Tiché nebezpečí

Též povídka staršího data a taky byla v soutěži.

Některá tajemství je lepší nechat spát a mrtvé nerušit jinak svým životem zaplatíš.

Poslední hodina Filozofie

Vesmír je nekonečný aspoň se to o něm říká ? Jeli to ale pravda s čím to mi lidé můžeme dokázat a jak to můžeme jistě vědět ? Jeli to pravda čím vůbec ve vesmíru jsme ? Zrnkem písku či snad jen smítkem prachu ? To nikdo z nás neví a možná je to tak i lepší. Některá tajemství by měla zůstat spát a neměla by být odhalená. Například tajemství vesmíru sem může patřit a nebo katakomb jenž vznikly v době moru. I katakomby mají svá neodhalená tajemství a tak by to mělo zůstat. Například kdy a jak vznikly nikdo neví. Nezapomeňte také na to, že máte o nich napsat ručně referát o pěti stranách. Hlavně nepátrejte milí studenti po jejich tajemství mohlo by vás to stát život a tím pro dnešek končím hodinu. Nezapomeňte mi ten referát donést v pátek máte na to čtyři dny neboť je dnes pondělí a teď už běžte.

Po toto prostoru se všichni studenti vydali domů až na dívku jménem Bára. Bylo o ní známo po celém městě , že do všeho strká nos a vše chce vědě a znát. Nic jí není svaté , a také všechna tajemství , která se dozvěděla hned vyzradila. Možná proto neměla žádné pravé přátelé . Jen přece ona je nejlepší a musí být hvězdou bez ohledu na situaci. Ona musí mít zkrátka vše. Nebylo proto divu, že se rozhodla odhalit tajemství katakomb a to ještě dnes v noci.

Odbila půlnoc a mladá dívka se sama vydala na hřbitov . Ve svých chvějících se rukách držela hřbitovní svíci, jejíž světlo se mihotalo ve větru jak listy osiky. Věděla , že ještě není pozdě . Stále se může vrátit, ale neudělala to . Nechtěla nechat tajemství katakomb spát , chtěla jej odhalit a proslavit se tak. Bylo jí jedno, že tma jsou pohřbeny oběti moru. Hlavní je že vše musí znát. S těmito myšlenkami došla až na hřbitov a přitom i k vchodu do katakomb. S chvějící se rukou otevřela dveře a vešla dovnitř . V ten moment hřbitovní svíčka v její ruce zhasla. Odhodila jí tedy a rozsvítila si s baterkou. Světlo baterky ozářilo temné schodiště, které končilo dlouho chodbou . Po stranách chodby byli lebky a někde dokonce i celé kostry. K jejímu zděšení viděla i mrtvá těla , která na sobě měla hnisající boláky a slyšela dětský pláč. Pláč malého dítěte. Kdokoliv jiný by se nad pláčem pozastavil a snad by se i dítě vydal hledat ale ona ne. Bylo jí to jedno. Náhle však baterka její začala blikat a pak zhasla. Teprve až na třetí bouchnutí se rozsvítila a Bára hrůzou oněměla. Před ní stálo mrtvé tělo. Která se k ní blížila a vztahovalo své hnijící ruce jejím směrem. Chtěla vykřiknout nešlo to , chtěla utéct ,ale její nohy byli jak z rosolu. A tak se jí mrtvola dotkla a v ten moment se Bára svou baterkou ohnala a mrtvolu s ní praštila a utekla avšak bylo příliš pozdě.

O pár dní později vyšel v novinách článek o úmrtí mladé studentky. Její nemoc byla mor , který chytila jen ona jediná. Vypadá to, že se vydala do katakomb a odtamtud se vrátila nakažena. Jak ale tuto závažnou nemoc dostala je záhadnou a katakomby mají tak o další tajemství víc. Protože otázkou je proč jí nevarovala plačící socha dítěte, jenž tam je postavena na konci chodby. Její pláč totiž varuje před samotným morem…