Povím vám pověst, kterou znám, jenž vyprávěna mi byla ve městě Osek, kde jsem vyrůstala jako malé dítě. Snad nenapíši vše, tak jak mi to bylo vyprávěno, ale věřte mi je to pověst, která ukazuje temnou stránku lidí.
Stará pověst praví, že v době husitských válek žil na hradě krutý hradní pán, jenž byl katolíkem a husity v lásce neměl. V blízkosti hradu ležela Osecká vesnice v níž bydleli lidé, kteří sdíleli názory husitů a byli na jejich straně.
Bohužel se o tom dozvěděl pán hradu, a tak se rozhodl ihned jednat. Lidi ve vesnici nechal označit za zrádce. Bez milosti, a rozdílu pohlaví či věku, nechal všechny lidi z vesnice zahnat na hradě do největší věže jejíž dveře zapečetil tak, aby se nikdo nemohl dostat ven a ani dovnitř. Nikdo si nedokáže představit muka, které prožívaly matky, kdy jejich děti umíraly hladem a nebo nemohly nakojit kojence. Umíraly tam hladem a žízní. Pomalou a krutou smrtí. Jejich nářek se nesl věží a na jiném místě, v tom samém hradu, jeho pán klidně hotoval. Byl spokojen sám se sebou, a přesto ho něco znervózňovalo. Někdo by tipoval, že to bylo svědomí, jenž se začalo hlásit o slovo, ale to nebyla pravda. Byla to kletba. Kletba vyřčena z úst umírajících a nešťastný lidí. Kletba, jenž zněla až někdo otevře dveře do věže, přivodím tím městu Osek zkázu, neboť katastrofa se tomuto městu nevyhne.
Co má být tou katastrofou to nevím, již si to nepamatuji, ale je možné, že to mohou být duchové, kteří se touží pomstít za zmařené životy a dávnou křivdu, jenž se jim stala.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱