Tam kde, jest moře azurové
skrývá se dávné tajemství
před zraky lidí skryté po celá staletí.
Tam někde v dáli v oceánu atlantském leží.
Dávný ostrov,
jenž se jednou za dvě staletí zjeví,
a pak opět do neproniknutelné mlhy se zahalí
a vlny oceánu ho pod vodou pohřbí,
pak oběd domovem podmořského tvorstva se stane
a lidem nepřístupný bude.
Máš-li dostatek odvahy, smrtelníku, vydej se pátrat po tomto ostrově, neboť věř, že dvě staletí od posledního objevení již brzy uplynou. Vím to, neboť jsem tam sám byl, avšak věř, že ostrov jen po omezenou dobu bude zrakům lidí ukázán, a pak opět zmizí. A zmizí i s tím, kdo na něm v té době bude. Víš, již o jaký ostrov se jedná nebo jaké tajemství skrývá? Nevíš a já ti to nepovím. Nemohu již dále psát. Papír dochází a voda stoupá. Mám jen pár minut na uložení papíru do láhve, a pak sbohem světe, měl jsem tě rád. Láhev házím do moře a sám čekám na svůj brzký konec. Již slyším jejich zpěv, jenž mě vábí k nim. Jdu k nim blíž a náhle mou hrudí projede bolest. Má krev stéká po kopí, jenž prochází skrze me. Teď je mi již jasné, že se nemýlila, když mi tvrdila, že se z tohoto ostrova nedostanu živ a já hlupák jsem jí nepomohl. Snad na tento ostrov někdo přijde a mé tělo najde a mou chybu napraví. Má poslední myšlenka patří mé přítelkyni. Ona měla celou dobu pravdu a já jí nevěřil. Sbohem Andromedu.
Poslední myšlenka neznámého dobrodruha, než zemřel, patřila Andromedě, která jen mohla z povzdáli pozorovat jeho smrt. Kdyby jí poslechl a odjel, když byl ještě čas než odhalil jejich tajemství, mohl žít.
Až opět nastane pomalu čas ostrova, bude láhev se vzkazem nalezená, ale do té doby bude v bezpečí uschována a snad se najde někdo, kdo jí vysvobodí z okov dávného prokletí a z ostrova se včas dostane.
To mi připomíná můj úvod na Krvavou řeku
OdpovědětVymazat