Měsíční sen

Na tmavé obloze po setmění,

měsíc s hvězdami vychází,

v záři třpytivé večerní jednorožec se prochází.

Jednorožec bílý, jenž svit odráží

však sám se stává jeho součástí,

když nebe samo pláče,

na zem dopadá dávný prach hvězdný,

který podobu slz jednorožčích mívá,

neboť na zemi při rozbřesku

čas jednorožců nastává.

Při rozbřesku, jenž časem jednorožců jest

luna jasná s hvězdami již spánek s ní

dávná stvoření do světa propouští,

jenž na svobotě ocitá se již jednorožec poslední

bílou růži připomíná,

která v rozbřesku rozkvétá

s východem měsíce poupě zavírá.