Hvězda

Na tmavé obloze po setmění,

kdy večer a noc svá křídla rozevírá.

Po širé obloze noční,

náruč svou všem tvorům otevírá.

Pak teprve se zjeví,

z čista jasna hvězda jasná,

jejíž světlo kraj stříbřitou září zalevá,

neboť potom nastává čas,

kdy hvězda jasná,

svou září noční kraj zas oživá.

Teprve potom hvězdy jasné,

poslední tanec začíná,

kdy svůj domov opouští,

a z nebe jak slza k zemi padá,

kde svůj hvězdný život dohoří,

avšak tam kde hvězda padne,

skví se růže bílý květ,

neboť hvězdný třpyt a jas nikdy neuvadne.