Vidělo dítko malé něco co vidět nemělo ,
Slyšelo dítko malé něco co slyšet nemělo,
Dítě netušíc jak vypořádat se s situací
S hádky a křikem jenž doma stále byly.
Nakonec v dospělosti své vzpomínky potlačilo,
Slzy ve svém srdci uzavřelo
Naděje a sny málem nechalo si vzít, ještě než dospělo.
Ještě než dospělo křídla zlámaná mělo .
V srdci bolest na duši šrám ,
jenž nezahojil čas.
Čas jenž vše zahojit má ,rány otvíral zas a zas,
Jak nůž ostrý , jenž k zápěstí se blížil
Snad bylo by si to dítě ublížilo
Kdyby v sobě sílu jít dál nenašlo
Sílu , jenž dostalo od bytosti nejdražší ,
kterou z celého srdce svého milovalo ,
němou tvář jenž přítelkyní stala se nejlepší ,
jenž , při dítko stála vždy
ta němá tvář , jenž uklidnit vrněním dokázala ,
tušící , že slzy jenž z tváře k zemi padají ,
nikde zastání nemají
snad proto němá tvář vždy při dítku stála ,
tiše vrněla košíškem se k dítku tulila ,
snad proto dítko malé nakonec dospělo ,
naděje a snů se nvzdalo
avšak pocity a slzy v sobě pevně uzavřelo
je to hezky napsané, docela k zamyšlení... jen drobné chyby (špatné časování jenž, čárky..) to trochu kazí,
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji , já ty chyby bohužel nevidím ....
OdpovědětVymazatPěkné a malinko to se mnou rezonuje
OdpovědětVymazat