zemřela jeho žena a i dítě. Nikdo netušil zdali je tento příběh skutečnost a nebo lež. Teprve dnešního večera se Anna domluvila s Robertem, že se dneska setkají u studny a každý si bude něco přát. Jenže její milý stále nepřicházel, i když zde už dávno měl být.
Netušila že jí celou dobu pozoruje s poza stromů. V jeho pohledu byla vidět nenávist a to jen a pouze proto, že jí už nemiloval. Možná doufal že odejde, ale ona stále neodcházela. Milovala ho hlubokou a čistou láskou On jí ale nenáviděl, miloval jinou.
Jeho nenávist byla tak silná, že nakonec vymyslel plán. Tiše se přiblížil ke své milé a objal ji okolo pasu. Ona z počátku vykřikla neboť se ho lekla. Ale když jí otočil směrem k sobě na její tváři se objevil úsměv.
Jemným hlasem mu položila snadnou otázku: "Miláčku, kde jsi byl? Už jsem myslela, že nepřijdeš."
Na jeho tváři se objevil úsměv a a jemně ji pohladil po tváři. "Moc se omlouvám, ale bohužel zdrželi mě v práci. Anno, však víš, že jako policista jsem ve službě skoro nonstop. Ty má milovaná pomněnko."
Naklonil se k ní aby jí políbil. Jejich rty se spojili v polibku ale něco bylo jiné. Chyběla v něm něha a pocit lásky.
Ty se od sebe odtrhli, viděl v jejich očích nevyslovenou otázku. Chtěla vědět co se děje. On jí ale řekl, že o nic nejde a že měl jen a pouze těžký den v práci. Uklidněná tuto větou nechala se jim vzít za ruku a společně šli ke studni přání. Byla to Kruhová studna udělaná z kamení Ale jedna věc na ní byla zvláštní. Všude kolem kvetly květiny, které jakoby v sobě měli srdce. Držící se za ruce došly společně ke studni.
On se náhle omluvil, že mu někdo volá na telefon a pár kroku od ní po odešel. Anna, která nic zlého netušila, dívala se do studně, když náhle ucítila jak je jim tělem vyletěla kluka.
Zmateně se otočila a rozšířenýma očima se dívala na svého přítele, který se klidně usmíval a natahoval kohoutek, aby mohl znova vystřelit. Nebál se, že někdo střelbu uslyší na jeho pistoli byl dany tlumič. Tři výstřely mu stačili. Nechtěl, aby byla ještě mrtvá. Viděl jak leží na zemi a nechápala co se právě stalo. Z jejího těla tekla krev a ona chraptěla. Jediné co dokázala říct bylo proč ji to udělal?
“Víš, pomněnko, už dlouhou dobu jsi mi vadila. Miluju jinou ženu a ty mi lezeš na nervy. Vlastně k tobě ani necítím už lásku. Nic. Jen nenávist." pravil když k ní šel. Snažila se od něj odplazit, ale nešlo to. Místo toho, aby se od něho dostala dál se Robert k ní přiblížil.
Přišel s přítelkyní blíže a vzal ji do náruče. S úsměvem na rtech se s ní blížil ke studni, i když ho tiše prosila ať to nedělá. On ale na její prosby nebral zřetel. Slabou bránící ji posadil na kraj studny a pak do ní strčil. Díval se za ní jak padá dokud nezaslechl žbluňknutí.
S hřejivým pocitem pak odjel domů.
Anna ale nezemřela. Hned po dopadu do vody z posledních sil myslela na to, aby její vrah neunikl spravedlnosti.
Přála si, aby zemřel děsivou smrtí, ale předtím aby se ke všemu přiznal. Zavírala se nad ní voda, ale přesto měla pocit, že slyší tichý líbezný zpěv.
Její oči se navždy zavřely avšak květiny, jenž u studny rostly náhle rozkvetly. V jejich střede však bylo zlomené srdce a tři kapky krve. Čas pomsty, čas duchů nadešel.
Byla půlnoc když se Robert dostal domů.
Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱