Vlkodlačí smutek

V temných nocí jejich očí vzhlíží

K obloze noční jenž poseta hvězdami jest

Avšak úplněk jejich přítelem jediným jest

Jenž příkoří dávné viděl

Jenž stalo se nevinným

V časech dávných jenž

Dobou temna nazývaná jest

Kdy krev neviňátek prolita byla

Dítek malých bez vinny

Jenž nepoznala ještě svět

Netušící čímž krutost lidí pocítila

Neb netušila zač jejich život padl

Jak poupě růže nerozvité květ

Jenž někdo pošpinil a zničil

Vlkodlačí svět žal hluboký zachvátil

Avšak nocí temnou

se nese v ozvěnách žalostné vytí

Jenž přesmutnou zvěst dál posílá

Že zlí skutek se stal

Jenž lidé na svědomí mají

neb pro odlišnost život vzali

jenž nevinny avšak sami bestiemi se stali

neb lidskou svou zlu zaprodali

Neb vlkodlačí rod v sobě více dobrá má

Nežli bestie jenž jest člověkem

Jenž skrývá svou pravou tvář