Naděje

Samota zůstává neodchází,

avšak sama se mění,

mění se v bájnou zemi,

jenž pro nás neprozkoumaná jest.

Odešlas nevím kam,

zůstala jsi nevím jak,

avšak samota, co zůstala mi,

mi neporadí kde najít tě mám.

Odešlas bez rozloučení,

čerstvá rána, co zůstala v srdci,

jenž jsi tam zanechala,

která jak ohěn palí

jenž miliony slz zalévá.

Avšak neuhasí

samota ji však naplní

a v bájnou zem promění

avšak slza, co na ní dopadá

motýli podobu má.

První slza bez druhé,

snad ani není či snad ani nezmění

nic na tom, že tu nejsi.

Avšak v srdci zůstává

vzpomínka na tebe,

jak rána čerstvá,

jenž se nezacelí.

 Avšak ani miliony slzy se nezaplní,

ránu, jenž promění se v bájnou zem

samotou pohlcenou zas jen

a já tě snad v té zemi znova naleznu,

neboť i když jsi ztracená

snad navždy nezmizíš,

neboť ty, ty jsi nadějí.