Jak Van Helsing o krev přišel Bonusovka

Uběhlo již pár měsíců od porážky našeho lovce upíru, který stále byl napíchnutý na nejvyšší kůl a pomalu na něm hnil. Takže z jeho těla padalo jeho vlastní maso po kouskách, a tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyzpovídat jeho ducha. Nu nač čekám, vzhůru do Transylvánie za Van Helsingem! Teda respektive za tím co z něj zbylo. 

 

Takže teď se nacházím v Transylvánii nedaleko sídla temného prince. V duchu se modlím, aby nebyl doma a já mohla v klidu prolézt celé sídlo a zjistit, jestli má ty pastelky nebo ne. Vím, milé čtenářky a milí čtenáři, možná je to překvapující k čemu pastelky. Ke všemu u upíra, že? Ale věřte mi, pro mě je to otázka života a smrti (dobrá teď přeháním asi hodně). Možná ne tak otázka života a smrti, jako otázka zcela a naprosto čistě praktická a nevinná. Copak u mě nevidíte tu svatozář? No nic raději se jdeme vrátit k Helsingovi.

Ehm, i když třeba mi to poví Helsing. Takže již se nacházíme u těla okolo kterého jsou stromy, z kterých padá různobarevné listí na zem a též se i okolím nese jemný zpěv ptáčků zpěváčků, jenž vítají z plna hrdla nový den i s východem slunce. Musím uznat, že okolí budí romantický dojem (až na jistou napíchnutou mrtvolu).

Jdu až k tělu a slušně pozdravím. Bohužel duch má blbou náladu, a tak jen odsekne. Tak fajn milý zlatý, řeknu si. Buď budeš spolupracovat nebo tě přemístím do panenky a tu pak pošlu Vladovi i se vzkazem ať si s tebou dělá co on uzná za vhodné.

Helsing: Moment, to bys mi neudělala.

Autorka: Upřímně nevím, jak ale ano udělala. Krom toho příběh, kde jsi dopadl tak jak jsi dopadl, jsem napsala já, takže koukej spolupracovat.

Helsing: Fajn, tak sem s těma otázkama.

Autorka: Jak se ti líbí výhled z kůlu?

Helsing: Jsem mrtvej a mrtvej sem byl než mě na ten kůl napíchnul. Ale jo, když vyletím a sednu si na své tělo, tak výhled je to celkem ucházející.

Autorka: Moment, jak ucházející? To je totéž jako kdybych já tvrdila o tobě, že jsi fešák.

Helsing: Dobrá výhled na nebe a vrcholky stromů je úžasný.

Autorka : Super, takže proč sis myslel, že na upíry může fungovat česnek a kříž?

Helsing: No... dal jsem na rady svých předchůdců, i když žádný nebyl živý.

Autorka : A to ti to nepřišlo divný?

Helsing: No vlastně já myslel, že umřeli na stáří. Jak jsem měl vědět, že se lidí v tomhle spletli? Chci říct, někteří lidé přežili setkání s upíry. Tak jsem myslel, že česnek je to pravé.

Autorka: Myslet znamená nic nevědět. Hm... co si myslíš o Vladově sídle a nevíš jestli má pastelky?

Helsing: Jo tak to fakt nevím. Hlavně mu nelez do sídla. Má tam lidi, i když tam není a kdy tam skutečně není se dá těžko určit.

Autorka: Aha, tak moc děkuju za varovaní. Proč jsi chtěl zabít upíra?

Helsing: Protože mě tak napsal Stoker a ty sis mě změnila, takže jsem bez možnosti výhry prohrál.

Autorka: Aspoň že máš z toho radost. (smich) Takže nemyslíš si, že to jsou příšerky?

Helsing: Jo myslím, nemám je rád.

Autorka: A proč je nemáš rád? Chci říct, nikdy jsi se ze žádným nesetkal teda až na temného prince a jsi ted mrtvý.

Helsing: No právě. A nemám je rád, protože je nikdo nemá rád z lidových pověstí.Upřímně tam jsou jak stvůry popsané.

Autorka: Tak to mě tento názor mrzí, ale co se dá s tebou dělat, že. Jen jsi na omylu, oni takoví nejsou.

Helsing: Fakt? Podívej se na mě, jak jsem na stará kolena, dopadl.

Autorka: No jo. Neměl jsi chtít ublížit. Co naplat, dědoušku, už musím. Měj se hezky.

Helsing: No dovol, já jsem lovec upírů! Já jsem hvězda!

Autorka: Ahoj a užij si nádherný výhled.