Čekání jim připadalo nekonečné a kroky byly čím dál tím blíž a blíž. Se zatajeným dechem očekávali příchod neznámé osoby, v jejíž pasti se ocitli. Během pár chvil se dočkali svého věznitele a málem hrůzou vykřikli. Před jejich zraky se objevil člověk, jehož tvář a tělo vypadalo jako kdyby bylo vytesané z kamene. Netušili, kdo to před nimi stojí a někteří z nich se to ani neměli nikdy dozvěť, neboť jejich tělem projela kopí, jenž se vynořila ze zdí, po té co své kopí podzvedla neznámá osoba . Avšak jeden přece jen přežil. A tím přeživším byl Albert. Kamenný muž sejmul z výpravy síť a všechna těla hodil do vody i s Albertem, jenž byl jen a pouze lehce poraněn. Pak se otočil a odešel zpět do chrámu.
I když měl Albert lehké zranění, nemohl plavat, neboť mu to poraněná ruka nedovolila, když tu náhle ozval se jemný zpěv, jenž zněl čím dál blíž a blíž. Byl překvapen, když před sebou spatřil mořskou pannu, její zlaté vlasy a modré oči dominovaly oválnému obličeji. Pomohla mu na břeh a opět ve vodě zmizela. Albert netušil, jak si to má vysvětlit a na břehu si ošetřil krvácející ránu. Věděl, že zůstávat v chrámu by nebyl dvakrát nejlepší nápad, a tak se vydal opět po ozvěně jemného zpěvu, který ho lákal k sobě.
Šel z chrámu ven okolo vodopádu až došel k zřícenině, jenž byla palácem, u něhož se nacházelo velké jezero, a tam před sebou viděl mořskou pannu. Vábila ho k sobě blíž a blíž, on za ní šel. Opět mu zmizela z očí, avšak i přesto si všimnul, že na kraji jezera leží stará kniha. Otevřel jí tedy a dal se do jejího čtení, neboť jazyk, kterým byla psána, byl stejný jako jazyk egypský, a z knihy se dozvěděl o prokletí, jenž postihlo obyvatele ostrova.
V knize bylo psáno
Před několika staletími na tomto ostrově vzkvétala dávná a vyspělá civilizace. Její obyvatelé, alespoň z počátku, žili v míru s okolním světem, avšak to se změnilo. Když byly vynalezeny mocné zbraně, na něž svět nebyl připraven. Obyvatelé ostrova začali tedy škodit svému okolí a jiným civilizacím. Nějaký čas jim to procházelo, až do doby příchodu Meridy. Merida byla mladá žena, jenž byla plná života, ale násilí neměla ráda. Pomocí své krásy a inteligence zvedla tvůrce zbraně a přesvědčila ho aby jí zničil. Jenže v den kdy byla zničena zbraň, byl i dnem, kdy ve vzteku proklel Meridu do kamene sochy. Jenže kletba se obrátila proti němu a celému ostrovu, jenž pohřbily vysoké vlny, které přišly se západem slunce. Zachránit se podařilo jen a pouze pár jedincům, kteří svému okolí neškodili, avšak Meridu již nikdy nespatřili , neboť se proměnila částečně v kamennou bytost a mořskou pannu. Pokavaď by se našel někdo odvážný a smělý, někdo kdo by bez hany vešel do hlavního chrámu a tam se utkal v tváří tvář s kamenným strážcem, jenž zničení civilizace zapříčinil a porazil ho do západu slunce. Merida by byla osvobozena a stala by se mořskou pannou zcela.
Albertovi bylo líto mořské panny a nebyl hloupý, aby pochopil, že pisatel vzkazu v láhvi musel být jejím přítel, a proto se rozhodl, že jí pomůže. Tušil, že proti kamennému strážci bude potřebovat štěstí a vynalézavost, což naštěstí měl. V chrámu vytvořil důmyslnou past, do které kamenného může nalákal. Kamenný muž byl přesvědčen, že se mu nic nemůže stát, avšak to byla jeho osudová chyba. Neboť v momentu, kdy se již ocital u Alberta a napřahoval se svým kopím, aby ho mohl zbavit člověka se past spustila a kamenného muže vhodila do vody. Jelikož byl strážce z kamene, ale přesto byl i žijící bytostí během pár chvil se utopil a Albert tak Meridu vysvobodil ze zakletí. A v podobě mořské panny mohla opustit tajemný ostrov. A Alfred? Ten se nakonec vrátil domů na voru a vše vysvětlil tak, že loď zničila bouře a on s neuvěřitelným štěstím přežil ztroskotání lodi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱