Snad se bude následujicí povídka líbit. Zatím zveřejnuji první část, druhá část bude až příští víkend. A nezlobte se prosím, že je první část je tak krátká, ale zápletka se teprve bude psát.
***
Den se chýlil ke konci a slunce za obzor zapadlo, nad krajinou se začal snášet stín večera. Ptactvo utichalo a stromy skláněly své větve ke spánku. Věděly, že nadešel již podzimní čas a brzy nastane doba zimního spánku.
Z jejich větví se k zemi snášelo listí, s kterým si sám vítr hrál a večerní krajinu nikdo nenarušoval. Snad jen soví zahoukání a šelest křídel dravce, jenž na lov se právě vydal. Byl to poklidný pozimní podvečer a upírka, jenž své oči právě otevřela, si vychutnávala zvuky přírody, jenž vlastním večerním a nočním životem žila. Neb život večerní právě se probouzel. A upírka, jenž právě vstala, začala se připravovat na noční lov a přitom na její tváři zlomyslný úsměv se objevil. Mezitím se šla ale projít do lesa, kde si mohla vychutnávat zvuky přírody. Milovala ten klid, jenž v lůně přírody má daleko od lidí a v srdci samotného lesa. Pohybovala se tiše a rychle, vůbec přitom nevydávala sebemenší zvuk, jenž by jí prozradil. Alespoň pro lidský sluch byla tichá jak netopýr a rychlá jak rys.
Tma mezitím houstla a ona již věděla, že její čas nadešel. Nadešel čas lovu, a pak, nu až bude mít všechny povinnosti za sebou, uvidí co podnikne dál. Je načase najít si nějaké místo a něco k snědku. Její kroky tedy směřovaly zpět do města, jenž jí uvítalo s rozsvícenými pouličními lampami. A na její tváři tentokrát hrál již úsměv dravce, jenž se na lov právě vydává.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář.Jakmile.budu moci přečtu si ho.🐱