Samota

Někdy pár slov nestačí aby tě zahnali

Jsi jak plíživí stín jenž do myslí vstupuje

Tvá náruč bez naděje se otevírá

Avšak já se tě ptám proč to tak je ?

Proč někdy se plížíš kolem a jindy ne,

zákeřně skrčená čekáš na svůj čas

vidíš zas neodpovídáš

Avšak ten co tě zná a cítí

V hloubi svého srdce ví

že proti tobě bojovat má zas a zas

neboť cenu to má

Ty jsi ta druhá samota neb

ta první vyhledávaná jest na místech odlehlých

kde náruč svou příroda otvírá

avšak ta prvá samota na rozdíl od tebe zákeřná jak had není

tys tou samotou jenž druhá jest

neb srdce i mysli ráda trápíš

avšak proti tobě bojovat se dá

i když lehké to není

vím to já , ví to i jiný